Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Anketa kulturního deníku Ostravan.cz: Největší hudební zážitky roku 2016

Anketa kulturního deníku Ostravan.cz: Největší hudební zážitky roku 2016

30.12.2016 Hudba

Internetový deník Ostravan.cz přináší další bilanční anketu, ve které dotázaní vzpomínají na nejvýraznější kulturní zážitky uplynulého roku 2016. Tentokrát jsme oslovili osobnosti z oblasti hudby. Otázka, kterou jsme položili, zněla takto: Můj největší hudební zážitek v roce 2016 v Ostravě nebo kdekoliv jinde v Moravskoslezském kraji.

Zvětšit obrázek

Publikum Festivalu v ulicích v roce 2016.
Foto: Petr Piechowicz

Boris Urbánek, jazzman: Nad touto otázkou nemusím ani moc přemýšlet. Mše Leonarda Bernsteina s Vojtěchem Dykem v hlavní roli Ceremoniáře, která zazněla v Gongu, byla pro mne naprosto největší hudební zážitek roku 2016. Radost mi udělali Billy Cobham na Jazz Open Ostrava a také ruská pianistka Julianna Avdějeva na Janáčkově máji.

Marek Prášil, dirigent: Doslova výbuch emocí, radosti i smutku, krásné barvy a nejlépe hrající filharmonie v této sezóně – to bylo z mého pohledu provedení Sukovy Symfonie c moll Asrael s dirigentem Petrem Vronským. Bravo!

Halina Františáková, houslistka, pořadatelka festivalu Musica Pura: Jako každý rok jsem si i letos užila každičký koncert, na kterém jsem vystupovala. Každý z nich je vždy pro mne svátkem a obohacením. Vzhledem k času si pečlivě vybírám, kam za hudbou zajdu. Jsem moc ráda, že jsem mohla slyšet pěkné koncerty v Českém rozhlase, na kterých se organizačně podílím. Krásné byly i koncerty na folklórní notu během festivalu Musica Pura. Navštívila jsem také některé koncerty JFO, představení v divadle, ostravské festivaly. Asi jsem měla ve volbě štěstí, že mne žádný nezklamal, anebo je prostě Ostrava zase o hudební kousek dál. Nejvíce mne však potěšila vystoupení mých dětí. Sólová i týmová. A hluboce se skláním před jejich učiteli, kteří nejen je, ale i další děti připravují a vedou ke kráse hudby. A neméně mne nadchla i „amatérská“ tělesa. Namátkou třeba Haviřovské babky, které už 25 let těší posluchače nejen na koncertech, ale i v nemocnicích, nebo Lašský smíšený pěvecký sbor, který rozdává pres 50 let radost svou Rybovou Vánoční mší v kostelích. Prostě hudebních zážitků všeho druhu bylo moc a já doufám, že to tak i zůstane. Vždyť: „Hudba má tu moc, ač se to nezdá…“

Radim Pařízek, kapelník Citronu, ředitel rádia: Mé největší letošní zážitky „doma“ v Moravskoslezském kraji byly dva. Shodou okolností oba se zpěvačkami. Tím prvním bylo vystoupení Within Temtation na Ostravě v plamenech 6. srpna. Druhou pak Nightwish v Havířově na začátku září. Skvělé výkony. Obě dámy úžasné osobnosti. A vynikající profesní pódiové ztvárnění. Komplexně super. Včetně muziky pochopitelně. A ještě můžu přidat dva české zážitky – 16. února v Gongu to byl narozeninový koncert České televize, kde se zase po letech sešli všichni zpívající Moraváci – super atmosféra. A 15. prosince plná hala Tatran na Souboji Rebelů. Citron, Brichta, Doležal, Kronek. Nostalgická vzpomínka na mládí a první lásky u nás na Ostravsku.

