Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Bída, smutek a zmar. Prohlédněte si ostravské obrazy z výstavy V novém světě v Domě umění

Bída, smutek a zmar. Prohlédněte si ostravské obrazy z výstavy V novém světě v Domě umění

5.11.2016 Obraz & Slovo

Návštěvníky unikátní výstavy V novém světě vítá v přízemí Domu umění optimistický Námořník Josefa Čapka. Kubistický dobrodruh toužící po novém světě, lepších zítřcích a nových směrech ve výtvarné tvorbě. V samém zadním rohu hlavního sálu ale kurátoři výstavy, která se věnuje umění z éry mezi roky 1917 až 1927, ukázali i díla z počátku dvacátých let inspirovaná Ostravou. A najednou nový svět zhasne.

Zvětšit obrázek

Alois Zapletal: Smutek na Ostravsku, 1922
Repro: GVU Ostrava

Práce inspirované Ostravou jsou bolestným kontrastem k většině z vystavených děl v expozici V novém světě, která mapuje umělecký kvas mezi roky 1917 až 1927 v českém výtvarném umění a o které jsme již informovali. Ostrava je jedním velkým bolákem a tohle město nesdílí nic z optimismu, kterým byla prodchnuta umělecká Praha na počátku nové éry českých dějin. Na startu první republiky. V Ostravě se ale nic neměnilo, ubíjející dřina na hutích a v železárnách byla stejná jako za Rakousko-Uherska.

FERDIŠ DUŠA: KOPÁNÍ BRAMBOR, 1924

Sociálním motivům na Ostravsku věnoval část díla třeba frýdlantský rodák Ferdiš Duša (1888–1958). Muž mnoha řemesel odchovaný frýdlantskými železárnami, v nichž dřel od patnácti let. Posléze si zkusil práci v Postelbergově továrně na smaltované nádobí a roce 1913 už působil v Kunčicích pod Ondřejníkem v ústavu pro léčení alkoholiků, kde řídil dílny na výrobu památkových a ozdobných předmětů a hraček. A tam se dotkl podstaty kořalečního moru, který řádil na Ostravsku, ale Duša už následky moru znal z Frýdlantu.

dusa-ferdis_kopani-brambor1924_olejplatno120-x-90cm_galerie-vytvarneho-umeni-v-ostrave

Ferdiš Duša: Kopání brambor

K hutím a dolům totiž patřily i výplaty propité v krčmách, zatímco manželky dřely na zbídačelém políčku pokrytém sazemi a popílkem, aby vypěstovaly nějaké brambory na zimu. Duša vytvořil cykly, které pláčou už jen svými názvy. Chudí a ponížení, Smutná země, Život člověka, Peklo práce.

BŘETISLAV BARTOŠ: STÁVKA, 1920

Stejně jako Ferdiš Duša uměl ostravský smutek vkouzlit do srdceryvných obrazových výjevů i malíř Břetislav Bartoš, o němž už jsme se zmínili při předchozí procházce výstavou V novém světě na stránkách Ostravan.cz. Básník Vilém R. Chotaš pak ve stejné době dokázal beznaděj Ostravy zase ukovat v tklivé verše. A nebylo divu, že takovému zatracení se občas někdo vzepřel a protestoval.

bartos-bretislav_stavka1920_olejplatno95-x-139cm_galerie-vytvarneho-umeni-v-ostrave

Břetislav Bartoš: Stávka

Z údolí smrti, černého zlata,
do měst a do vesnic píseň má chvátá,
o šachtách zpívám, o krvi, potu,
(píseň snad poněkud drsnou má notu),
těžkou však brázdou Bůh kraj tu zoral,
proto mi do uší těžký zní chorál
soustruhů, kladiv, jeřábů, strojů,
šrámaček, sléváren, udřených gójů.
Zabití z dolů, z fabrik a z hutí
chmurnou mne notou dál zpívat nutí…

ALOIS ZAPLETAL: BÍDA NA OSTRAVSKU, 1922

Kroměřížský rodák Alois Zapletal (1886-1943) studoval Umělecko-průmyslovou školu ve Vídni u profesorů Antona von Kennera a Bertolda Löfflera. Od roku 1912 se ale usadil v Ostravě a specializoval se na malby oltářních obrazů a výzdobu sakrálních staveb, záhy tu ale také propadl kouzlu ostravského industriálu (Ostravská trilogie, Ostravská madona aj.). Jímavě namaloval i smutek matky, která vychovala syna pro šachtu, z níž se šestnáctiletý junák nemusí vrátit už po první šichtě. Bolest trpká jako v básni Aloise Rybky ze stejné doby.

zapletal-alois_bida-na-ostravsku1922_olejplatno131-x-94cm_galerie-vytvarneho-umeni-v-ostrave

Alois Zapletal: Bída na Ostravsku

Chlapče, dnes máš svých šestnáct let.
Tiché oči a silné ruce.
Dnes můžeš s odvahou
své bídě do očí pohledět.
Do šachet také.
Uhelný prach
očima vnikne ti do žil.

VLADIMÍR SILOVSKÝ: KLADIVA, 1920

U leptu Vladimíra Silovského (1891-1974) se tuhle zastavil fotograf České tiskové kanceláře Jaroslav Ožana a vzpomínal, jak u stejného bucharu vyrobeného ve Velké Británii makal ještě v osmdesátých letech. Vítkovické železárny za socialismu bychom totiž mohli směle nazvat živým skanzenem hutnictví. Ožana vyprávěl, že se zrovna na bucharu něco podstatného rozbilo a soudruzi napsali výrobci do Británie, zda by neposlali náhradní díl. Z ostrovů se slušně omluvili, že už takové buchary nevyrábějí asi 60 let.

silovsky-vladimir_kladiva1920_leptpapir400-x-525mm_galerie-vytvarneho-umeni-v-ostrave

Vladimír Silovský: Kladiva

Silovský byl nadšen ze symfonie práce. Podobně jako železárny za první republiky popisoval básník Jan Vrba.

…ohnivými chřtány byly výhně zející,
kladiva tam rozbíjela jisker tisíci
nejkrásnější z hvězd…

VLADIMÍR SILOVSKÝ: NOCTURNO, 1921

A ještě jedna Ostrava z grafické dílny Vladimíra Silovského. Nocturno. Téměř dokonalá ilustrace k básni M. Kurta (vlastním jménem Maxmilian Kunert) z téže doby.

silovsky-vladimir_nocturno1921_leptpapir182-x-240mm_galerie-vytvarneho-umeni-v-ostrave

Vladimír Silovský: Nocturno

Večer již kladl se kol na kraj dálný,
já s hory sestoupil; v myšlenkách těžkých
domů se ubíral, v duši ten obraz:
bílého dýmu jak z oběti stoupá,
z oběti jakési, tam na té pláni
k severu přes vrchy, bok Lysé hory;
a v mysli rostla mi otázka děsná:
Jakému božstvu ta oběť se pálí,
ta hrozná žertva, že kouř z ní jak mračno
celý kraj zalehl, jakému božstvu,
a v jakém znamení, zda oběť smíru,
či oběť válečná, kde na tisíce
pobitých tvorů kdos do ohně vrhá
spoutaných v okovy, ubohých tvorů,
kdy bitva dozněla, že už teď hoří
vysokým plamenem ta oběť v dáli…

— — —

Tak jsem tě, Ostravo, poprvé spatřil.

*

V novém světě. Dům umění. Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin (v úterý do 20 hodin). V neděli je vstup zdarma.

Čtěte také: Dům umění obsadili Čapek, Zrzavý, Toyen, Špála i Štýrský. Začala výstava roku

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.