Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Ostravské krematorium, kubismus i Dostojevskij aneb Pocta Vlastislavu Hofmanovi v Domě umění

Ostravské krematorium, kubismus i Dostojevskij aneb Pocta Vlastislavu Hofmanovi v Domě umění

26.9.2017 Obraz & Slovo

Tádž Mahal. Budoucí spisovatel Jan Balabán té chátrající stavbě na hřbitově jinak neřekl a s kamarády v jejím nitru popíjel ovocné víno. Řeč je o kubistickém krematoriu za Domem kultury města Ostravy, které v roce 1925 dostavěl architekt Vlastislav Hofman (1884-1964), komunisté však unikátní budovu potajmu zničili. Hofmanovi teď bude patřit až do ledna 2018 celý Dům umění, k vidění zde jsou jeho expresivní malby, scénografické realizace, kubistické židle i jedinečná kubistická hřbitovní svítilna.

Zvětšit obrázek

Kurátorka výstavy Mahulena Nešlehová v části věnované zbouranému krematoriu.
Foto: Ivan Mottýl

Rozsahem, precizní přípravou i významem vystavených exponátů má nová expozice v ostravském Domě umění (GVÚ) blízko k nejlepším profilovým výstavám, které v posledních letech galerie věnovala československé meziválečné avantgardě. Portrét univerzálního umělce Vlastislava Hofmana se kurátorům a vědcům z několika prestižních českých galerií a institucí podařilo vykreslit natolik plasticky, že na konci prohlídky může návštěvník nabýt pocitu, že se stal Hofmanovým přítelem.

Jakýmsi srdcem výstavy je „žároviště“ ostravského krematoria rozpálené v přízemním sále hned naproti vchodu do galerie. Tady se Ostraváci dozvědí, o čem dosud moc nevěděli. O podivné likvidaci jediného kubistického krematoria v bývalém Československu, které bylo definitivně srovnáno se zemí v roce 1979. Autor tohoto textu (ročník 1967) si krematorium i jeho trosky matně pamatuje ze základní školy, kterou absolvoval v blízké Kounicově ulici. Na fifejdském poli u hřbitovní zdi hrávala školní družina všelijaké hry, zatímco z poza zdi vyčuhovalo něco jako minaret.

Krematorium v Moravské Ostravě. (Foto: archiv Ostravského muzea)

O šest let starší Jan Balabán mi později vyprávěl, že coby teenager chátrající krematorium často navštěvoval. Bizarní stavbě lehce orientálních rysů v partě říkávali Tádž Mahal a uvnitř i před krematoriem pili ovocné víno (čučo), kouřili cigarety a případně sváděli holky. Celá Ostrava tehdy byla bizarním městem, kde se nic nedělo dle obvyklého řádu. V době, kdy se bořilo krematorium, úřady rušily i okolní obrovský městský hřbitov (dnes park Milady Horákové) a moc dobře si pamatuji, jak spolužák Terkelt přinášel ze hřbitova do školy nejrůznější kusy lidských údů a několikrát i lebku. Tehdy jsem se poprvé „podíval smrti do oči“, takže očekávání výstavy v Domě umění, která poodhalí roušku téhle smutné ostravské kapitoly, bylo z mé strany víc než veliké.

Jeden z kurátorů Petr Gába s pamětní listinou krematoria. (Foto: Aleš Honus)

Zklamán jsem rozhodně nebyl, a snad podobně nadšeně zhltnou expozici i další ostravští patrioti, kteří si do Domu umění najdou cestu. Předem jim moc prozrazovat nebudeme, ale kromě toho, že uvidí výjimečné snímky z doby likvidace krematoria, dozví se mnoho i o okolnostech zrození stavby. Hofman třeba do projektu nevstupoval sám, ale ve spolupráci s inženýrem Františkem Menclem, který byl nadšeným stoupencem pohřbů žehem a také předsedou celostátního spolku Krematorium. Hofman s Menclem spolupracovali i při tvorbě funerálního designu (hlavně uren) a posléze i při stavbě mostů, přičemž jejich nejznámějším společným dílem se stal Jiráskův most v Praze (u dnešního Tančícího domu).

Hřbitovní lampička, 1913-14. (Foto: Ondřej Němec)

Vzhledem k Hofmanově šíři záběru ostravské kubistické krematorium nehrálo v umělcově díle zásadní úlohu. Hlavní kurátorka výstavy Mahulena Nešlehová zdůraznila během středeční komentované prohlídky, že Vlastislav Hofman byl „nadán úžasnou invencí“, a proto také výstava dostala název Pocta invenci. Nešlehová společně se spolukurátory (Markéta Svobodová, Věra Velemanová, Petr Gába či Gabriela Pelikánová) stvořila výstavu, za níž je výjimečně promyšlená koncepce, neboť tahle zkušená pražská kunsthistorička prostě nic nešije jen tak horkou jehlou.

Vlastislav Hofman: Pastvina u Doubravy, 1934. (ze soukromé sbírky)

Hofmanův záběr snad do všech uměleckých oborů představila Nešlehová výmluvným výběrem exponátů, které návštěvníky brzy vtáhnou do děje. Umělcův život je totiž jedinečným zápasem o univerzální výpověď, o kterou se už dnes kumštýři ani nesnaží. Ať už Hofman stavěl krematorium, psal beletrii, navrhoval divadelní scény, maloval kubistické či expresionistické obrazy, vytvářel kubistické nádobí i nábytek nebo vytiskl skvělou grafickou sérii inspirovanou dílem Dostojevského, dokázal dát výsledku jakýsi společný nátisk. Hofmanovský.

Dóza s víkem (replika), 1919. (Foto: Ondřej Němec)

Úděl obdobně renesančních tvůrců má ale přece jeden háček, jakkoliv jsou výsledky vyrovnané na všech frontách. Široký rozptyl ubírá na síle, takže ani jeden ze způsobů tvorby nejde až k hranicím tvůrčí geniality. Té se dotknou spíše jednostranně zapálení tvůrci a sebestřední pábitelé, což ale nic neubírá na faktu, že Vlastislav Hofman patří do elitní skupiny meziválečné avantgardy.

*

Vlastislav Hofman: Pocta invenci. Dům umění v Ostravě (GVÚ). Výstava trvá od 27. října 2017 do 7. ledna 2018.  

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.