Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Rudolf Kubín: Oslnivý hudební talent a velikán ostravské hudby se hrál na zámku ve Vítkovicích

Rudolf Kubín: Oslnivý hudební talent a velikán ostravské hudby se hrál na zámku ve Vítkovicích

26.10.2017 Hudba

Začalo to Rudolfem Kubínem. Tak zněl název koncertu ve Vítkovickém zámku k 750. výročí první písemné zprávy o městu Ostravě. Hudba skladatele Rudolfa Kubína se rozezněla ve středu v interpretaci Bendova kvarteta, Jiřího Hanouska, Lukáše Bárty, Elišky Novotné, basbarytonisty Lukáše Bařáka a klarinetisty Karla Dohnala. Ostravští umělci hrající díla ostravské hudební legendy. Kulturní deník Ostravan.cz u takového koncertu nemohl chybět.

Zvětšit obrázek

Bendovo kvarteto během koncertu na Vítkovickém zámku.
Foto: Lukáš Tížek

Ať chcete, či nechcete, když hledáte v Ostravě osobnost, která iniciovala takové revoluční skutky, jako bylo spoluzaložení ostravské konzervatoře, vznik dnešní Janáčkovy filharmonie, zrod pobočky skladatelské organizace a podobně, nutně se vám objeví před očima strohé, úsečné jméno Rudolf Kubín. Narozen 10. ledna 1909 v Ostravě – zemřel 11. ledna 1973 v Ostravě. Syn holiče, kapelníka a kontrabasisty Rudolf Kubín vyšel z lidového prostředí v Ostravě-Přívoze. Hrál na violoncello, pak odešel do Prahy, kde navštěvoval Hábovy kurzy čtvrttónové hudby, seznámil se důkladně s estetikou kabaretu, jazzu a Pařížské šestky. Jako muzikant získal jedinečnou zkušenost v Pražském rozhlasovém orchestru řízeném Otakarem Jeremiášem, ale i hraním po kavárnách a barech.

Vyzbrojen nejrůznějšími podněty se Kubín vrátil do Ostravy, kde se raketově vrhl do hudebního života jako skladatel, organizátor hudebního života a hudební režisér. Vypadá to jako pohádkově úspěšná cesta za slávou? Tak to jistě nebylo. Kolik muselo stát Kubína energie a sil, aby ostravské komunistické mocipány – pomocí litrů vodky i údernických polek, které dokázal napsat během druhého piva – přesvědčil, že Ostrava potřebuje velký symfonický orchestr! Že jí nestačí Vyšší pedagogická škola, ale že musí mít svou vlastní konzervatoř, protože tady vyrůstá spousta hudebních talentů! Kdo ví, jak zajímavou cestou by směřoval kompoziční styl mimořádného talentu Rudolfa Kubína nebýt politických událostí. Určitě by tíhl k syntéze, jak je zřejmé z jeho nejmilejšího, nejpřirozenějšího inspiračního zdroje, tedy lidové, zejména valašské písně.

Bendovo kvarteto. (Foto: Lukáš Tížek)

Concertino pro smyčcové kvarteto tvoří vedle Kubínových dvou smyčcových kvartetů a Concertina pro kontrabas a okteto zajímavou položku v jeho komorní tvorbě. V podání Bendova kvarteta (Jakub Černohorský, Petr Grabovský, Petr Benda a Tomáš Svozil) se rozezněly zpočátku tóny až janáčkovsky zhuštěné. Čtyřhlasá hutná sazba, úsečné akordické smyky, tempové a dynamické kontrasty i zajímavá harmonie, prozradily pestrou inspirační základnu tohoto autora. Nádherná, sentimentální lyrika v pomalé větě upoutala senzitivním výrazem interpretů, kteří zahráli Concertino v perfektním souznění a přesvědčivé intonační i výrazové noblese.

Z početné Kubínovy písňové tvorby zazněly Zpěvy anglických havířů v podání mladého basbarytonisty Lukáše Bařáka a klavíristy Michala Bárty. Hned první píseň Havířské povídačky byla ukázkou melodicky úžasné fantazie Kubína, který v Anglických zpěvech vytvořil jakousi fúzi klasiky, lidové písně a jazzu. Pěvecký projev Lukáše Bařáka doslova vyrazil dech: mladý basbarytonista v současnosti studuje písňovou interpretaci na univerzitě ve Vídni a tato zkušenost byla evidentně slyšet.

