Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Nová ostravská kapela Botanyk: S každou písničkou chodíme na ulici a testujeme, jestli funguje

Nová ostravská kapela Botanyk: S každou písničkou chodíme na ulici a testujeme, jestli funguje

16.8.2018 Hudba

Ostravská kapela Botanyk uzavře Léto plné hudby na zahrádce Domu umění v Ostravě. Koncert se uskuteční ve středu 22. srpna v 18 hodin. Před koncertem jsme si s novou kapelou povídali o její muzice, názorech a směřování. Součástí rozhovoru se třemi členy kapely je i premiéra zbrusu nového songu Aplikace.

Zvětšit obrázek

Ostravská kapela Botanyk.
Foto: Alois Francek

Od vašeho prvního singlu Vsadím se uplynul více než rok. Jak ta písnička vznikla?

Miki: Velice rychle. Nahrál jsem ji na kytaru a poslal ji Očovi (Ondřej Černý píseň produkoval, pozn. redakce). Tento song má popový háv, se kterým jsem spokojený. Lidi, kteří vědí, jak hrajeme, však někdy říkají, ze to nejsme my. Je to tím, že se stále hledáme.

Jak to vypadá, když tento singl hrajete živě?

Miki: Střídmě. Jsou tam silné rozdíly mezi slokami a refrénem, je to prostě taková popina, která funguje.

V té době Botanyk už fungoval v tomto složení?

Marcyn: Ještě ne. V té době jsme byli jen dva s tím, že Miki vždycky nosil písničky a testovali jsme si je na ulici. Tady vidíš jádro kapely – mě, Kubu a Mikiho. Chybí nám zde jen vokalistka Kača Ocisková, která hraje i na perkuse.

Busking je váš recept, jak rozpoznat, jestli je písnička nosná?

Marcyn: My to tak děláme s každou písničkou, co Miki napíše. Chodíme ven a testujeme, jak to funguje.

Miki: Když hraješ na ulici anonymním posluchačům, kteří tě neznají a procházejí okolo, máš čas na zaujetí třeba jen deset vteřin. A když se zastaví a ťukají si nohou, tak víš, že ta písnička prostě funguje. Pak tedy může fungovat s kapelou i v klubu nebo na koncertě. Venku si testujeme i tempa, harmonie a rytmus.

Když se sestava kapely usadila, začali jste makat na tvorbě?

Miki: V podstatě od srpna 2017 jsme začali pracovat na nějakém setlistu. Je totiž hromada písniček, které zkoušíme a vybíráme z nich, protože nemůžeme hrát všechno. Chceme udělat dobrý set.

Marcyn: Teď jsme ve fázi, že můžeme hrát zhruba hodinu.

Vaše písně mají české texty. Jasná volba, nebo náhoda?

Miki: Já jsem na češtinu přešel po rozpadu kapely Echo Message, kde jsme zpívali ještě anglicky. V té době jsem narazil na ostravského básníka jménem Radim Hájek. Poslal mi jednu svou sbírku, byly to dobré, zvukomalebné texty. Zkoušel jsem je zhudebňovat a k tomu začal psát své. Některé naše texty vznikaly i fúzí mých myšlenek a myšlenek Vendy Komárové.

Jak u vás vzniká muzika?

Kuba: To se různí, ale v drtivé většině případů to začíná tak, že Miki má text a k tomu textu udělá hudbu. Případně se může ve výjimečných případech stát, že má hudební nápad a na ten napojí nějakou linku a nechá si třeba „na objednávku“ napsat něco u zmíněných autorů. Jam používáme převážně jako zahřívačku před samotnými zkouškami, takže ten materiál je daný už dopředu. Většinou je tu už psaná hudba na text.

Takže nápadů máte celkem dost? 

Kuba: Máme dost materiálu, který by se mohl ocitnout na více deskách, takže asi tak pět let nemusíme nic dělat (smích).

Takže teď to budete sázet pěkně rok po roce?

