Miroslav Sekera a Ivo Kahánek před společným ostravským koncertem: Janáčkova hudba emočně zasáhne snad každého

Pane Kahánku, když jsme si psali naposledy, zastihl jsem vás v Machu Picchu v Peru. Jak na vás to magické místo zapůsobilo?

Ivo Kahánek: Navzdory velké spoustě turistů je to nesmírně silné místo: již před staletími opuštěný a hustou džunglí dokonale zakonzervovaný němý svědek úžasné kultury, která kromě veškerého důmyslu technického a jiného disponovala vyvážeností hmoty a ducha – něčím, co dnes možná trochu postrádáme…

Co vás do Jižní Ameriky kromě památek přivedlo?

Ivo Kahánek: Obdržel jsem pozvání od Radio Filarmonía Lima na slavnostní galakoncert, který byl mimo jiné součástí oslav 100. výročí vzniku naší republiky. Hrál jsem známý Čajkovského Klavírní koncert b moll a dle skvělé propagace a také společnosti, která se zde sešla (několik ministrů, spousta velvyslanců apod.) šlo v místních kruzích o prvořadou událost.

Jaké tedy bylo společné vystoupení? Přistupují Peruánci k provozování klasické hudby nějak specificky?

Ivo Kahánek: Nemyslím si. Spíše možná evropská, a v tomto případě ruská hudební estetika, není úplně to, s čím by vyrůstali, takže dlouhé tahové linie v Čajkovském na první zkoušce nepůsobily zcela přirozeně – záhy se to však poddalo, i díky výbornému italskému dirigentovi Sebastianu Rollimu.

Přinesla vám jihoamerická koncertní zkušenost nějaké obohacení nebo poučení?

Ivo Kahánek: Kromě poznání nového koutu světa, který jsem ještě nenavštívil, jsem si hlavně zopakoval dojem, který jsem už získal při některých angažmá v exotičtějších zemích dříve: oč materiálně bohatší je náš vnější svět, o to méně jsme zvyklí dívat se dovnitř…

Nejen jihoamerické publikum, ale také domácí, ostravská půda vás už brzy opět přivítá. Při jaké příležitosti to bude?

Ivo Kahánek: Bude to u příležitosti koncertu v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, kde společně s Miroslavem Sekerou zahrajeme Koncert pro dva klavíry a orchestr Bohuslava Martinů. Partnerem nám bude Litevský národní symfonický orchestr pod taktovkou Modestase Pitrénase.

Pane Sekero, vracíte se do Ostravy vcelku pravidelně. Máte rád zdejší atmosféru?

Miroslav Sekera: Samozřejmě. Ostrava má svůj nezaměnitelný půvab.

Když už jsme u Bohuslava Martinů, připadá mi, že se jedná o jednoho z posluchačsky nejpřístupnějších skladatelů celého 20. století. Souhlasíte?

Ivo Kahánek: Souhlasím tak napůl. Z hlediska míry agresivity disonancí, nebo – řečeno lapidárně – „míry ošklivosti“, máte jistě pravdu. Přesto je Martinů svým specifickým, velmi proměnlivým stylem pro publikum někdy obtížně uchopitelný. Někdy je to z důvodu velkého množství motoriky, jindy například volnějším pojímáním metra (některé skladby jsou psány bez taktových čar). V lehké nadsázce by se dalo říci, že některá jeho díla mají pro lidi sdělnost a sílu až při druhém či třetím poslechu. Mám ale za to, že to není případ Koncertu pro dva klavíry – tato skladba je naopak dosti přímočará a věřím, že se lidem bude líbit.

Miroslav Sekera: Martinů je bezesporu jeden z nejvýraznějších skladatelů 20. století, který umí oslovit publikum, a to i přes to, že si drtivá většina posluchačů po koncertě cestou domů nebude schopna zabroukat jeho melodii.

Jaký je jeho Koncert pro dva klavíry a orchestr, který s filharmoniky společně provedete?

Miroslav Sekera: Koncert je rytmicky strhující, zvlášť krajní věty, kdy souhra dvou klavírů s orchestrem ve mě vždy evokuje dobře vyladěný a seřízený stroj.

Jak jsou oba sólové party koncertu koncipovány? Jsou technicky a výrazově rovnocenné a poskytují možnost transparentního hudebního dialogu?

Ivo Kahánek: Party jsou v zásadě rovnocenné a obsahují jak dialogy, tak i vzájemné souznění. Martinů, i když sám nijak virtuózní pianista, měl svůj specifický a vytříbený hudební jazyk.

Miroslav Sekera: Souhlasím. Jde o rovnocenný a takřka neustálý dialog.

Patří Martinů k vašim oblíbeným autorům a přináší vám interpretace jeho hudby další rozměr?

Ivo Kahánek: Martinů je rozhodně jedním z mých oblíbených autorů a hrál jsem ho na mnoha koncertech pro mne významných. Přitahuje mne na něm, že jeho hudební sdělení, jakkoli silné, je někdy ve skladbě poněkud „zakleté“, není vždy na první pohled jasně interpretovatelné. Pianista musí hledat, v duchu se skladatelem komunikovat, což je velmi zábavné. Navíc není svázán tak železnou košilí interpretační tradice, jako např. u Beethovena.

