Přejídat se není zdravé, ani na Vánoce. Chodúr na novém albu ukazuje, že všeho moc škodí

Zpěváka, skladatele a textaře Martin Chodúra není třeba obšírněji představovat. Muzikanti zřejmě nezapomenou na Robson, který ve své době patřil k nejlepším ostravským kapelám. Vítězství v soutěži Česko-Slovenská SuperStar Chodúra katapultovalo na sólovou dráhu. Po třech autorských albech se zpěvák rozhodl připravit vánoční písňovou kolekci, kterou natočil ve spolupráci s šedesátičlennou Janáčkovou filharmonií pod taktovkou dirigenta Marka Prášila. Impulsem byl podle slov Chodúra jeho malý syn Martin, ale i snaha uchovat vánoční písně pro další generace.

Martin Chodúr se koled a vánočních písní ujal se svými typickými atributy: jeho sošný a místy pompézní zpěv sází na zdravý hlasový fond a mimořádný rozsah. Ten dominuje druhé písni Pán jde k nám, kde vedle intonačně bezvadného screamingu (analogie k mladému Láďovi Křížkovi není vzdálená) překvapil i hrdelním zpěvem, typickým pro tvrdší hudební žánry. Vánoční čas naopak trochu rytmicky i intonačně kolísá na jalové vokalíze falalalala. Zdařilé aranžmá Ireny Szurmanové má koleda Nesem vám noviny, oděná do retrospektivní jazzové nostalgie á la Frank Sinatra a impresivní harmonie.

Hitový potenciál a typickou vzestupnou melodiku nepostrádá následující autorská píseň Chodúra Síla mít rád. Bohužel, aranžmá, které připravil sám zpěvák, se příliš nepovedlo: schematické tahy smyčců jsou do omrzení stereotypní, korelace orchestru a doprovodné kapely instrumentačně nesedí.

Nadstandardní výsledek odvedli všichni protagonisté v písni Christmas (Baby Please Come Home), kterou Chodúr báječně nafrázoval s backgroundovým sborem za zády. Dominantní je peprné saxofonové sólo Zbygniewa Kalety. Tato píseň má energický tah a jakousi nevykalkulovanou, svobodnou atmosféru, které tuze svědčí aranžmá Vlastimila Ondrušky.

Koleda z Coventry má dramaticky vypjatou introdukci a lyricky dojemnou sloku, v níž Chodúr ukazuje jednu ze svých nejkrásnějších poloh: tichounké, nepřepjaté vibrato a něžně mužnou, nijak nepřepínanou hlasovou barvu. Povedla se i instrumentačně prokvetlá orchestrace Ireny Szurmanové, která poskytla rovnocennou příležitost Janáčkově filharmonii. Koleda má velkou gradaci, silné jsou také dur-mollové proměny, které místy evokují mystickou vznešenost.

Naopak píseň Pásli ovce Valaši se svým prostinkým nápěvem a robustní orchestrací zní jako hudba z westernu Silverado. Tady se umělecké inspirace nepotkaly šťastně a vznikl paskvil, který vydatně podporuje podivně devótní duet Chodúra se zpěvačkou Adélou Řehořovou.

Čarokrásná koleda Strážní andělé se vrací k hloubavé, melancholické náladě, která je autentická a sugestivní. Žesťová intráda zahajuje Vánoční zvony delší předehrou, kterou přepůlí domácká swingová pohodička, kterou si Chodúr příkladně artikulačně vyzobává z partesu. Aranžmá Vlastimila Šmídy je šité písni přesně na míru. Nepostrádá ani hravost v rozverné citaci české koledy Narodil se Kristus Pán.

Album obsahuje také coververzi písně Power of Love od Frankie Goes to Hollywood . Po jejím poslechu musím konstatovat, že nahrávka by bez ní byla šťastnější. Nezapadá výrazově do kontextu, je z jiného těsta a originálu nesahá ani po kotníky. Tenhle popový relikt prostě přebývá a se svým okolím komunikuje jen mlhavě.

