Soudkyně Barbara i císařovna Sissi miluje historii a před kamerami vychází z osobní zkušenosti
6.6.2017 06:10 Martin Jiroušek Divadlo Rozhovor
Úspěšná sezóna s novými inscenacemi Hodina před svatbou, Dva úplně nazí muži a nyní ještě Sissi. Vedle toho oblíbený televizní seriál Soudkyně Barbara. Oblíbená herečka Pavlína Kafková si na nezájem divadelních nebo televizních tvůrců nemůže stěžovat. Je v jednom kole a nebylo lehké najít aspoň chvíli, aby se mohla věnovat našemu rozhovoru.
Pavlína Kafková si zahraje císařovnu Sissi.
Foto: Národní divadlo moravskoslezské
Stávající sezóna pomalu spěje ke svému finále. Považujete ji sama pro sebe za úspěšnou? V čem byla jinačí než ty předchozí?
Byla nesmírně plodná. Velkým potěšením bylo pracovat s kolegy na vzniku představení Hodina před svatbou v režii Janusze Klimszy, odskočila jsem si také do nového Divadla Mír, kde jsem s režisérem Václavem Klemensem nazkoušela Dva úplně nahé muže. Zkoušení to bylo tak radostné a pohodové, že by se pohoda dala krájet. Prostě v Míru panuje mír! A v těchto dnech máme před premiérou inscenace Sissi (Útěky Alžběty Rakouské) v Národním divadle moravskoslezském v režii Petera Gábora. Zkoušení je náročné pro všechny zúčastněné a vyžaduje soustředění, nasazení a vše probíhá opět v klidu. Jsem velmi vděčná všem kolegům a jediné, co mohu říci, že všem opravdu moc děkuji.
Propůjčila jste tvář titulní postavě populárního seriálu Soudkyně Barbara. Je to postava razantní i vnímavá, do jisté míry ovlivňuje veřejné mínění. Podle údajů televize jednotlivé díly sleduje na dvě stě tisíc lidí. Jaký je to pro vás pocit?
Ten zájem je potěšující, ovšem jedním dechem dodávám, že to s sebou přináší také pocit zodpovědnosti.
Jste taková i v soukromí, že bezpečně posoudíte, na čí straně je pravda? Jak to je, když na sobě nemáte soudní talár?
S talárem či bez něj nesnáším nespravedlnost a opravdu už jako malá jsem se za spravedlnost poprala i s klukama. To zůstalo v mé povaze dodnes. Ovšem zkušenost mě vede k tomu, že jsem opatrnější při pronášení vlastních pravd. Je vždy dobré a prospěšné podívat se na věc i z jiného úhlu pohledu.
V jednom rozhovoru jste uvedla, že seriál Soudkyně Barbara je hodně autentický a dokonce jste si v něm vybavila vlastní zkušenost v situaci před úředníky. Platí to stále, že primárně vycházíte hodně z reálných situací?
Vycházím z toho, co se děje tzv. na place, a tu a tam se mi vybaví i má vlastní zkušenost. A teď nehovořím jen o zkušenosti s úředníky. Když se člověk dostane k soudu, tak se vyplavují věci, které známe ve větší či menší míře všichni. Každý z nás řeší vztahy, ať už manželské, partnerské, pracovní, sousedské, sourozenecké a nevím jaké ještě. To znamená, že každý z nás si může najít ten svůj vlastní osobní příběh, který se dostává ze soudních síní do studia TV Barrandov před kamery, a lidé, kteří přicházejí ztvárnit postavy příběhu, přinášejí onu autenticitu s sebou, jednají podle svých vlastních zkušeností. A já se na to snažím reagovat.
Do jaké míry máte možnost ovlivnit scénář?
Zasahuji do scénáře svými korekcemi v přípravné fázi a při samotném natáčení jednám s lidmi intuitivně, vycházím z jejich jednání a chování a navíc, pokud se ukáže, že jsme krátcí a je nutné dohnat 20 minut vysílacího času, tak vedu výslech tzv. spatra.
Jak se vám líbí před televizními kamerami, nechybí vám okamžitá zpětná reakce od publika?
Ale já kontakt s publikem mám. Na každém natáčení je komparsní skupina, která tvoří publikum, a to reaguje okamžitě. Sedí tam se mnou celý den, natočí čtyři kauzy jako já a hned od nich vím, která kauza byla lepší a která se jim moc nelíbila.
Je vám bližší televizní tvorba nebo divadlo?
Jsem vděčná, že mohu dělat velmi aktivně obě herecké disciplíny. Jedna doplňuje druhou a v mnohém se překrývají. Divadlo je v něčem pestřejší. Je to nikdy neukončený proces hledání. I po premiéře. Publikum je nedílnou součástí představení a do jisté míry ho také určuje. V televizi můžete více vycházet ze svých profesních chyb, protože vznikne záznam, na který se můžete, pokud máte pevné nervy, podívat a trošku se popasovat sám se sebou. Je to léčba šokem, ale funguje. Herecká profese je úžasná v té neukončenosti studijního procesu a je to nejlepší životabudič na světě.
Máte za sebou celou řadu zkušeností s pozoruhodnými filmovými i televizními režiséry: Dušanem Kleinem, Jiřím Chlumským, Zdeňkem Zelenkou, Viktorem Polesným, Ondřejem Kepkou, Ivo Koskem, Evou Sadkovou, Zdeňkem Kaločem, Jiřím Svobodou, Antonínem Moskalykem, kdo z nich Vás nejvíce obohatil?