Patrik Kee, zpěvák: Můj největší hudební zážitek v Ostravě a okolí v tomto roce byl Koncert na přání v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava pod vedením dirigenta Leoše Svárovského, kdy jsem po půlročním poslechu Beethovenovy Symfonie č. 5 c moll op. 67 „Osudová“ v autě na cestách poprvé slyšel první tři věty v živém provedení a jako kdybych na chvíli ani nebyl v sále, ale doslova vystřelen do meziprostoru, tak bych ještě rád touto cestou celé filharmonii moc poděkoval. Děkuji vám.

Eva Mikulášková, dramaturgyně opery NDM: V první řadě bych vyzdvihla koncerty Svatováclavského hudebního festivalu, byla to úžasná přehlídka špičkových českých i zahraničních interpretů. Vzhledem k tomu, že moje práce je prosycena hudbou, každá zkouška i představení jsou pro mě velkým zážitkem. Pokud mám ale vyzdvihnout nejsilnější nedivadelní zážitky, byly by to dva koncerty Janáčkovy filharmonie – Operní galakoncert se Sonyou Yonchevou a Piotrem Beczałou v červnu a také koncert virtuózní houslistky Lisy Batiashvili v září. Takovéto koncerty bývají spíše na programu prestižních mezinárodních festivalů – a my je máme v Ostravě v běžné koncertní řadě. Myslím, že si lidé ani neuvědomují kvalitu a mimořádnost takovýchto akcí.

Igor Vašut, bubeník, hudební pedagog: Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak na žádný mega zážitek, který by mě usadil, si nemohu vzpomenout. Spíš jde o několik hudebních střípků z našeho kraje. Je fajn, že i v době, která nás zahlcuje komerční a trendy muzikou, si lze zajít na zajímavé koncerty lokálních interpretů, kteří mnohdy slavnější profíky originalitou svojí tvorby převyšují. V Ostravě mezi to nejkvalitnější patří například kapela Jeseter, která na podzim pokřtila skvělé album Siddharta. Z těch mladších je třeba zmínit kapelu Places, která má od letošního roku na kontě první oficiální album. Na opavské klubové scéně dominují Ladě s Michalem Kubesou a Expedice Apalucha s Jurou Bosákem.  Z Frýdku Místku začínají viditelně vystrkovat růžky David Stypka a Bandjeez. A kdybych se hlouběji zamyslel, bylo by těch kapel zcela jistě mnohem více, třeba Jindra Holubec, Café industrial, Up!Great, Nice to meet you a další a další.

Jiří Čech, hudební pedagog: Tím největším hudebním zážitkem roku 2016 bylo pro mne zářijové vystoupení gruzínské houslistky Lisy Batiashvili s Janáčkovou filharmonií. Jedná se vskutku houslový zázrak 21. století; nejen virtuozita, ale též hluboká citovost, stylovost a zvláště tónová kultura s pestrou škálou barev vytvořila z Čajkovského Houslového koncertu D dur ten nejzářivější koncertantní monument romantismu…

Kamil Rudolf, klub Stoun, festival Beats for Love: Pro mě osobně bylo velkou hudební lahůdkou vystoupení Davida Stypky s kapelou na festivalu Sweetsen Fest ve Frýdku-Místku. David je pro mě opravdu „pan muzikant“ a jsem rád, že jeho hvězda stoupá vzhůru. Na Beats for Love jsem bohužel nestihl kvůli pracovním povinnostem téměř nic, ale užil jsem si vystoupení Phats & Small. DJ i MC předvedli skvělou show a jen se potvrdilo, že „menší“ jména kolikrát umí při živých vystoupeních zazářit více než ty největší hvězdy.

Jakub Klecker, hudební ředitel opery NDM: Za nejsilnější hudební zážitek v roce 2016 považuji nastudování opery Ambroise Thomase Hamlet v čele s Tomášem Braunerem, šéfdirigentem Plzeňské filharmonie. Od premiéry uplyne na jaře jeden rok a zatím všechna odehraná představení, která jsem měl možnost zhlédnout, ale také dirigovat, byla pro mě mimořádným obohacením.

