Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Na ProtimluvFestu rád uvidím i studenty VŠB, říká organizátor literárního festivalu Jiří Macháček

Na ProtimluvFestu rád uvidím i studenty VŠB, říká organizátor literárního festivalu Jiří Macháček

16.10.2017 Obraz & Slovo

Téma letošního literárního festivalu ProtimluvFest zní Na hraně času. A hlavní organizátor třídenního literárního klání Jiří Macháček je teď také na hraně s časem. Mezinárodní setkání autorů z Izraele, Bosny, Maďarska, Polska či Slovenska vlastně připravoval celý rok. Tedy „hafo času“, jak se říká v Ostravě. V rozhovoru pro Ostravan.cz však Macháček říká, že přes veškerou časovou tíseň se nenechal připravit o čas na čtení knih.

Zvětšit obrázek

Ostravský vydavatel a šéfredaktor Protimluvu Jiří Macháček.
Foto: Malgorzata Lebda

Návštěvník festivalu si možná řekne, že literáti nemají mnoho potřeb, sednou si v sále, něco přečtou, no a tím to hasne, ale tak jednoduché to asi s přípravou festivalu nebude?

S časem jsem teď opravdu na hraně, není to jen kvůli festivalu, ale také kvůli přípravě nových knih a nového čísla revue Protimluv. Musím však říct, že bez ostatních kolegů v redakci, kterým tímto vřele za jejich pomoc děkuji, bych festival určitě nemohl uspořádat. Vydali jsme k přehlídce festivalový katalog, potýkáme se i s řadou dalších organizačních věcí, kterých je letos oproti předchozím ročníkům mnohem víc, ale jak říkám, naštěstí na to nejsme sami. Času se nedostává, ale snad to zvládneme.

Proč jste vlastně pro letošní ročník vybral téma Na hraně času?

Téma určil jeden z našich hlavních a velmi vzácných hostů festivalu – letos devadesátiletý prozaik, básník a překladatel Vladimír Mikeš, kterému v Protimluvu vychází v těchto dnech kniha Čtveročas. Tématem času, jeho prchavostí, se ve své tvorbě zabývá po celý život. Sám o čase prohlásil, že „jsou to ty Mikuláškovy popravčí špalky na pasece, na nichž jsou vidět léta zarostlá v kmeni“. Co k tomu dodat, čas je neúprosný…

Čas honíme všichni, máte vůbec čas na četbu, když tedy pominu fakt, že musíte číst knihy, které vydáváte? Osobně jsem na tom dost špatně, ke čtení je pořád méně příležitostí, čtu hlavně knihy, které potřebuji k práci, nebo o nich píšu referáty či recenze. Co teď čtete?

Pominu-li knihy a rukopisy, které musím číst z pracovních důvodů, tak odpočinkově teď čtu Příběh o lásce a tmě Amose Oze. Jde o podobné téma, o kterém píše Yariv Sapir, tedy o příběh z kibucu. Také jsem sáhl po teoretičtější knize, spisu Karla Jasprse Atomová bomba a budoucnost lidstva. Domnívám se, že by to měla být povinná četba pro všechny aktivní politiky, kteří chtějí být skutečně globální, ale zároveň i lokální v dobrém slova smyslu. Teď před volbami ideální čtení, všem doporučuju! Šedesát let stará kniha nedává žádné návody, o to víc si jí cením, přitom analyzuje nemilosrdně naši bezprecedentní situaci – ohrožení života nás všech zmáčknutím jednoho knoflíku.

Z ProtimluvFestu je stále zajímavější mezinárodní literární festival. Když festival před jedenácti lety začínal, měl jste představu, že jednou budou běžnými hosty přední čeští, polští, slovenští či maďarští autoři?

Už v té době, na prvním ročníku, vystoupili polští básníci ze skupiny Na dziko jako Maciej Melecki nebo Krzysztof Siwczyk, o rok později István Vörös z Maďarska. Taky musím vzpomenout třeba Marka Vadase ze Slovenska a další. Festival s touto ideou vlastně vznikl. Chce uvádět české, ale také zahraniční tvůrce z Maďarska, Polska a Slovenska.

Proč zvete hlavně autory z bývalého socialistického tábora? Nepřijedou někdy literáti z Německa, Francie či Velké Británie?

Jak jsem už řekl, hlavní linii festivalu představují autoři ze zemí Visegradu. K nim jsme letos přizvali při příležitosti uvedení knihy Zastavení izraelského prozaika Yariva Sapira nebo také Adina Ljucu, bosenského autora. Jestli se to podaří, tak v příštím roce budeme mít zahraniční hosty z Německa a z Rakouska. V představování našich sousedů tedy nepřestaneme.

Mám dojem, že ProtimluvFest míval dříve větší ostravský nátisk, že ta Ostrava byla sloupem, o který je akce opřena. Je mi trochu líto, že už tomu tak není a tím sloupem jsou autoři, kteří harcují po festivalech různě po Evropě. Je to tím, že v Ostravě žije jen minimum zajímavých literátů?

Zdá se mi, že Ostrava a její tvůrci mají ve městě velké zázemí a vystupují často na různých místech, jako je třeba Klub Les, Stará Aréna nebo Antikvariát a klub s galerií Fiducia. Nutno podotknout, že je tu taky kavárna Maryčka a její skupina Harakiri Czurakami. Na ostravské tvůrce jsme nezanevřeli a určitě je budeme uvádět ve větší nebo menší míře na přehlídce i nadále.

