Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Písně Vladivojny La Chia na albu k filmu 8 hlav šílenství mají velkou sílu

Písně Vladivojny La Chia na albu k filmu 8 hlav šílenství mají velkou sílu

20.1.2018 Hudba

Vladivojna La Chia v loňském roce vytvořila hudbu k filmu 8 hlav šílenství. Písně ostravské rodačky inspirované filmem, pak vyšly na stejnojmenném albu, na kterém se podílí celá řada muzikantů a zpěvaček včetně Lucie Bílé, Lenky Dusilové nebo Oty Klempíře z J.A.R. To, že se nejedná o všední záležitost, potvrzují i aktuální nominace hudby k filmu na prestižní cenu Český lev.

Zvětšit obrázek

Autorka hudby k filmu 8 hlav šílenství Vladivojna la Chia.
Foto: archiv umělkyně

Film Marty Novákové získal hodně rozeklané hodnocení z řad diváků i filmových publicistů a zůstal pro mnohé zakletý v dimenzi svérázného uměleckého experimentu. Vladivojna však ukázala, že se její talent dokáže zmocnit i tak náročného úkolu, jakým je vytvořit plnokrevnou hudbu k fatálním veršům ruské básnířky Anny Barkovové.

Hudba tohoto alba není procházka růžovým sadem. Neskýtá útěchu. Přízračnou, zlověstnou atmosférou probleskují chladné melodické šepoty a výkřiky violoncella. Hlas Lucie Bílé se provléká písní Já, Anna Alexandrovna s pozoruhodnou barevností, kterou zpěvačka dokázala modulovat perfektně s vystižením textových nuancí. „A tělo? Jen kost a kůže. V objetí mohla bych popíchat. A přece, věřte, i tohle je možné – milovat.“

„A pevné sevření mých rtů rozrazil úder dalších ran. To že ses smála hlupákům. Hloupý je přece požehnán.“ Poprava se zpěvem Anety Langerové je jednou z nejsilnějších svědectví lidské krutosti a současně nepoddajnosti a nezlomnosti duše. Úsporný, ponurý zvuk harmonia zní jako litanie. Oproštěný, mrtvolně sinalý hlas Langerové jde přesně po výrazu a intenci každého slova.

Perzifláž všeho ničemného, zlovolného a hloupého vane z písní Hrdinové naší doby a Ruská Asiatka. V kontrastu k nim stojí fluorescenční Stařenka s šepotavým zpěvem Vladivojny, nebo jedna z nejuhlazenějších písní alba Bohunka s Lucií Bílou a nádherně rytmicky proměnlivým tepem.

Součástí alba jsou i sekvence z filmu, které byly citlivě zakomponovány mezi písně. Avantgardní song O povznášejícím klamu připomíná relativně podobný stav mentality jisté části českého národa současnosti. „Kusy lidí, bahno s masem / v jámě smradlavé se mele. Čím asi byli? Hnojem, jasem? / Se srdcem přítele, či nepřítele.“

Rapová travestie zní v songu Karaganda 35.  „Co zbylo v nás z člověka / přebilo tupé stádo lidské“, rytmizuje ostře Vladivojna a žaluje: „Září hvězdy tam v nebeské dáli / Pozvednout tlamu už mi nejde / Pozvednout hlavu už mi nejde /A to mě dřív člověkem nazývali.“ Album obsahuje dva bonusy v podobě kytarově-pěveckého holdu Vysockému Lagernaja a groovově zatěžkané, rockově sonorní Ruské zimy.

Vladivojniny písně inspirované filmem 8 hlav šílenství jsou jejím dosavadním vrcholem. Intuitivně přizvala hosty Lucii Bílou, Kittchena, Lenku Dusilovou, Sylvii Bee či Otu Klempíře, kteří spolu s ní albu vdechli široký rozměr, pestrobarevnost a vrstevnatost. Stejně tak účast družiny hudebníků nahrávce náramně prospěla. Vedle Vladivojniny dvorní cellistky Terezie Kovalové jsou to např. klavíristka Beata Hlavenková, akordeonista Roman Zabelov, nebo trumpetistka Štěpánka Balcarová, kteří dali muzice svou originalitu. A celá řada dalších, jejichž přínos je neodmyslitelný.

Vladivojnina hudba se dá poslouchat v několika různých rovinách. Její hudební uvažování je neotřelé, ale dokáže mistrně znásilnit i kýč a zdeformovat ho k obrazu svému. Výborná je souvztažnost hudby a textů. Vladivojna umí přesně odhadnout metrorytmickou povahu básní Barkovové. Pěvecké linky jsou skvěle členěné a fráze skvostně vykroužené.

Vladivojna La Chia vytvořila hudebně nekompromisní, vizionářskou záležitost, která i díky nadčasovým básním Barkovové získala neohraničenou kvalitu. Jak je všeobecně známo, ti z nás, kteří zapomínají na chyby a omyly minulosti, jsou nuceni je opakovat. Album 8 hlav šílenství je jedním z těch, které dává šanci nezapomínat. A činí to způsobem, který je jedinečný a nezapomenutelný. Stejně jako verše Anny Barkovové.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.