Richard Piskala, šéf programu Českého rozhlasu Ostrava: Zážitků jsem měl hodně, těžko se mi vybírá jeden nej. Hodně jsem si užil některé koncerty na Colours, Svatováclavském hudebním festivalu, nebo na mladém, ale vynikajícím festivalu Musica Pura. Pokud ale mám zmínit jeden konkrétní koncert, tak nakonec asi zůstanu doma, tedy u nás ve studiu 1 Českého rozhlasu Ostrava. V dubnu jsme pořádali jazzový koncert, který asi byl tím mým nej v roce 2016. Hráli Robert Balzar trio společně s italským klarinetistou Gabriele Mirabassim. Ten koncert jsme vysílali v přímém přenosu a záznam je k dispozici i na Youtube. Tak se vlastně o tu hudební radost s vámi můžeme i podělit.

Petr Bohuš, pedagog JKGO, klarinetista: Těžko říci, který zážitek patří k těm největším. Jako klarinetista samozřejmě nejvíce sleduji dění okolo klarinetu či dechových nástrojů, a proto nemůžu nevzpomenout nádherného koncertu 5. září v Paskově, na kterém účinkoval Karel Dohnal, Jan Mach, Jan Souček a Václav Vonášek ve skladbách W. A. Mozarta, B. Martinů a J. S. Bacha. Také vystoupení Tria Amadeus (Karel Dohnal, František Hlucháň a Peter Hlucháň) 9. února na Janáčkově konzervatoři bylo excelentní. Samozřejmě jako pedagog mám možná ještě větší radost a obrovský zážitek z úspěšného koncertu své studentky klarinetistky Kateřiny Paškové, která v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Beethovenův Hradec bravurním způsobem přednesla 8. června na koncertě nazvaném Pocta klarinetu na zámku skladby M. Arnolda, B. Martinů, C. Debussyho a F. Poulence. Tento koncert byl pro mne opravdu nezapomenutelným zážitkem. A úplně z těch posledních koncertů na mne velký dojem ještě udělala Eliška Novotná s Martinou Jankovou na koncertě 14. prosince nazvaném Johann Sebastian Bach trochu jinak.

David Stypka, hudebník: Těžko se v mé děravé hlavě dostanu k férovému výběru — dost možná jsem to nejlepší už zapomněl… Nicméně mou první a nakonec i definitivní volbou je koncert Korben Dallas na Colours. Tolik muzikantství, tolik sdělení a takovou atmosféru jsem v roce 2016 jinde prostě nezažil. Když k tomu přičtu i výborný zvuk a úžasně namíchané publikum… Dodnes si živě pamatuju ten pocit. Dost možná by slovenským přátelům vydatně konkurovala Iva Bittová ze Setkání kytaristů v Cooltouru, ale z jejího koncertu jsem viděl tak malý kousek, že jsem ji musel chtě nechtě diskvalifikovat. I ty dvě písně ovšem byly z říše fantazie.

DJ Mathiass O’zana: Hudebních akcí jsem navštívil letos spoustu, ale na severní Moravě jsem se zúčastnil jen Beats for Love, Colours a akcí v klubu Fabric. Mám několik srovnatelně velkých hudebních zážitků. Kdybych měl začít u Colours, tak to byl určitě Passanger – ideální funky poslechovka v podvečer. Na Beats for Love jsem toho nestihl moc, ale set anglické dvojky Phats & Small rozjel nejen návštěvníky, ale i nás v backstage, a kluci mě svým výkonem neskutečně mile překvapili. Co se týče klubu Fabric, tak bych nejvíce vyzdvihl celou akci, a to lednovou House 90’s, kdy se celý večer hrály oldschool tracky z vinylových desek! To jsem si užíval opravdu naplno.

Jan Žemla, ředitel Janáčkovy filharmonie: V Ostravě nebo v Moravskoslezském kraji jsem v roce 2016 absolvoval spoustu hudebních událostí. Je pro poměrně obtížné říct, co na mě udělalo dojem takový, který nelze zapomenout. Opravdu jsem zažil skvělá vystoupení na festivalech v Ostravě i u nás v JFO. Fenomenální byla například houslistka Lisa Batiashvili v září, před tím Johaness Moser nebo Narek Hakhnazayran. Ale něco mě přece jen zcela překvapilo. Představení samotné se sice neodehrálo v našem kraji, nicméně zkoušelo se v Ostravě – pro naše vystoupení na festivalu Allegretto v Žilině byl angažován italský pianista Federico Colli, vítěz interpretační soutěže v Leedsu. Hrál Třetí klavírní koncert Sergeje Rachmaninova, tedy prubířský kámen všech pianistů a pro mě osobní věc, dílo, kvůli kterému jsem se začal hudbě věnovat profesionálně. Do té doby jsem tento koncert slyšel bez nadsázky asi dvěstěkrát, živě i na různých nahrávkách. Tentokrát přišel pianista, Ital puškinovského vzezření a já jsem si řekl: „No dobrá, nějak to zvládneme.“ Nicméně to, co následovalo, mi doslova vyrazilo dech. Lepší provedení tohoto koncertu jsem živě nikdy neslyšel, nejlepším nahrávkám bez problému konkurovalo. Pianista byl navíc velmi inteligentním a spíše introvertním interpretem, který tento monumentální koncert posunul úplně někam jinam. Pro mě to byl objev roku, proto vystoupí v další sezoně JFO. Nedlouho po vystoupení s námi hrál Federico Colli s Valery Gergievem. Asi jsem se tedy nemýlil…

Robert Hejduk, kytarista: Konkrétně v Ostravě mi udělal radost koncert Stromboli v Gongu. Popravdě řečeno ale největším zážitkem bylo vidět, už asi naposledy, Davida Gilmoura ve Vratislavi. Je to sice Polsko, ale také Slezsko. A bylo to opravdu příjemné – jak krásné prostředí historického města, tak uvolněná atmosféra letního večera ve velmi dobré společnosti… Taktéž ve Slezsku, v Katovicích se uskutečnil výjimečný koncert SBB s Hornickým orchestrem. Tentokrát šlo o opravdu sehranou záležitost (na rozdíl od některých dřívějších diskutabilních koncertů u nás) a SBB v nejlepší formě. To byl opravdu tlak!

Václav Müller, pořadatel festivalu Hradecký slunovrat: Magická letní noc pod Bílou věží zámku v Hradci nad Moravicí. Nadšení diváci berou Kittchena na ramena. Ten zpívá o věcech, co jsou ukryté hluboko, až nejsou na jeden nádech k nalezení a diváci mu sborem odpovídají: „A tak se k nim prodejchávám.“ Po koncertě potkám opavskou hudební dramaturgyni a kulturní labužnici Magdu Hájkovou, jak chodí po zámeckém areálu a říká: „Teď nemůžu nic dalšího poslouchat, musím se z toho prodýchat, to byla taková síla, ještě mě pořád mrazí“. A takových bloudících ten večer bylo, snad už se z toho prodýchali. Já doposud ne… A o dvě hodiny později závěrečný koncert Hradeckého slunovratu – berlínský Fiordmoss. Tma a záblesky stroboskopu, tančím pod pódiem s písničkářkou a spisovatelkou Stinkou a ona mi říká: „Byl to nádherný festival a tenhle závěrečný koncert je magickou tečkou.“ Ráno mi to potvrzuje i kapela, když její norský bubeník si pochvaluje včerejší hraní slovy: „Bylo to čarokrásné, pozoroval jsem během koncertu ty světloprdelky“. „Chce říct světlušky,“ upřesnila to krásná a éterická zpěvačka Petra. Prostě pro mě byl největším letošním hudebním zážitkem letní Hradecký slunovrat. Snad to není jen tím, že jej spolu s přáteli pořádám, ale hlavně proto, že se opravdu děly věci pro mě až magické. A netýkalo se to jen hudby. V rámci festivalu proběhla procházka zámeckým parkem s vínem a povídáním o Petru Bezručovi. Daleko od zámku v lesoparku jsem vykládal o argumentech zpochybňujících Vladimíra Vaška coby autora Slezských písní, jak je sepsal Jan Drozd, najednou kde se vzal, tu se vzal, z lesa vyšel dědeček, zahrozil mi holí a řekl: Vladimír Vašek se v hrobě obrací“. Kdyby mi to někdo vyprávěl, neuvěřím. Děkuji Ostravanu, konkrétně Milanovi Bátorovi, že v krásných reportážích ty magické hradecké chvíle přiblížil i těm kdo na Hradci nebyli.