Miroslav Sekera: Martinů rád provokuje rytmikou, o to víc pak vynikne jeho nádherná a uklidňující lyrika. Právě tento kontrast v jeho skladbách miluji.

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka letos samozřejmě nejvíc dbá na svého milovaného jmenovce, od jehož úmrtí letos uplyne 90 let. Prozradíte nám něco o vašem vztahu k hukvaldskému mistrovi?

Ivo Kahánek: Leoš Janáček je pro mne jedním z vůbec nejbližších tvůrců, a to nejen geograficky, ale zejména výrazově. Mám na repertoáru celé jeho klavírní dílo a podstatnou část díla komorního. Jeho hudba pro mne znamená útočiště – když mi není dobře na duši, Janáček je pro mne jedním z těch nejspontánnějších vyjádření.

Miroslav Sekera: Klavírní skladby Leoše Janáčka patří do kmenového repertoáru českého pianisty. Jeho dílo zasáhne emočně snad každého, včetně interpreta.

Slyšel jsem vás několikrát živě v klavírním cyklu Po zarostlém chodníčku a musím říci, že vaše pojetí se neustále vyvíjí a proměňuje – řekl bych, že uzrává v stále dokonalejším vystižení všech výrazových prostředků. Zamýšlíte se nad interpretační aktualizací skladeb, které máte dlouhodobě na repertoáru?

Ivo Kahánek: Samozřejmě, jinak to ani nejde. Interpretace každé skladby je živý proces, nemůže se nikdy zastavit, jinak se člověk dostává na úroveň zastaralého computeru. Zároveň je ale nebezpečné „vymýšlet nové věci“ – podle mého názoru je třeba stále hlavně hledat v hudbě samotné. Pak jedině je šance, že se bude interpretace vyvíjet k co nejautentičtější podobě.

Kdybyste měl sestavit janáčkovský žebříček podle vaší preference či obliby, jak by vypadal?

Miroslav Sekera: Asi nejvíce hrávám jeho dvouvětou sonátu Z ulice která má i za našimi hranicemi velký úspěch. Pak bych zmínil jeho nádherné Mlhy či cyklus Po zarostlém chodníčku.

Jaké koncertní aktivity vás čekají ještě do začátku prázdnin?

Ivo Kahánek: Kromě ostravského koncertu mne čeká recitál na Mezinárodním festivalu Concentus Maraviae, vystoupení na prestižním letním festivalu v rakouském Graffeneggu s orchestrem Tonkünstler Niederösterreich a dirigentem Junem Märklem (Chopin) a dvě vystoupení na Mezinárodním festivalu Smetanova Litomyšl (Chopin, Addinsell).

Miroslav Sekera: Koncertem na Mezinárodním festivalu Leoše Janáčka završím celkem nabitý květnový program. Poté mě čeká nastudování nového repertoáru, ale také koncerty s houslistou Josefem Špačkem.

Posléze vás čekají zasloužené dva měsíce klidu a odpočinku. Jak trávíte chvíle relaxace? V pohybu na horách, či v rozpáleném písku u mořského břehu?

Ivo Kahánek: Dva měsíce odpočinku jsou v mém diáři bohužel zcela nereálné. Čekají mne další koncerty v Rakousku, Švýcarsku i v Čechách (Bregenzer Festspiele, Murten Classic, Rudolfinum aj.) a kromě toho také mistrovské kurzy v Mikulově a v Praze (pro University of Art v Tokiu). Těch zbývajících asi 14 dnů relativního volna věnuji částečně pobytu doma v Palkovicích a hodlám s přítelkyní vyrazit na týdenní trek někam do Karpat – pokud možno bez lidí a určitě bez mailu a mobilního telefonu (smích).

Miroslav Sekera: Letos se moc odpočinku nekoná. První polovinu července koncertuji po Čechách a takřka celý srpen trávím v Japonsku, kde učím na letních kurzech a poté zde i koncertuji. Ale doufám, že si užiju i se svou rodinou příjemné chvíle nicnedělání, třeba u mořského břehu.

Prozraďte nám na závěr, co vás čeká v další koncertní sezóně. Jak nabitý bude váš koncertní harmonogram a na co vše se mohou posluchači těšit?

Ivo Kahánek: Za všechny bych jmenoval vystoupení s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem ve Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány (v Praze u příležitosti výročí vzniku republiky, včetně TV záznamu), stejný program bychom měli představit i v listopadu v sále vídeňského Musikvereinu, dále koncert v komorním sále Berlínské filharmonie (s orchestrem Bohdana Warchala), v neposlední řadě dvojí vystoupení na janáčkovském maratonu v Ostravě i s kolegy z Dvořákova tria na konci října a také koncert s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou (Martinů Inkantace), z něhož bude pořízena i nahrávka, která by spolu s již natočeným Dvořákovým Klavírním koncertem měla vyjít na CD u Supraphonu v průběhu roku 2019.

Miroslav Sekera: Čeká mne spolupráce se Zlínskou a Plzeňskou filharmonií, opět cesta do Japonska, Polska a Slovenska a na konci listopadu recitál v Rudolfinu v rámci Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného.