Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Skladbu o Třinci musím rozhodně napsat, říká Albert Černý z Lake Malawi po vydání zasněného debutu

Skladbu o Třinci musím rozhodně napsat, říká Albert Černý z Lake Malawi po vydání zasněného debutu

10.1.2018 Hudba

Kapela Lake Malawi vydala před měsícem první dlouhohrající album Surrounded by Light. Jak známo, v čele této formace stojí Albert Černý, který byl v minulosti tahounem třinecké skupiny Charlie Straight. A právě s tímto kytaristou a zpěvákem jsme v následujícím rozhovoru nahlédli na novinku z několika různých stran, přičemž Albert Černý prozradil třeba detaily týkající se vzniku hitové skladby Paris. Nicméně nezůstalo pouze u hudebních témat, takže se mimo jiné dozvíte, k jakému zimnímu sportu tento všestranný muzikant tíhne, jaký dodatečný dárek by si chtěl nadělit a k jakému předsevzetí se letos upíná.

Zvětšit obrázek

V čele Lake Malawi stojí charismatický Třinečák Albert Černý (druhý zprava).
Foto: archiv kapely

Když prohlásím, že vaše album Surrounded by Light nezní moc česky, budete spíše zklamaní nebo spokojení, protože tohle bylo vaším záměrem?

Bereme to vždycky jako kompliment.

I z této odpovědi tedy vyplývá, že vaše ambice míří spíše do zahraničí, kde prosadit se je jistě náročnější, ale zase je možné oslovit širší publikum. Na druhé straně českých kapel, které se snažily uspět v zahraničí, je vícero, ale těch úspěšných je minimum. Jste připraveni i na neúspěch, respektive na to, že ta cesta k úspěchu je dlouhá, mnohaletá a klikatá? Je kapela mentálně silná natolik, že ví, co ji čeká?

To nevím. Nevím, jak dlouho vydržíme makat na něčem takhle náročném a obdivuju kluky v kapele, našeho manažera Vojtu a další blízké lidi Lake Malawi, že věří tomu, co děláme stejně jako já.

Čím tedy můžete být zajímaví pro zahraniční publikum? Co můžete nabídnout zahraničnímu publiku na rozdíl od jiných kapel?

Každý člověk je jedinečný, což nemá znít jako klišé. Já jsem nevyrůstal na The Smiths a rodiče poslouchali víc Vlastu Rédla než The Cure, takže moje písničky mají jinou, víc slovanskou melodiku než písničky anglických nebo amerických kapel. Ale popravdě nevím, zdali by je někdo v rádiu rozlišil. Naši mě už za mlada taky naočkovali Peterem Gabrielem, Stingem a další super hudbou… Zásadní prostě je, jestli je ta hudba dobrá, jestli se někomu líbí a jestli je autentická pro mě samotného. O to mi jde nejvíc.

Pojďme k vaší novince. Poté, co vaše předchozí kapela Charlie Straight přestala fungovat, tak jste se do prvního alba s Lake Malawi nikterak nehrnuli, přičemž debut jste vydali zhruba čtyři roky od založení. Podle čeho jste usoudili, že nyní je ta správná doba, že zrovna teď by album mělo vyjít?

Už to bylo dlouho a těšili jsme se, že si fanoušci na koncertech Lake Malawi budou moct zazpívat nové skladby. Nechtěl bych s další deskou čekat takovou dobu. Být kreativní je přirozené pro každého a mít něco v šuplíku několik let není moc dobrý pocit.

Každopádně v jednom z předchozích rozhovorů jste zmínil, že na album umístíte více tvrdších písniček. Myslíte si, že se vám to podařilo? Novinka má rozhodně šmrnc, není přeslazená, ale přece jenom těch rockových elementů tam zase tolik není… Anebo máte jiný názor?

Asi máte pravdu, zas takový nářez to není, ale u Paris nebo Holidays Forever se to podařilo.

Dobrá, může být. Můj osobní pocit však spíše je, že hlavním poznávacím znakem alba je určitá zasněnost, nikoliv však naivita…

Jsem fakt rád, že to vidíte takhle. Nedávno mi někdo řekl, že v každém druhém rozhovoru působím naivně ve srovnání s tím, jaký jsem doopravdy. To jste mě potěšil.

Jak probíhalo skládání písní? Jak moc a jakým způsobem se do skladatelského procesu zapojili další členové kromě vás?

Já ty písničky vždycky napíšu, a to jak hudbu, tak text, a potom to společně zaranžujeme a zprodukujeme. Písně jsou hodně autobiografické, jsou z mého života, ale tím, že mě kluci znají, mi často řeknou: „Tady se ten příběh ztrácí, tady bys měl změnit pár slov.“ Takovou kritiku jsem během nahrávání desky uměl přijmout.