Jiří Ramík, provozovatel klubu Fabric: Když nebudu počítat festival Beats For Love, který je v okruhu mých hudebních zájmů naprosto bezkonkurenční, pak jedním z největších hudebních zážitků uplynulého roku pro mne bylo vystoupení multikulturní kapely N.O.H.A. (Noise Of Human Art) v klubu Fabric. Jejich energická smršť, jež představuje směs world music, breakbeatu a drum’n’bassu, měla naprosté souznění s téměř vyprodaným klubem a gradovala až do úplného konce. Velice se těším na jejich další vystoupení a nové album, které je již na spadnutí.

Patrik Kohut, promotér: Osobně jsem si nejvíc užil metalovou legendu Udo Dirkschneidera, jehož koncert jsme pořádali v klubu Garage v Martinově. Udo byl a pro velký zájem pořád je na turné s repertoárem kapely Accept, kterou před mnoha lety opustil. Podle jeho slov je to naposled, co zpívá hity Accept. No, podle mě by byl blázen, kdyby to fakt myslel vážně. Ty písně pořád fungují na 100 procent a jde z nich energie stejně jako před třiceti a více lety, což si vlastně můžeme jen domýšlet, protože v době jejich vzniku u nás vládl hluboký totáč, čímž pádem jsme si mohli o koncertu Accept nechat jen zdát. Díky černé burze v Ostravě jsme ale znali ty nahrávky, a kdo je měl rád tehdy, má je rád i dneska. Metal Heart, Breaker, Burning atd. Koncert jsme vyprodali bez jediného plakátu asi za týden. Kdo ví, třeba se v Ostravě ještě jednou objeví…

Milan Bátor, kytarista, hudební pedagog a publicista: Nelze shrnout do jedné odpovědi všechny hudební žánry, proto se pokusím odpovědět vrstevnatěji: z klasické hudby mne nejvíc zasáhlo provedení oratoria Svatá Ludmila skladatele Antonína Dvořáka, které se uskutečnilo v rámci Svatováclavského hudebního festivalu. Špičkové nastudování dirigenta Ondřeje Vrabce provázely skvělé výkony orchestru, sboru a sólistů s oslnivou Kateřinou Kněžíkovou v roli Ludmily. Podobný, byť jinými hudebními prostředky vyvolaný transcendentní pocit jsem měl během Mass Leonarda Bernsteina se skvělým Vojtou Dykem. Hudba legendárního dirigenta není u nás příliš často hrána, o to větší radost nastudování jedné z jeho nejzásadnějších skladeb vyvolalo. Navíc, dramaturgie a vizuální stránka českého nastudování byla skutečně ojedinělá. Z oblasti nonartificiální hudby mne zaujal nejvíc koncert Anety Langerové v Gongu. Langerová se obklopila špičkovými muzikanty a její autorská tvorba svou senzitivní, panteistickou filozofií vysoce převyšuje popovou kategorii české produkce. Z jejího koncertu jsem si kromě skvělé hudby odnesl také svěží, očistný pocit, že si tady někdo nehraje na hvězdu. Anetu muzika hrozně baví, současně si zachovává svou tvář a to je hrozně fajn.

Marcel Palovčík, provozovatel klubu Barrák: Mým největším hudebním zážitkem roku 2016 byl červnový koncert Kvelertak. Tuto norskou kapelu jsem měl možnost vidět naživo poprvé a už poslech jejich nahrávek před koncertem mne dost oslovoval. Nicméně samotný koncert mě pak dostal do kolen. Neuvěřitelná kombinace rocku, punku a black metalu ve spojení s parádní živou prezentací a velmi pohodovým postojem samotných muzikantů ve mně zanechala na ještě dlouhou dobu skvělý pocit, a už teď se těším na další možnost je vidět znovu živě.

