Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Den vítězství a padesátiny oslavil sbor Ondrášek hudbou. Jenkinsovu mši zpívalo 250 dětí

Den vítězství a padesátiny oslavil sbor Ondrášek hudbou. Jenkinsovu mši zpívalo 250 dětí

8.5.2017 09:30 Hudba

Neobvyklý adrenalinový zážitek přinesl nedělní koncert k padesátinám novojičínského dětského sboru Ondrášek. Ten skloubil své jubileum s výročím osvobození Československa a nastudoval dílo, které nepatří k nejsnadnějším. Jenkinsova mše Ozbrojený muž si žádá obrovské nasazení a gigantický provozovací aparát. Před publikem v kostele Panny Marie Královny v Ostravě-Mariánských Horách tak stanulo asi 250 dětí a desítky členů Janáčkovy filharmonie Ostrava.

Zvětšit obrázek

Z nedělního koncertu sboru Ondrášek.
Foto: Ivan Korč

Ondrášek si na dva koncerty pozval spřízněné sbory Motýli Šumperk, Medvíďata Český Krumlov, Kvítek Dačice a Chlapi SDS Sušice. Sbory z celé republiky připravili sbormistři Josef Zajíček, Tomáš Motýl, Lukáš Holec, Lucie Bártů a Josef Baierl. Dirigentské taktovky nad Janáčkovou filharmonií Ostrava se ujal šéf opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Mši nazvanou The Armed Man (Ozbrojený muž) poprvé představil autor světově známého celovečerního díla Adiemus Karl Jenkins v roce 1999. Původní záměr Jenkinse vytvořit dílo věnované obětem války v Kosovu přerostl v obecně platnou, působivou výpověď, která svou sdělností a jednoduše traktovanou hudební řečí může zapůsobit na posluchače všech generací.

Úvodní část The Armed Man je doslovnou citací jedné z nejpopulárnějších středověkých světských písní L’homme armé. Desítky skladatelů si její rytmicky pregnantní a nestárnoucí melodii vypůjčilo k vlastním skladbám. Stejně tak učinil po staletích Karl Jenkins. Úvod nazvaný The Armed Man působí jako vstupní brána k celému dílu: rytmicky ostinátní perkuse doprovází sborové unisono, zpívající varovné poselství o ozbrojeném muži. Celá introdukce probíhá v historizující hudební rovině.

Velký zklamáním byla absence druhé věty The Call to Prayer, která představuje modlitbu islámského duchovního – předzpěv k věřícím, který je nesen v širokodeché melismatické kantiléně, vnášející kontrastní spirituální rozměr. Nechápu, proč tato věta byla vypuštěna. Má svůj neodmyslitelný důvod a vnáší do díla důležitý kontrast a působí jako konektor, který vytváří další mosty.

Na pódiu stanulo 250 dětí a desítky muzikantů. (Foto: Ivan Korč)

Hudební ovzduší katolické Evropy Jenkins dokonale vystihnul v následující části Kyrie. Jeho využívání fugových postupů je opatrné, v podstatě rezignuje na fugové provedení, téma pouze nechá zazpívat hlasovými skupinami. Kyrie provází úsporná harmonie, která využívá nejčastěji basových prodlev na tónice nebo osvědčených a často opakovaných harmonických spojů, které jsou typické pro barokní i klasicistní hudební poetiku.

V této části také zaznělo poprvé sopránové sólo, které vroucně zazpívala Eva Dřízgová-Jirušová. Ve srovnání s nahrávkou Londýnské filharmonie, kde interpretka zvolila důsledné non vibrato, pojala ostravská sopranistka svůj zpěv velice romanticky, což nebylo Jenkinsově hudbě nijak na škodu. Přesto bych čekal technicky méně vydatný, exprese oproštěnější projev.

