V malbě ukrytý šperk. Galerie Dole představuje ostravskou umělkyni Veroniku Opavskou

Nejzásadnějším překvapením při kontaktu s obrazy ostravské umělkyně je zjištění, že vizualitu obrazu netvoří pouhé impresivní mísení barev, utvářející v odstupu sjednocený obraz, ale že nositelem těchto barevných skvrn je plastické souvrství probarvovaných kusů pláten, které malířka formuje do plochy obrazu a následně prořezává a obrušuje. Tím dociluje nejen specifické barevné škály, ale i autonomní plasticity.

Pokud se postavíme před její obrazy, máme dvojí možnost prožitku. První z nich je vnímání uceleného námětu, který se v odstupu od plátna zjevně formuje a přenáší narativní obsah, např. koupající se postavy, přičemž si troufám říct, že vystižení atmosféry daného výjevu je přesvědčivé. Druhý moment se pak odehrává v blízkém kontaktu s povrchovou strukturou, v níž nalézáme celý mikrokosmos barevných konfrontací a tvarových souvztažností.

Ze série MODELKY-Matka s dcerou, akryl na plátně

Opavská bere dva základní malířské atributy, tedy plátno a barvu, a manipuluje je do zcela nových interakcí. Zmačkané probarvené plátno, v ploše prořezané, pak působí jako jakási chirurgická studie živé tkáně. Ponořením se do blízkosti takovéto struktury přináší nekonečný vizuálně-haptický zážitek plný proláklin, dutin, hrbolů a barev.

Dalším rozměrem, který vás nenechá klidným je pohyb a tekutost obrazu těkavě se přelévající sem a tam. Tyto dvě polohy, tedy statický kompoziční rozvrh zobrazované figurální stafáže a barevná dynamická strukturace utvářejí zcela neotřelý způsob výtvarného jazyka, který není ani impresivním pastózním kompilátem barev, ale vlastně ani asambláží, je prostě něčím na pomezí.

Detail obrazu ze série MODELKY-Modelky, akryl na plátně

Byť by se mohlo zdát, že autorka je typickou malířkou hledající hranice média malby, s níž touží svobodně nakládat a překračovat její autonomii, pravdou je, že studovala kromě malby i ateliér kovu a šperku na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Právě kontakt se šperkem, jehož specifickým estetickým nosičem je materiál a jeho struktura, se propsal do oněch nástaveb jejích plastických obrazů.

Šperk je totiž ze své podstaty materií, do níž se ryje, řeže, k níž se něco doplňuje nebo dotváří, a tím vlastně vzniká výsledný trojrozměrný kompozit. Tento smysl pro detail a trojrozměrný taktilní design je v obrazech Veroniky Opavské neoddiskutovatelně přítomný a je esteticky působivý.

Ze série MODELKY-Staroušci, akryl na plátně

Ovšem výstava nabízí i příklady samotných šperků, které vznikají (nejen) z odpadového materiálu při vzniku obrazů. Mají taková měřítka, že jsou asi těžko nositelné a slouží možná spíše jako módní hypotéza, tak jak jí často známe z módních přehlídek. Na druhou stranu jejich měřítko může dobře fungovat v prostoru galerie a slouží jako závěsné objekty.

Šperk Veroniky Opavské. (Foto: J. Michna)

Instalace v prostoru galerie je velice subtilní, nenásilná, což umožňuje strávit mnoho času u detailního zkoumání jednotlivých obrazů. Působivá je i barevná hromádka odřezků, vzniklých právě při tvorbě obrazů, jenž nebyly sekundárně použity pro šperky.

Pohled do instalace. (Foto: J. Michna)

Výstava Veroniky Opavské zprostředkuje neotřelý výtvarný projev, v němž nalezneme jak naraci a konkrétní příběhy, tak subtilní ponory do svébytné barevné plasticity, která může vynášet mnohovrstevnaté emocionální prožitky.