Album jste opatřili také poměrně mnohoznačným obalem. Co jste prostřednictvím něj chtěli naznačit? Z vašeho pohledu vede cesta nahoru, nebo dolů?

To je super otázka, nikdy jsem se nad tím takhle nezamýšlel. Mně se líbí, co tu cestu obklopuje a jaký je z ní výhled. Já si ji užívám tak či tak…

Na novém počinu máte také skladby Giving up in Love a Black Pearl, které evokují brit pop devadesátých let… Je to podobnost čistě náhodná, anebo jste se chtěli vydat i tímto směrem? 

Mám rád Blur a Oasis, ale zas tak je v tom neslyším. Produkčně se na Giving Up On Love podílel Filip Gemroth, který tam nahrál elektrické kytary. Na Black Pearl to byl zase Patrick Karpentski, který před koncem roku odešel z kapely a pro tuto písničku udělal spoustu synťáků a efektů. Chtěl ji dostat blíž Genesis.

Asi největším hitem na desce je píseň Paris. Jak vznikla? Měl jste hotovu nejdříve hudbu, nebo vznikl nejdříve text o Paříži a na základě atmosféry města jste se snažil vytvořit i adekvátní hudbu?

Paris jsem složil docela dávno, ale oživili jsme ji po několika letech díky tomu, že jsem jel za mojí přítelkyní Bárou do Paříže a moc se mi tam líbilo. Text i hudbu skládám často současně a text později ještě trochu vychytávám. Paris se nám podařilo nahrát ve studiu Sono docela rychle. Hodně produkční práce na téhle písničce udělal baskytarista Jeroným v mém domácím studiu v Třinci. Spolu s ním jsme vlastně Paris oživili na jednom koncertě, kde Patrick chyběl a kde jsme potřebovali zahrát nějakou rychlejší rockovou věc. Byl to koncert pro Hyundai u nás v Nošovicích.

Zastavil bych se také u netradičního videoklipu k písní Prague (in the City).  Proč vnímáte Prahu zrovna tímto pohledem, tedy v podstatě jinak než většina obyvatel či návštěvníků tohoto města? Na co jste chtěli poukázat?

Že je Praha cool a že to nemusí být jenom známé památky. Chtěl jsem, aby se někdo vydal třeba ta místa hledat, ale nevím, jestli to někoho napadlo. Baví mě, jak to Anežka Horová natočila a sestříhala. Sice tomu neodpovídá počet zhlédnutí, ale je to asi jeden z mých nejoblíbenějších klipů naší kapely.

Souhlasím, ten klip je povedený. Ještě bych však vyzdvihl skoro taneční song Bottom of the Jungle, protože žádný jiný takový s rozjuchaným soundem na albu není… Je tato skladba svým vyzněním na albu ojedinělá i proto, aby o to více vynikla?

Mám z ní trochu rozporuplný pocit, protože tematicky je vážnější a zní přitom tak rozjuchaně. I tak jsem rád, že na albu je. Nahrávání londýnského školního sboru ve studiu Assault and Battery, kde dělají třeba Foals, jsem si fakt užil.

Otázka, která asi musí přijít: Ve svém repertoáru máte vícero skladeb odkazující na různá místa a města, nicméně skladba týkající se přímo Třince zatím chybí. Proč? Je v plánu?

Musím ji rozhodně napsat. Možná bych měl sebrat odvahu a začít používat méně známá místa než Barcelonu a New York. Takže příště Třinec a například Kladno? No, možná radši Brno, to vypadá dobře i vizuálně třeba na obalu desky.

Už jste rovněž zmínil, že v závěru loňského roku kapelu opustil kytarista Patrick Karpentski. Jak jste tuto personální změnu vyřešili?

Ještě nijak. Pomalu hledáme nějakého dalšího muzikanta nebo dva. Ale beru to tak, že Lake Malawi stojí na mně, Jeronýmovi a bubeníkovi Tondovi. V téhle formě teď budeme nějakou dobu zkoušet a koncertovat. Motivuje mě to víc cvičit na kytaru i na klavír a být lepším muzikantem. Člověk se nemá tolik za koho schovat.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Teď jsem hrál v Londýně sólo koncert s kytarou na Brick Lane, protože Jarda Raušer udělal s jedním tamním promotérem minifestival českých umělců. Vystoupila tam i Maella. Jinak budeme zkoušet u nás na chatě, ve zkušebně v Brně a taky bych si chtěl zajet na snowboard. Chtěl bych si k narozeninám nebo dodatečně pod stromek nadělit nové snowboardové boty. Rozhodl jsem se tento rok trávit víc času venku v přírodě.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.