Eva Dřízgová-Jirušová. (Foto: Ivan Korč)

Save Me from Bloody Men zaznělo v působivém unisonu mužské a chlapecké sborové sekce, následující Sanctus s prodlevou v basu měl téměř popový nádech, který ozvláštnila dvojsborová technika mužského a dívčího sboru se dvěma odlišnými texty. Hřmotnost, pompéznost a okázalost této věty je na samé hranici zvukové únosnosti. Hymne Before Action oplývá krásnou melodií a nápaditou harmonií, která zde skutečně prokazuje Jenkinsovu invenci. V této větě ostravský biskup František Václav Lobkowitz, který se koncertu účastnil, zamával asi tříleté holčičce sedící v řadě před ním a ona se na něj usmála a zamávala mu taky. Spontánní gesto porozumění a sblížení, které se jen tak nevidí!

Následovala část Charge! Zahajují ji intrády žesťů, které doprovázejí exponované bicí nástroje, podílející se výrazně na dynamice a celkovém zvuku díla. Dobře vyřešili organizátoři koncertu rozmístění sekce bicích nástrojů, když posadili perkusionisty na obě strany rozlehlého chrámu – což vyvolalo zajímavý, kvadrofonně působící efekt. Výborně se uvedl v sólovém výstupu trumpetista Roman Buchal, stejně tak nádherně zazněl fagot, po jehož hře se ozýval do ticha jen pláč dítěte, nefalšovaný, autentický a silný.

Členové Janáčkovy filharmonie Ostrava. (Foto: Ivan Korč)

Agnus Dei přináší, po předchozích dynamicky a zvukově drsných a vyostřených pasážích, zklidnění a usebrání. Prostá krása klesající durové melodie dále nachází paralelu v Now the Guns Have Stopped se smyčcovou předehrou, kde se podruhé rozezněl působivý soprán Evy Dřízgové-Jirušové.

Benedictus s lidovými názvuky přináší skutečně překrásné violoncellové sólo, kterého se vynikajícím způsobem ujal koncertní mistr violoncell Jan Hanousek. Sólo působí jako velkolepý zpěv, kterému zvukomalebně odpovídají flétny a lesní rohy. Sbor úchvatnou melodii cellového sóla přebírá.

Better is Peace je skutečnou korunou díla. Opět se vrací melodie středověké L´Homme Arme, sopránové sólo, celek má radostný a roztančený francouzský nádech. Sbor zpívá s nezadržitelnou radostí, vrací se fugato, po kterém už lidé vstávají a zaplavují děti a všechny účinkující obrovským potleskem.

Z koncertu sboru Ondrášek. (Foto: Ivan Korč)

Ostravské provedení Jenkinsovy mše lze považovat za vynikající. Především je nutné ocenit svědomitou přípravu všech dětských sborů, které se spojily v kolosálním díle a představily naprosto jistý, rytmicky i intonačně precizní výsledek.

Janáčkova filharmonie svou erudici otiskla do vynikajících instrumentálních výkonů. Jenkinsovo dílo pro ni není nijak obtížné a nejvíc si v něm zahrají zřejmě perkusionisté a některé dechové nástroje. Dirigent Jakub Klecker obrovský aparát uhlídal s velkou elegancí, měl naprostý přehled v partituře a dokázal vytvořit velkolepou gradaci. Přitom střežil zejména rytmus, který klade v této skladbě neobvyklé nároky na přesnost a souhru. Všechno se ale povedlo báječně!

Dirigent Jakub Klecker. (Foto: Ivan Korč)

Široký záběr Jenkinse a schopnost mísit různé stylové tendence a žánrové proudy daly vzniknout dílu, které se vzpírá jednoznačnému výkladu. Můžeme o něm hovořit jako o kýči i mistrovském díle, které svou syntézou dokáže bořit hranice a vytvářet mosty mezi národy. Jestli to Jenkinsova hudba dokáže? Z reakcí posluchačů bylo zřejmé, že ano.

K válečným zvěrstvům toho bylo v neděli v Ostravě řečeno dost. Všem účinkujícím koncertu náleží veliké ocenění a poděkování za účastnou, aktivní roli. Můžeme si o tom přečíst v každé pohádce – nejstarším slovesném umění lidstva. Dobro vždycky nakonec zvítězí!

Druhý koncert se stejným programem se uskutečnil v pondělí 8. května také v Beskydském divadle v Novém Jičíně.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.