První česká inscenace hry Sissi (Útěky Alžběty Rakouské) je nevyužitou příležitostí pro dobré divadlo

Klimáček ve své hře čerpá ze životního příběhu císařovny Sissi, manželky Františka Josefa I. I když život Sissi je hlavním tématem hry, je zde ještě mnoho témat vedlejších, které celek rozmělňují a protahují zároveň.

Autor se kriticky snaží pojmenovat poměry vládnoucí na vídeňském císařském dvoře, dotýká se ve značném rozsahu vztahu Františka Josefa I.  k jeho matce arcivévodkyni Žofii i vzájemného vztahu arcivévodkyně Žofie a Sissi. Dalším vedlejším tématem je životní osud syna císařského páru Rudolfa.

Inscenovat takto mnohovrstevnatý text je problém jak dramaturgický, tak režijní. V dramaturgicko-režijní koncepci je v ostravské inscenaci rezerv nejvíce. Dramaturgyně Silvie Rubenová příliš ctí autora – důraznější prosazení hlavního tématu a upozadění vedlejších témat by celku zajisté prospělo.

Režisér Peter Gábor cítí ve svém režijním podvědomí problém zdlouhavosti a místy i jisté upovídanosti textu a snaží se tento handicap řešit místy až nadměrným vyráběním zábavy vnějšími prostředky. Potřebným odlehčujícím režijním prvkům ale chybí jednotná a také cílená koncepce.

Naopak to, co je velmi vydařené, je scénograficko-režijní koncepce včetně kostýmní složky (Alena Schäfferová) a hudba Nikose Engonidise i výběr hudby Petera Gábora (výborným nápadem je využití hudby Henryho Purcella v úvodu a závěru inscenace).

Z inscenace Sissi. (Foto: Radovan Šťastný)

Scénograf Michal Syrový vytvořil na jevišti Divadla Jiřího Myrona rozsáhlý hrací prostor ohraničený šedými zdmi laděnými do podoby dvorního interiéru s několika průchody a ochozem. Vysoko nad hrací plochu zavěsil zlacenou dvouhlavou rakousko-uherskou orlici a několik palácových lustrů. V samotném začátku i v závěru visí v prostoru i červená šála známá z žánru nového cirkusu, kterou v překvapivé herecké akci využije představitelka titulní role Pavlína Kafková.

Velmi důmyslné je oblečení sboru do šedých stejnobarevných pánských i dámských kostýmů včetně klobouků – sbor splývá s šedými zdmi a stává se ve scénografické metafoře umocněně díky tomuto barevnému souzvuku součástí dvorní atmosféry i představitelem času a doby jako takových.

Kostýmní výtvarnice Alena Schäfferová navrhla pro Pavlínu Kafkovou patery šaty – od mladistvého úboru císařské skoronevěsty až po matku truchlící v černém oděvu nad smrtí jediného syna. Všech pět úborů herečce velmi sluší a vystihuje jednotlivé fáze života její postavy.

Režisér Peter Gábor člení hru do jednotlivých obrazů, které od sebe odděluje scénami sboru.  Samotné sborové scény jsou příjemným oživením, a to jak v rovině mluvené, tak zpívané i choreografické. Režisér se snaží diváka zaujmout i světelnými prvky, a jak již bylo řečeno, zejména ve druhé půli sahá k situační komice, bohužel místy i samoúčelně (například scéna s jízdou na koních). Zajisté, divák takové komické oživení přivítá, ale celkovému vyznění hry to spíše ubližuje.

Marie Logojdová a Petr Houska. (Foto: Radovan Šťastný)

Výborné jsou některé herecké výkony, mezi kterými dominují Pavlína Kafková v roli Sissi, Marie Logojdová jako arcivévodkyně Žofie a David Janošek coby korunní princ Rudolf.

Pavlína Kafková vytváří skutečný herecký oblouk postavy od mladé, rozverné, bezstarostné a živelně milující svého manžela až po zralou ženu snažící se uniknout z upjatého dvorního života a ze vzájemně vysychajícího vztahu s manželem. Skvěle vystihuje temperament i inteligenci a oduševnělost Sissi jako takové.

Vynikající je průběžné jednání Marie Logojdové jako autoritativní a konzervativní, svým způsobem bezcitné císařovy matky. David Janošek vytváří velmi věrohodnou postavu mladého muže odmítajícího vše, co je spojeno s nároky na následníka trůnu. Jeho výkon je velkým oživením celku. K této trojici lze ještě připočíst Ladu Bělaškovou v postavě herečky Kateřiny Schrattové a Petra Housku coby císaře Františka Josefa I.

Zleva Petra Lorencová, Kateřina Vainarová a Pavlína Kafková. (Foto: R. Šťastný)

Nelehký úkol ztvárnit dvorní dámu Idu Ferenczyovou, přítelkyni Sissi, padl na Petru Lorencovou. A je nutno říci, že také ona si ve své roli počíná velmi zdárně. Výborný je i Vladimír Čapka v roli šéfa císařovy tajné služby. Barvité figurky v epizodních rolích vytvářejí František Strnad, Vladimír Polák, Izabela Firlová, Kateřina Vainarová, Ivan Dejmal a František Večeřa.

Klimáčkova Sissi je svým způsobem výzvou i rukavicí hozenou všem inscenátorům tohoto textu. Může se stát předlohou pro žánrový dobový obrázek se vzpomínkou na osud jedné nešťastné dvorní šlechtičny – tudy někde se ubírá cesta ostravské inscenace. Může však být i existenciální hrou zaměřenou na střet lidských povah a charakterů či velmi aktuální útěk do života naplněného jen krátkodobými zážitky – více z této roviny by ostravskému provedení jen prospělo.

Přes veškeré shora řečené výhrady však nelze zamlčet to, že velká část premiérového publika odměnila účinkující závěrečným potleskem vestoje. Zejména z hlediska výborných hereckých výkonů zcela zaslouženým.