Zleva Michal Bárta a Lukáš Bařák. (Foto: Lukáš Tížek)

Bařákova fascinující, niterná dynamika, dokonale zřetelná artikulace a dramaticky prokreslený výraz byly doslova úchvatné. Výběr z cyklu dále zahrnoval sarkasticky kousavou Rvačku dvou klecí a třeskutě chmurný Nářek dívky ze Sandgate. Dokonalým sepětím hudby s textem zaujala i následující píseň Na břehu Dee i melodicky hýřivá Šest veselých mládenců s dudáckou prodlevou v basu a téměř improvizačním trylkováním pravé ruky v klavíru. Vrcholem byla závěrečná píseň cyklu Uhlobaron a havířská žena. Naprosto zdrcující hudba se zřetelnou jazzovou i šansonovou inspirací zapůsobila s obrovskou přesvědčivostí a naléhavostí. Jasný signál, že Kubínova hudba ve svých nejlepších momentech osloví všechny generace; jedno, zda současné či budoucí.

Kubín byl rovněž zkušený a velmi zdatný violoncellista, o čemž si mohli dělat obrázek posluchači v následující Suitě pro sólové violoncello z podzimu skladatelova života. Interpretace se zkušeně ujal Jiří Hanousek, který kratičkou suitu zahrál se svou obvyklou muzikalitou, která se otiskla zejména do pizzicatové druhé věty. Hanousek zůstal na pódiu i v další skladbě, jíž byla Fantazie pro violoncello a klavír z dvacátých let 20. století.

Na tomto místě se sluší vyjádřit pochvalu skvělé dramaturgii Jaromíra Javůrka, který záměrně promíchal výběr z Kubínových skladeb tak, aby mohla zaznít díla z různých desetiletí. Bylo tak možné načrtnout si poměrně ucelený obrázek o tom, jak se vyvíjela Kubínova tvůrčí inspirace a hudební řeč. Fantazie pro violoncello a klavír s Jiřím Hanouskem zahrála klavíristka Eliška Novotná v soustředěné, precizní souhře. Invenčně rozevlátá fantazie byla přesnou ilustrací překotného, nespoutaného talentu mladého Kubína, který ve svém autorském rukopisu obsáhl a vstřebal všechny dostupné tehdejší vlivy.

Eliška Novotná a Jiří Hanousek. (Foto: Lukáš Tížek)

Závěr patřil opět skvělému Benda kvartetu, který zahrál Humoresky pro komorní soubor spolu s předním českým klarinetistou Karlem Dohnalem. Ostravský rodák je svou povahou a temperamentem předurčený k vystižení jemné komiky, prosvítající z Kubínových skladeb. Precizní souhra s krásně prokreslenou melodickou linkou ve violoncellu Tomáše Svozila i houslích Petra Grabovského se doplňovaly vtipným bubláním klarinetu Dohnala, který v závěrečné větě rozesmál posluchače záměrně napsaným kiksem.

Karel Dohnal (vpravo) se členy Bendova kvarteta. (Foto: Lukáš Tížek)

Hudební portrét skladatele Rudolfa Kubína, jehož tvorba se dnes objevuje na koncertních pódiích jen ojediněle, odhalil následující zjištění. A sice, že poměrně značná část Kubínova díla (zejména komorního a písňového) tvoří hudba, která má naprosto samozřejmý potenciál oslovit všechny generace posluchačů klasické i neklasické hudby, kteří se nespokojují s diktátem průměrnosti. Kubín svou syntézou lidových prvků, populární hudby, jazzu a radikálních tvůrčích podnětů dokázal tvořit neobyčejně lehce, aniž by sklouzl ke kýči. Jeho komorní skladby v čele s mistrovsky interpretovanými Zpěvy anglických havířů zazářily ve Vítkovickém zámku jako fresky, jejichž krása stárne jen do doby, než se objeví někdo, kdo jejich barvy opět rozčeří.

Druhý večer na počest 750. výročí města Ostravy se uskuteční 8. listopadu opět ve Vítkovickém zámku. Znáte hudbu Kubínových pokračovatelů Zbyňka Přecechtěla, legendárního Miroslava Klegy či geniální skladatelské komety Eduarda Dřízgy? Slyšeli jste skladby doyena ostravských autorů Milana Báchorka? Pokud ne, máte ideální příležitost, udělat si představu o tom, že hudební Ostrava může být na své skladatele skutečně pyšná. A s žijící legendou Milanem Báchorkem se dokonce možná na koncertě setkáte osobně.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.