Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Pekingská kachna ve Staré aréně je hrůznou politickou groteskou o poměrech v Číně

Pekingská kachna ve Staré aréně je hrůznou politickou groteskou o poměrech v Číně

13.2.2017 Divadlo

Ostravská Stará aréna uvedla v neděli 12. února premiéru nové inscenace Pekingská kachna. Text z díla čínského disidenta a posléze exulanta Liao I-wu sestavil Lukáš Adam, který je zároveň hlavním protagonistou představení. Námětem je potlačení mírové demonstrace desetitisíců studentů a dalších lidí, kteří v červnu 1989 na pekingském náměstí Nebeského klidu požadovali více svobody a demokracie. Čínské vládní kruhy dodnes odmítají jakoukoliv medializaci  záležitosti, při které čínská armáda zmasakrovala a zabila podle čínského Červeného kříže několik tisíc lidí.

Zvětšit obrázek

Lukáš Adam v představení Staré arény Pekingská kachna.
Foto: Nadan Pojer

Liao I-wu tyto události předjímal v básni Krveprolití. Za její uveřejnění si pobyl čtyři roky v žaláři.  Dalším zdrojem pro text inscenace se stala kniha téhož autora Hovory se spodinou, ve které jsou záznamy rozhovorů s očitými svědky, příbuznými obětí, lidmi, kteří se ocitli na dně čínské společnosti a kteří přinášejí svědectví nejen o čínském hladomoru v padesátých letech minulého století, při kterém docházelo běžně ke kanibalismu a dokonce k pojídání vlastních dětí.

Za přednes básně Krveprolití získal Lukáš Adam na Poděbradských dnech poezie v roce 2012 cenu Českého rozhlasu, za přednes Hovorů se spodinou pak získal tamtéž v roce 2014 Laureátskou cenu Vladimíra Justla a za text Kulky a opium přednesený v Poděbradech v roce 2015 dostal Cenu Nadačního fondu Františka Langera. Všechny tyto tři texty nyní znějí v inscenaci Pekingská kachna.

Spolu s Lukášem Adamem účinkují studenti Janáčkovy konzervatoře Sára Erlebachová, Bára Vidomská, Jakub Georgiev a Michal Sikora. Pod režií je v programu podepsán Ai GejGej, což je pro tuto inscenaci zvolený pseudonym kmenového režiséra Staré arény Pavla Gejguše. Scénu a kostýmy vytvořil David Janošek, světelný design, zvuk a projekci má na starosti Jana Helebrandová, projekce upravil Jan Honeiser a hudební nastudování je práce Juraje Čiernika.

Na černé podlaze leží v různých pozicích šest velkých bílých obdélníků. Za nimi na zadní stěně hracího prostoru je velké bílé projekční plátno. Světlo v sále pomalu zhasíná a na projekčním plátně se objeví záznam situace, která se stala v Pekingu v roce 1989. Ráno 5. června  odjíždí kolona osmnácti tanků z náměstí Nebeského klidu. Z pásů jim ještě čpí krev stovek studentů, kteří pár hodin předtím doufali, že mohou komunistickým kolosem pohnout směrem k demokracii. Před první tank se najednou postaví mladý muž v bílé košili a v černých kalhotách. V ruce drží dvě nákupní tašky. Tank se mladíka snaží objet, ten se ale nedá a stále brání vlastním tělem tanku v pohybu.

Situaci natočil na vlastní videokameru z okna hotelu Peking Američan Charlie Cole. Ten stačil před agenty čínské tajné policie, kteří vzápětí vtrhli do jeho hotelového pokoje, film ukrýt v rezervoáru toalety a záběry poté brzy obletěly celý svět. Po odvážném mladíkovi se slehla zem a už jej nikdy nikdo neviděl.

Krátký videozáznam se chýlí ke konci a k mladíkovi na plátně se ze zákulisí přidává stejně oblečený Lukáš Adam, také s dvěma nákupními taškami v ruce. O něco málo později vstoupí na scénu čtveřice, dvě dívky a dva mladí muži, oblečeni do rudých košil, kravat a černých kalhot. Ve tváři mají křečovité úsměvy.

Z představení Pekingská kachna. (Foto: Nadan Pojer)

Lukáš Adam začíná recitovat báseň Krveprolití. Během přednesu je čtyřmi agenty státní moci, kteří si předtím nasadí gumové rukavice, svlečen úplně donaha, násilně oblečen do stejného kostýmu a položen na podlahu. Následující scéna je jen pro silné nátury – za pomoci ruční pilky a štípacích kleští je z těla odřezáváno maso a rozhazováno po hrací ploše.

Přednes básně Krveprolití však neustává. Nakonec je pátá postava opět postavena na nohy a před očima diváka se objeví bytost se stejným křečovitým úsměvem v obličeji. „Tvé pravé já, tragicky vyloučené z alma mater, tragicky hyne na stovkách dívčích záchodků v úctyhodných školách. Žaludek má pošlapaný holčičíma nohama a chlast a jídlo vyhřezlé konečníkem i ušima. Tvé pravé já se jako chcíplý pes pohozený na dvoře městského soudu stává palcovým titulkem ve večerníku Wu-chan,“ křičí Lukáš Adam do tváří v publiku.

Ve druhé části inscenace zazní vzpomínky na čínská padesátá léta. Příběh, ve kterém rodina pojídá v době hladomoru vlastní čtyřletou dcerku, dopadá do hlediště plnou silou a někteří diváci naslouchají hrůznému svědectví s velkým přemáháním.

Lukáš Adam v představení Pekingská kachna.

Závěrečná část, Kulky a opium, je o popravách 202 lidí, které čínská moc povraždila za odpor k tamnímu režimu.  V krátké reklamní scéně před tímto závěrem nechybí ani český prezident Miloš Zeman, ani z České republiky do Číny vyvážený Krteček. Vše ve strhující interpretaci celé pětice účinkujících, nyní oblečených v třpytivých kostýmech v čínském stylu. Opět nechybí křečovité úsměvy.

Místy se pětice herců mění ve vokální kvintet, zpívající čínskou lidovou píseň. Režisér Gejguš pracuje s kontrastem děsivého obsahu textu a neustávajících úsměvů na tvářích čtyřčlenného chóru. V celém jevištním tvaru je mnoho dalších režijních ozvláštnění, všechna jsou však v souladu  s předem vytčeným cílem vytvořit krutou politickou grotesku.  Interpretace básně i prózy je v provedení Lukáše Adama silně expresívní a emocionálně mimořádně účinná.

Memento této inscenace je jednoznačné: jakýkoliv obdiv k politickému a společenskému systému vládnoucímu v současné Číně je zároveň obdivem ke světu plnému nelidskosti, ke světu, ve kterém lidský život nemá žádnou cenu a ve kterém se člověk buď stane odlidštěným strojem vykonávajícím, co se po něm žádá, nebo je zničen. A navenek je toto vše podle názoru inscenátorů haleno do třpytivého pozlátka o šťastném životě stamiliónů spokojených lidí.

Pekingskou kachnou dává tým Staré arény spolu s Lukášem Adamem najevo, že na rozdíl od prezidenta České republiky Miloše Zemana a některých našich vládních představitelů čínský režim v žádném případě neobdivují.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.