Kuba: Přesně tak. Dovolíme si usnout na vavřínech (smích).

To by vás taky mohlo zabít ne?

Kuba: Tak já mám na to teorii, že až odejde těch pět let a ten materiál nebude, tak si ty písničky začneme pouštět pozpátku, dáme jim nové texty, a to snad projde. Takže máme dohromady celkem deset let… (smích)

Plánujete už, když máte dost songů, vydat album?

Marcyn: V mezičase hodně natáčíme, když se moc nehraje. Ale jestli to vydáme nějak uceleně, to ještě nevíme.

Takže konkrétní album se ještě nerýsuje?

Miki: To určitě ne. Čeká nás hodně práce. Vybrat písničky a nasměrovat je tak, aby v rámci celku dávaly smysl. Raději se soustředíme na sérii dvou tří věcí, které budou dohromady fungovat.

Kuba: Takže takto může dojít k určité revoluci ve vydávání alb. Že když kapela vydá písničky po takových kapkách, tak po nějakém čase může vydat kompilaci. Takže to nebude žádné album, nýbrž kompilace! (úsměv). To k tomu směřuje.

Reflektujete nějak ve své tvorbě současnou politickou situaci?

Miki: Obecně se politických tématům snažíme vyhýbat, i když máme jednu věc, která obsahuje skryté reakce na tuto dobu. Vlastně se jim nesnažíme ani tak vyhýbat, spíš to tak necítím. Ale občas se to do mého textu nenápadně vkrade. Záleží to i na posluchači, jestli to tam vycítí. Ale většinou jsou naše texty o běžných věcech z ulice.

Jak to vypadá v praxi? Kdy a kde lze čerpat inspiraci?

Miki: Všude okolo. Na ulici, v tramvaji. Stačí poslouchat, jak se lidi baví. Pokud se napíše text na to, co lidi prožívají sami, mohou se s tím více ztotožnit.

Čím je vaše muzika charakteristická?

Kuba: My si dovolíme využít i pár starších prvků, které se dnes moc neobjevují. Myslím, že jedním z nich jsou vokály, na kterých celkem bazírujeme. Takže to je taková ta třešnička na tom našem dortu.

Bazírujete na živém hraní a zpěvu, žádné playbacky?

Marcyn: Jsou kapely, které to dělají takhle a my to zase děláme tak, ať to zní doopravdy. Cvičíme všichni intonaci, aby to bylo tak, jak to má být. Nevím, jestli se chceme pouštět tou cestou jako ostatní, kteří mají playbacky pro deset hlasů.

Kuba: Myslím si, že člověk bytostně vždy pozná i nevědomky, že jsou tam stále ty základy, co fungují už od pravěku. Rytmus, harmonie, vokál jsou takové léčivé nástroje. Lidský hlas má největší sílu, je škoda ho pouštět chemicky ze záznamu.

V jaké sestavě zahrajete na koncertě na zahradě ostravského Domu umění?

Miki: Kuba Hajduch: basa, vokál; Marcyn: bicí, vokál; Katka Ocisková: vokál, perkuse a já: zpěv, kytara a občas foukací harmonika. Potom máme ještě ve hře kytaristu, kterým je Lukáš Lukáš. Jestli všechno klapne, bude hrát i na chystaném koncertě, takže budeme mít o to plnější zvuk.

Řekněte našim čtenářům, proč by se měli vydat na váš koncert…

Kuba: Na koncert by určitě měli přijít proto, že je blízko. Je v pěkném prostředí a vždy tam panuje dobrá atmosféra…

Miki: Vstupné je nula, bude hezky, máme léto. Takže se na všechny těšíme ve středu 22. srpna v Domě umění. Startujeme v 18 hodin. A jako ochutnávku pouštíme ven novinku. Je to písnička Aplikace, nahraná a zprodukovaná svépomocí ve studiu Kanada 22 v zimních měsících tohoto roku.

Tak děkuji za rozhovor a přeju úspěšný koncert a dobré přijetí nového songu!

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.