Proč budou mít veřejnou diskusi redaktoři pražského Tvaru a nikoli redaktoři ostravského Protimluvu?

Redaktoři Tvaru Adam Borzič a Simona Racková přijíždějí jako básníci, samozřejmě asi přijde na řadu i otázka týkající se činnosti redakce Tvaru, ale ProtimluvFest je koncipován především jako přehlídka autorských čtení.

Festival se kromě Fiducie odehraje i v nedalekém Pantu, v Domě umění, klubu Parník či ve Staré aréně. Na Ostravu se mi zdá příliš luxusní, že některé programy probíhají paralelně, takže divák musí vybírat, jenže na literární čtení zase v Ostravě až tak velké davy nechodí. Není tato paralelnost jistým protimluvem?

Toto je naše první zkouška, troufli jsme si na to po deseti letech. A program bychom do tří dnů ani jinak nevměstnali. Chceme vědět, jak bude reagovat ostravské publikum a jestli ho dokážeme přilákat. Působíme v místě, kde žije téměř 300 tisíc obyvatel, fungují vedle sebe dvě větší univerzity, doufám, že se to podaří. Nedaleko je také Slezská univerzita. Bude mi potěšením přivítat na přehlídce třeba studenta VŠB, příštího inženýra, který ví, že v životě je setkání s literaturou důležité. Ostrava je technické město, ale věřím, že i technik, inženýr si konečně najde cestu k současné literatuře. Mimochodem, na festivalu vystoupí v roli moderátorů dva absolventi technické školy – Pavel a Petr Hruškovi.

No jo, ale ti po „Bani“ vystudovali ještě literární vědu. Pojďme k jednotlivým jménům, třeba hned ve středu vystoupí Lidia Ostałowska, významná představitelka polské reportáže, která píše o holokaustu či o Romech. Proč jste pozval zrovna ji?

Festival začíná 18. října, v den výročí prvního evropského transportu Židů, a zrovna z Ostravy, 18. října 1939. Ostałowska píše velmi dobré reportáže, jednou z nich je i u nás vydaná kniha Akvarely pro Mengeleho, což je příběh Diny Gottliebové z Brna, která přežila holokaust jen díky tomu, že malovala akvarelem portréty Romů pro Mengeleho v koncentračním táboře Osvětim.

Izraelského autora Yariva Sapira překládá ostravský hebraista Tomáš Novotný, jak se potkali?

Tomáš Novotný jezdívá několikrát do roka do Izraele, jde o osobní kontakt. Sapirova kniha Zastavení zaujme příběhy z kibucního prostředí. Jsou o generačním konfliktu rodičů, kteří věřili v socialistickou ideu kibuců, a dětí, kteří tuto ideu opustili a vrhli se třeba na podnikání. V tom si myslím může být kniha poučná a zajímavá i pro českého čtenáře. I u nás lidi socialistickou ideu opustili a vrhli se na podnikání.

Gábor G. Gyukics je sice známý maďarský autor, ovšem v Maďarsku. Podobně jako Větrné mlýny přivážejí do Ostravy na Měsíc autorského čtení známé neznámé Gruzínce či Skoty, vy se léta pokoušíte Ostraváky seznamovat se současnou maďarskou literaturou. Není to někdy trochu donkichotská snaha? Co na to Ostrava?

Mám pocit, že Ostrava si pomalu na maďarské tvůrce zvyká. Aspoň tedy vycházím z reakcí, týkajících se Tibora Noé Kisse, jehož jsme vydali knihu v loňském roce. Nechodí na ně davy jako třeba na Roberta Fulghuma, ale jejich literatura je neméně dobrá. Už proto letos vydáváme ještě román Devátý Ference Barnáse.

Mezi účastníky festivalu letos patří i herci Národního divadla v Praze. Proč přijedou?

Vystoupí se scénickým čtením nazvaným Žasnout a mlčet na texty Vladimíra Mikeše, které bylo hráno pouze jednou na Nové scéně Národního divadla 31. ledna letošního roku. Zúčastnil jsem se tohoto představení, oslovilo mě nejen hereckými výkony Davida Prachaře, Saši Rašilova, Jany Janěkové, Martiny Preissové a Pavly Beretové. Domnívám se, že to vytvoří pěkný pandán k uvedení Mikešovy knihy Čtveročas na závěr celého festivalu.

Na jaké další autory byste sám rád upozornil? Co by si ostravští čtenáři a zájemci neměli nechat utéct?

Určitě stojí za návštěvu čtení Jaromíra Typlta, které doplní i autorovy audiovizuální skladby pouštěné z dataprojektoru. Uvedení sbírky Teď opavského básníka Ondřeje Hložka, večer v Parníku, kde spolu Gáborem Gyukicsem vystoupí Marek Pražák z Ostravy, Miroslav Pech z Českých Budějovic a třeba i kapela Jindra Holubec Y Amigos. A v pátek čte již zmíněný Adin Ljuca, kterého uvede Petr Hruška. Hostem bude také přední český balkanista František Šístek. Adin Ljuca žije u nás už dlouho, letos mu vydáváme v Protimluvu soubor povídek Jeden bílý den. Srdečně zvu.

*

Podrobný program festivalu najdete na adrese: protimluv.net/protimluvfest-2017

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.