S hercem Janem Chudým o Výletu na Měsíc, Staré aréně i hudebních a režisérských ambicích

Cesta do Ameriky, Výlet na Měsíc, to se celkem podobá, vy jste účinkoval v obou titulech…

Výlet na Měsíc je pro mne už čtvrtá plenérové inscenace, předtím jsem hrál i v Ptáčníkovi, Zlém jelenovi i Cestě do Ameriky. Ta byla hodně improvizovaná, ale bylo více času na zkoušení. U Výletu na Měsíc to bylo naopak, času bylo méně, ale zase jsme měli pevný scénář.

V Cestě do Ameriky jste byl padouch El Brucho, teď hrajete postavu měsíčního Mecenáše, která také není úplně pozitivní, jak ji vnímáte?

Uvažovali jsme, jestli Mecenáš není pochybná postava podvodníka, který mastí lidem med kolem huby. Tvrdí sice, že je králem Měsíce, ale není to vlastně jen další vykuk z jeho odvrácené strany?

Scéna Cesty do Ameriky byla jinačí než ty předchozí, více komplexnější. Kdo má na ni a na Výletu na Měsíc největší zásluhu?

Nejvíce za to může scénograf Matěj Sýkora. Doslova z ničeho dokáže udělat velkolepou scénu. Dodá čtyři sloupy a najednou vytvoří chrám, do něj zasadí čtyři hořící misky a jedno křeslo a hned to „háže“ jiné souvislosti. Jen v symbolech, ale dobře fungujících.

Proč vás lákalo jít studovat obor herectví?

Původně jsem si přál být kytaristou, potom jsem chodil rok k Albertu Čubovi do dramatického kroužku. Na konzervatoři mě přijali na dva obory, ale nakonec jsem dal přednost herectví.

A splnila herecká praxe vaše představy?

Můj pohled se od začátku dost změnil. Naštěstí jsem už před konzervatoří měl jistou praxi ve Staré aréně. Navíc na konzervatoři nás učili Anna Cónová a Martin Františák alias Francin, a ten je pankáč, takže výuka byla v trochu neobvyklém stylu.

Ve Staré aréně jste prakticky pořád. Kolik takových nadšenců vás tam je? A nebojíte se, že se Starou arénou i zestárnete?

Petr Sedláček, já, Honza Lefner, my tři se tam potkáváme neustále, ale nabalují se na nás i mladší. Nebojím se, že Stará aréna s námi zestárne. Naopak líbí se mi, jak jsme tady mezigeneračně provázáni, že s námi spolupracuje třeba Miroslava Georgievová a pak ti mladší. Baví mě, když děláme projekty jako Titus Andronicus, kde hrál Tomáš Jirman, my, ale i nejmladší herci z konzervatoře.  Po představení Výlet na Měsíc za námi chodí mladí a ptají se nás, jak se přihlásit do dramatického kroužku.

Takže pan Brouček funguje i jako náborový tahák?

Dá se to tak říci (smích).

Máte rád angažované divadlo vyjadřující se kriticky k dnešku?

Kultura by celkově měla poukazovat na dnešní společenské problémy. Proto jsme dělali například Noc muzeí o imigrantech, aby se o nich lidé dověděli i jinou cestou než jen přes média.

Chystáte se v Ostravě usadit?

Plánoval jsem vyjet do zahraničí, nedělá mi problém angličtina, ale zatím je to jen alternativní plán, protože tady mám hodně závazků. Třeba teď připravujeme ve Staré aréně Hotel Infercontinental v režii Miroslavy Georgieové a v dramaturgii Antonína Dvořáka. Hraju tam jednoho z čertů, kteří vlastní hotel, pak jednu z postav v příběhu o vodníkovi. Jde o tři příběhy, Polednice, Vodník a Čerti, to vše zaobaleno do běžného života.

Čemu dalšímu se v současné době ještě věnujete?

V Komorní scéně Aréna hostuji v inscenaci Smíření, kde hraji jednoho z Čechů, dělám ale také Bivoje a jsem součástí rabujícího sboru. Super spolupráce. Občas něco natočím, třeba studentské filmy jako je úspěšná Rosťova 20:15-4 , kde hraje i Jirka Neduha. S Mirkou Georgievovou jsem spolupracoval na filmu, kde hrají více než já moje nohy, protože režisér nechtěl, aby byla postava určitá. Dobrá je podle mě také Zabijačka v režii Travise Kauppa , která získala ocenění na FAMU Festu. Hraju v ní kluka, ze kterého se otec (Pavel Skřípal) snaží udělat muže. Zajímavá je i tím, že se jedná o krátkometrážní film natáčený na 16mm formát. Dále mám za sebou účinkování v seriálu Polda na Primě nebo zahraniční produkce, např. krimi seriál Crossing Lines a další.  Hrál jsem i v pokračovávání Pečeného sněhuláka, které režisér Vladimír Skórka nazval Vypečený bobr. Hodně volného času mi pak zabírá náš improvizační herecký tým Impéčko. V nadcházející sezóně budeme hrát dvakrát měsíčně, a to ve Staré aréně, v kině Cineport a možná i v Divadle Mír, jen si nejsme jistí, zda tak velká scéna pro tři sta diváků na nás nebude moc velká.

Máte i jiné než herecké ambice?

Chci dělat režii, ale zatím jsem k tomu neměl příležitost. Snad v této sezóně, chtěl bych udělat sci-fi od Martina Petišky Největší skandál v dějinách lidstva. Jinak rád dělám i hudbu, například pro první inscenaci ve Staré aréně Na hře závislí, teď s přáteli rozjíždíme kapelu hrající psychedelickou hudbu Prokrastinace. Na podzim snad bude první koncert. Kromě toho plánujeme v září s kontroverzní kapelou Lefi Neser fiktivní křest CD, mám také projekt DJ Shnitzel.

Nakolik jste jako herec v současnosti spokojen?

Zatím mi vyhovuje volná noha, kdyby na to přišlo, tak kdykoliv mohu odjet. Uživit se jako herec je někdy náročné, musíte mít známosti a vůbec hodně kontaktů. Žiju v Rychvaldu, a tak pendluju mezi Ostravou a Rychvaldem, odkud není ideální spojení. Být hercem je někdy opravdu náročné. Někdy je to moc práce za nulový honorář, ale tak už to v umění bývá.