Každý jmenovaný je osobnost a na každého si opravdu pamatuji, ale paní Eva Sadková byla první, se kterou jsem pracovala na velké roli a od ní jsem poprvé slyšela: „To je na kameru moc, uber, na kameru to stačí jemněji.“ Před ní jsem pracovala jen s panem režisérem Jurajem Herzem ve filmu Zastihla mě noc, kde jsem hrála komparsní roli spolužačky. S Ivo Koskem jsem točila první seriál a v něm hlavní ženskou postavu. Pan Kosek mě učil, jak si udržet kontinuitu postavy, i když se scény a časové období točí zezadu dopředu a naopak. Pánové Klein, Moskalyk, Svoboda… je mi obrovskou ctí, že jsem s takovými pány režiséry mohla pracovat.
Profesionální dráhu jste začínala v Těšínském divadle, nejraději prý vzpomínáte na roli Emilky v Našem městečku. Co ještě vám Těšínské divadlo dalo do rozjezdu?
Samozřejmě to nejdůležitější, a to je základ, na tom se potom dá něco stavět. Velkou výhodou bylo, že jsme často jezdili na zájezdy a vystřídali jsme ty nejrůznější sály, jaké si vůbec dokážete představit. Člověk se musel přizpůsobit prostoru i tomu, že ne vždy se mohla postavit celá scéna, prostě se nevešla na jeviště a museli jsme si s tím jako herci poradit. To byla velmi dobrá průprava a vzpomínám na to s velkou vděčností.
Zanedlouho v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě ztvárníte legendární císařovnu Sissi v nové hře Viliama Klimáčka. Jak se na tuto roli těšíte a co jste si říkala v okamžiku, když jste se o tom dozvěděla?
O tom, že budu hrát tuto roli, vím poměrně dlouho a samozřejmě jsem měla velikou radost, protože jsem o Sissi četla už dávno aniž bych věděla, že ji někdy budu hrát, navíc mám ráda velké kostýmované, historické hry. A co jsem si říkala? Nic. Snažila jsem si nemyslet ani neříkat vůbec nic.
Sissi je v popisu k inscenaci charakterizovaná jako „samostatná, sebevědomá, vzdělaná a krásná, ale stejně tak osamocená, frustrovaná a trpící,“. Která tato poloha je pro vás herecky zajímavější?
Sissi je zajímavá komplexně, asi nedokážu vypreparovat část a říct ta mi herecky vyhovuje nejvíce. Sissi je člověk, kterému bije srdce.
Jak dalece studujete historickou postavu této panovnice, co vše vás k jejímu ztvárnění inspiruje?
Samozřejmě bez historického kontextu doby se v tomto případě neobejdete. Takže jsem byla ponořená v knihách, které se týkaly nejen Alžběty, ale také Habsburků, kteří ovlivnili její život naprosto výrazně. Četla jsem knihy o celé monarchii. Jsou to naše dějiny. Samozřejmě, že jsem se dostala mnohokrát k úvahám, jak by se toto území vyvíjelo, kdyby došlo k reformě monarchie a habsburské vlády. Ale to je pro jinou diskuzi. Pokud budu hovořit o herecké práci na roli Sissi, skýtá velký oblouk života jediné, výrazné ženy… Od sňatku se dostaneme k její smrti. Od „náctileté“ dívky uvidíme vývoj ke zralosti šedesátileté ženy, i když dámy v dobré kondici. Ale na začátku je jiná než ke konci svého života. Inspiraci najdete v každém obrazu, v knihách. O jejím životě je toho nashromážděno poměrně dost. Byla jsem také ve Vídni v muzeu, které je jí věnováno. Požádala jsem o grafologický rozbor jejich podpisů z různých období jejího života. A co mě těší, má i smysl pro humor.
Jste známá svou nákloností k historii, ráda studujete mapy, chtěla byste se prý setkat s Karlem IV. Co vám na něm imponuje?
Dal kulturní rozměr tomuto území, na kterém žijeme.
Kdybyste měla možnost se se Sissi setkat, na co byste se jí ráda zeptala?
Co by ji udělalo radost.
Už víte, co vás čeká o hereckých prázdninách? Máte nějaká předsevzetí?
Po Císařovně Sissi mě hned čeká Shakespeare a jeho Komedie omylů, kterou začínáme zkoušet bezprostředně po premiéře Sissi. Vrací se veleúspěšná inscenace, která byla před časem uvedena v rámci Letních shakespearovských slavností a režíruje ji opět Peter Gábor. Diváci ji milovali a my taky. Oprášíme aranžmá, kostýmy, texty a užijeme si bezstarostnou jízdu. Těším se na otevřený prostor hradu, diváky v červených dekách, můry a komáry poletující v reflektorech nad námi a na všechny kolegy. A během prázdnin se také budou natáčet nové díly Soudkyně Barbary, diváci a příznivci se tedy mohou stále těšit na nové a nové příběhy. Pokusím se najít i skulinku pro sebe. Vyšetřím nějaký čas i na odpočinek, nejlépe někde u moře. Budu spát, jíst a dlouze se válet.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.