Klára Obručová, zpěvačka: Díky svému pracovnímu vytížení se mi bohužel podaří jen párkrát za rok dostat se z Valašska do Ostravy na kulturní hudební událost, kde bych nebyla v roli účinkující, ale coby pozorný divák a posluchač. Přesto mi však v ohlédnutí se za rokem 2016 zůstávají v srdci dva ostravské hudební svátky, o kterých bych se ráda zmínila. Jeden z pozice posluchače a druhý z úhlu organizátora a samotného aktéra. Desátý prosincový večer v Ostravě se nesl ve svědectví neskutečně silné a pulzující energie, jež sálala široko daleko a chvěla nejen zdmi „Červeného“ Evangelického Kristova kostela, ale vzrušeně rozeznívala své poselství, sílu jednoty, hřejivé lidskosti, srdečné a uvědomělé přítomnosti u příchozích návštěvníků koncertu. To vše bylo umocněno společným zpíváním, tleskáním, tancem dlaní a blaženými úsměvy ve tvářích. Řeč je o projektu Ostrava zpívá gospel v podání více jak stovky vokalistů a instrumentalistů v čele se sbormistrem Terrym Englishem, kteří se postarali o spontánní a citově intenzivní hudební zážitek v předzvěsti příchodu vánočních svátků… Hudební zážitky s puncem pravdivosti, ryzosti a výsostného kumštu přinesl do Ostravy na křídlech měsíce padajícího listí 2. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Musica Pura, na jehož přípravách a organizaci se spolu s kolegy Jankem Rokytou a Halinou Františákovou podílím. Shrnu-li za sebe všechny pocity do přívlastků, které ve mně uzrály a zůstaly po završení čtyřdenního hudebního ohňostroje, chce se mi hovořit o festivalu, který mě, ať už jako organizátora či zpěvačku, naplňuje svým pestrým, jedinečným, nekomerčním, pravdivým, ryzím, osobitým, poctivým muzicírováním a excelentními výkony interpretů autentických, legendárních i těch světově proslulých. Společná VÁŠEŇ pro hudbu, inspirovanou a vycházející z kořenů lidové hudební tradice, je pro koncerty Musicy Pury velmi signifikantní. Získá si vaše srdce, které už jen tak nepustí.

Tomáš Václavek, provozovatel webu ov-kluby.net: Koncertní peckou roku se pro mě stal set rakouských Lausch na Fajnem festivalu ve Frýdku-Místku. Kapela, kterou tu zná málokdo, má neuvěřitelnou energii a hudební razanci. Velké díky pořadatelům za další nečekaný objev! Místy až nečekaně příjemné byly i regionální křty a koncerty k novým deskám, např. Places, Expedice Apalucha nebo Behind the Door. Naopak naprosto dle očekávání mě pak na konci roku potěšil Priessnitz v opavském Klubu Art. Už se těším, až se v rámci jarního turné zastaví i v Ostravě. Řadu dalších hudebních radostí mi pak tradičně přinesly festivaly Sweetsen, Colours of Ostrava nebo Ostrava Jazz Nights.

Jan Grossmann, hudební skladatel: největší letošní hudební zážitek se pojí s koncertem vítězů unikátní pěvecké soutěže pro dueta až okteta s doprovodem nebo a cappella, který odezněl na závěr jubilejního 10. ročníku mezinárodní soutěže Stonavská Barborka 3. prosince (den předtím také v DK PZKO ve Stonavě). Soutěž je určená pro žáky a studenty hudby od základních uměleckých škol po vysoké hudební školy, katedry a fakulty a také pro amatéry. Koncert se konal na nádherně zrekonstruovaném fryštátském zámku v Karviné a zúčastnili se ho kromě početného karvinského publika také ministr kultury Daniel Herman, jeho náměstek Patrik Košický a poslankyně Poslanecké sněmovny Pavla Golasowská se svou asistentkou. Bylo to nádherné vystoupení, výborně zorganizované, se skvělými výkony od drobotiny po umělecké skoroprofíky. Ovšem celá soutěž Stonavská Barborka byl skvělý hudební zážitek. Úroveň ve všech kategoriích každým rokem neuvěřitelně stoupá.

