Foto: Ivan Mottýl
„Kdysi jsem z divadla odnesl tuhle kulisu,“ představil napřed Marek Pražák těšínskému publiku rozměrný obraz přibitý na velké černé kulise z Národního divadla moravskoslezského. Takřka reliéfní portrétní obraz z navrstvených vosků a akrylových barev. „Pamatuji si jen tuto poslední vrstvu, pod obrazem jsou ale další tři plátna, jejichž podobu jsem zapomněl,“ prohlásil Pražák, než se pustil do snímání, přičemž Snímání je i název celé výstavy.
Obraz Snímání, pod nímž se skrývají další tři díla. (Foto: I. Mottýl)
„Po letech sejmu vrstvy minulosti,“ dodal umělec, než odhalil tři „nové“ obrazy, které se hned přiřadily k nejpůsobivějším z vystavených děl. Hlavně obrazy z druhé a třetí vrstvy, přízračné abstraktní malby na pomezí surrealismu a hlásící se například k Mikuláši Medkovi. Spontánní práce srovnatelné s proudem slov v Pražákově rukopisné básnické sbírce Hallady, kterou připravuje k vydání ostravské nakladatelství Protimluv.
Jeden z obrazů skrytých pod Snímáním (detail).
Také odhalené obrazy jsou svědectvím toho, jak z autora tryská malířská invence jako žhavý proud železa po odpichu vysoké pece. Celkově lze těšínskou výstavu chápat jako nějakou ostravskou poému, kterou autor složil městu poklonu, zároveň ale ukázal i jeho drsné stránky. Je to balada o ostravských haldách a širém městě pod haldami. Je to obrazová Hallada, což je Pražákův autorský novotvar. Je to Pražákova nenávistná láska k Ostravě čil Hassliebe, což je nejvíce patrné na vystavených obrazech Mapa dechu či Veselý komín z cyklu Nemocné město.
Pražákův obraz Veselý komín. (Foto: Ivan Mottýl)
„Ostrava má moc překrásných míst. Třeba svoje stolové hory – což jsou haldy. Obrovská inspirace pro umělce. Miluju hlavně haldu přívozskou, uvolňují se tam docela jiné exhaláty a výpary než na dalších haldách. Chodím to tam nasávat, poetické smaragdy,“ vyprávěl Marek Pražák v jednom rozhovoru pro kulturní deník Ostravan.cz o své lásce k Ostravě, respektive i o lásce k odvrácené straně Ostravy. Obrazy vystavené v Českém Těšíně jsou podobnými ostravskými smaragdy, přímo „hafo“ exhalátů se valí třeba z maleb Oheň vchází do Sodomy a Útěk ze Sodomy.
Snímání je ale i o smíření s ostravským údělem, což dokazuje brázdovsky laděná malba hned u vchodu do galerie, dílko z nedávné doby s názvem Kuřba na haldě. Satanské benzo(a)pyreny a další ostravské karcinogeny tu dostaly podobu smějících se exhalátů a Pražákovi ctitelé jsou teď v očekávání, zda mistr v tomto až čapkovsky vitalistickém opojení bude tvořit i nadále.
Marek Pražák: Kuřba na haldě
„Servus, tak jak, skoczymy na jedno?“ osloví však náhle v Galerii Půda autora tohoto textu jeden starý dobrý těšínský známý. „Na dva piva,“ slíbíme si okamžitě a mažeme do polského Cieszyna do malého výčepu v ulici Aleksandra Fredry, v němž se scházívají pijáci, kteří mají hluboko do kapsy. Čepované těšínské tu stojí pouhých 3,60 zlotého a strhané obličeje opilců jsou podobným svědectvím o životě, jaké ve svém malířském i básnickém díle podává Marek Pražák.
Každý život má svůj příběh
stejně jako každá smrt
Každý život má svůj příběh
stejně jako každá smrt
v tomto městě si můžeš vybrat ze dvou krás
Herna nebo Sekáč
Kostitřas
*
Marek Pražák: Snímání. Galerie Půda (Kulturní a společenské středisko Střelnice) v Českém Těšíně. Výstava je k vidění do 20. dubna 2017.