Lépe je na tom následující Syn boží se stal člověkem: radostná, hravá, rytmicky barevně opentlená prskavka, která má příjemně houpavý rytmus, afroamerické perkuse a neodolatelnou pozitivitu.

Alternativní, epičtější rozměr a vzrušující dynamický tah skrývá předposlední Prozradil ti Bůh s překrásně hebkým hobojovým sólem.

Závěrečnou Hallelujah Leonarda Cohena zahajují zvony, zvonkohra a další rytmické nástroje bicí sekce Janáčkovy filharmonie. Mezi desítky, možná stovky coverů této písně se Chodúrova varianta originalitou, žel, nezařadí k těm, které by si člověk zapamatoval jako nejpovedenější.

Jsme u konce. Nastal čas účtování. Vánoční album Martina Chodúra zvolilo koncept blahosklonný a milosrdný: snaží se nakrmit a napojit co největší spektrum posluchačů. Vedle českých a moravských koled stojí zahraniční tvorba i Cohenovo Hallelujah. K tomu ještě Chodúr servíruje vlastní tvorbu a vlastní (podotýkám velmi vkusné) překlady.

Kámen úrazu dle mého skromného názoru spočívá právě v oné pluralitě a úporné snaze dostat na CD co nejpestřejší repertoár. Albu chybí konceptuální rozměr, bylo by útulnější, kdyby se týkalo jen českých a moravských vánočních zdrojů, zajímavá by byla také současná ohlasová vánoční tvorba, jak ji například prezentuje Ewa Farna v písničce Vánoce na míru.

Martin Chodúr na novém albu opět prokázal, že je majitelem velkého hlasu. Současně mi v jeho pojetí častěji chyběl osobnější názor. Některé písně zpívá, jakkoli je jedním z nejdynamičtějších českých zpěváků, poněkud strojově.

V Mladé frontě Dnes jsem četl rozhovor, v němž si zpěvák trochu posteskl, že muzikanti Janáčkovy filharmonie nechtěli při natáčení improvizovat. V kontextu slyšeného musím konstatovat, že ostravská filharmonie odvedla na CD znamenitý výkon a po zvukové a témbrové stránce je jednoznačnou dominantou nahrávky.

Spíše u Martina Chodúra bych naopak očekával, že si nafrázuje české a moravské koledy svobodomyslněji, osobitěji a s větší improvizační lehkostí. Přínos Janáčkovy filharmonie je naprosto zásadní a bez něj by se kouzlo Chodúrova vánočního alba vytratilo jako dárkový balicí papír, schumlaný v koutě, smutně čekající na své místo v odpadkovém koši.

Ruku v ruce s hrou vynikajících filharmoniků kráčí znamenitá aranžmá všech čtyř hostů Ireny Szurmanové, Vlastimila Ondrušky, Michala Janošíka a Vlastíka Šmídy. Je dobře, že Martin Chodúr svěřil orchestraci právě tomuto čtyřlístku, který zajistil flexibilní nástrojovou pestrost, stylovou i individuální variabilitu.

CD má výpravný booklet, který producent Jan Adam doplnil o příjemně formulované průvodní slovo ke každé písni. Vánoční album Martina Chodúra má velké ambice a svým způsobem zaplnilo mezeru na hudebním trhu. Že by se jednalo o nahrávku, jež by téma zvládla způsobem, který by určoval budoucí trend, se ale rozhodně napsat nedá.

Po loňské nahrávce Beaty Hlavenkové Bethlehem, jejíž hudba se hermeneuticky ponořila až do samotné tkáně a podstaty Kristova mystéria a nalezla nádherně osobité, autentické a sugestivní inspirace, nabízí Chodúr mírně konzumní, avšak kvalitativně nadstandardní popovou procházku vánoční tvorbou s občasnými exkurzy do soulu, swingu a jazzu.

Je to výlet s průvodcem, který je informovaný, zkušený a znalý. Zkrátka umí. Mít osobitý hlas však ještě neznamená originálně i zpívat a představit hudební myšlení, které by přesvědčivěji rezonovalo souzněním s podstatou zázraku zrození Ježíše Krista.