David Tobiasz, zpěvák a moderátor: Rok 2016 byl pro mne rokem návštěv super koncertů. Leč ani jeden nebyl v Moravskoslezskem kraji. Měl jsem tu čest premiérově zhlédnout Davida Gilmoura ve Wroclavi a AXL&DC v Praze. Největší zážitek teprve přinesli King Crimson, kteři naprosto demontovali můj mozek, taky v Praze. Letošni Colours byly nuděnka, až na Underworld, kteři mne tak krásně vrátili do dob Trainspotting a mého mládí.  Kéž rok 2017 přinese našemu kraji nějaký super koncert, necháme se překvapit.

Jan Kunze, hudebník, básník: Vypíchnu dva zážitky spojené s muzikou, každý je trochu jiný. Ten první se přitom odehrál v Praze. Absolutně mě uchvátilo podzimní vystoupení kultovních The Cure. Tříhodinový set byl skvostně zahraný a nechyběly v něm žádné zásadní hity. Kapela se obešla bez monstrózní show, kterou si často vypomáhají světové hudební hvězdy, a předvedla pokorný a soustředěný výkon. V euforii jsem protančil celý koncert. Druhý zážitek je spojený s hudebně literárním projektem Abendland mého bratra Petra Kunzeho a básníka Miroslava Černého, na jehož vzniku se podíleli muzikanti napříč žánry i kapelami. Spolupracovat s tolika zajímavými lidmi bylo pro mě nesmírně zajímavé. Zároveň mě potěšilo, že do toho šla spousta kamarádů muzikantů bez žánrových předsudků, na přátelské bázi a s otevřenou myslí. Vznikla deska plná krásných písní, kterým společně vdechli život lidi z Ladě, KOFE-IN, Tata Bojs, Priessnitz, Imodia, Calm Season, Jablkoně, Nebe a spousta dalších. A ta deska vznikla v Opavě!

Filip Rácz, frontman kapely Fiha: Letos jsem se z časových důvodů nemohl zúčastnit klasického vrcholu našeho kraje Colours of Ostrava. Kromě toho mi celý rok splynul v jedno dlouhé a náročné lopotění se s novou deskou. Ale přesto bych rád vyzdvihl akce konané Stavovskou unií studentů Ostravské univerzity. A to nejen Majáles, který s čistým štítem konkuruje celorepublikovému majáles tour, ale i vedlejší akce konané po celý rok. Doprovodný program akcí Ostravské univerzity má vždy svou úroveň i přesto, že skladba interpretů není výhradně z „první ligy“. Za sebe i za kapely si přeju víc takových akcí a víc takto vnímavých dramaturgů.

Edvard Schiffauer, hudební skladatel: Permoník na závěr prvního koncertu letošní Hudební současnosti – byly i slzy…

Toma Rybola, kytarista: Ani jsem nestihl zaregistrovat, kdy ten rok uplynul. Kromě vytíženosti a svých hudebních aktivit mám totiž na hlavě svého psa a v patách svou ženu. Velmi mě potěšil comeback kapely Gaia Mesiah. Jejich gig ve frýdeckém Stounu byl opravdu luxusní! V Ostravě, v klubu Barrák, to byly koncerty Atari Terror, J.A.R. a Krucipüsk, které jsem si velmi užil. A asi úplně největší zážitek a balzám pro mě byl koncert Vlasty Redla v ostravské Komorní scéně Aréna. Do roku 2017 přeji fanouškům a posluchačům hromadu krásných a kvalitních zážitků a muzikantům plné sály a přízeň múz.

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.