Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Protimluv jede! Ostravské nakladatelství křtí jednu knihu za druhou, naposledy to byla Petra Strá

Protimluv jede! Ostravské nakladatelství křtí jednu knihu za druhou, naposledy to byla Petra Strá

19.1.2018 Obraz & Slovo

Pohádky slovenského autora Erika J. Grocha s ilustracemi ostravského malíře Zdeňka Janošce Bendy a v překladu Yvetty Ellerové. Básnická sbírka Anny Brikciusové. Psychologický román maďarského spisovatele Ference Barnáse a nové číslo revue Protimluv. To vše se stačilo zrodit v malém nakladatelství Jiřího Macháčka od poloviny listopadu, kdy jsme o Protimluvu naposledy psali. Tento čtvrtek vydavatel pokřtil v Domě umění další sbírku, napsala ji Petra Strá a jmenuje se Vríka.

Zvětšit obrázek

Nakladatel Jiří Macháček a básnířka Petra Strá při křtu nové sbírky.
Foto: Ivan Mottýl

Ostravské nakladatelství Protimluv je malé tím, že nezaměstnává nikoho na stálý pracovní úvazek. Na místní poměry je ale velké svým dílem, které dávno přesahuje hranice regionu. Šéf nakladatelství Jiří Macháček to opět dokázal s přelomem roku, kdy do knihkupectví poslal hned několik zajímavých svazků. Ve čtvrtek se v Domě umění křtil zatím poslední z nich, sbírka experimentální poezie, jejíž autorkou je Petra Strá.

První sbírku Volavka vydala pražská básnířka Petra Strá v prestižním nakladatelství Host v Brně. „Když jsem jednou na Vltavě poslouchal recenzi této sbírky, pomyslel jsem si tajně, že bych právě této autorce také rád vydal knihu,“ přiznal se při uvedení sbírky Jiří Macháček. Osudové přání pana nakladatele se kupodivu splnilo.

Jak známo, Macháček je muzikant, zakladatel mnoha hudebních projektů, rytmus má v krvi. A totéž i Strá, která v Praze vede soukromou hudební „laškolu“ a její poezie je svým způsobem něčím jako hudební kompozicí. To autorku s vydavatelem sbližuje, oba to na křtu i spontánně zmiňovali. V básních sbírky Vríka totiž najdeme nejen existující slova, ale i řadu nových, o nichž ovšem nelze jednoznačně říci, že by šlo o neologismy.

Petra Strá při recitaci v ostravském Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)

„Běžná slova se ve sbírce teprve rodí z předjazykové, dosud neartikulované materie. Taková poezie silně evokuje folklorní kořeny, jazykovou magii, zaříkávání a funguje jako odkrývání dávné dané možnosti jazyka,“ říká o takových slovech editor sbírky Pavel Šidák. Strá si hraje s grafémy, podobně jako malíř Tomáš Absolon toho času na výstavě ve Fiducii. A grafém je pouze obdoba noty. Signál, znak. Tak třeba na straně 91 najdeme následující báseň:

Á pa ná ta kare tea
Á pa ná ta kare poď
Á pa ná ta kare tea
utržená jako loď

Plnou parou vpřed! A kdo přikládá pod kotel? Veliké lalulá Christiana Morgensterna? Ernst Jandl? Ladislav Novák? Každý kouskem brikety, ale také nikdo ničím. Strá je svá. Strá je čarodějka a z její recitace během křtu šel i trochu strach. Nepředváděla přitom žádnou esoteriku, kterou básnířka bytostně nesnáší, byl to spíše strach z přirozenosti.

Petra Strá při recitaci. (Foto: Ivan Mottýl)

Není to sbírka, která zaujme všechny čtenáře inklinující k poezii, ale na druhé straně Vríka může zaujmout i tam, kde se poezie moc nečte. Myslím tím třeba muzikantskou scénu, hlavně tu alternativní, mnohé básně přímo lákají ke zhudebnění. A ta o kostizmrdovi by měla i skvělou thrash metalovou podobu!

Kostizmrde
tvoje žena nepojede
protože si zpívá
protože se právě
miluje 

Smrtikost

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.