Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Nekola přichází s albem Nekologie a hlásá: Všechno jsou jen atomy

Nekola přichází s albem Nekologie a hlásá: Všechno jsou jen atomy

6.2.2019 Hudba

Debutové album hudebního projektu Nekola s názvem Nekologie spatřilo světlo světa loni na podzim. Během dvou let se v panelákovém obýváku podařilo poskládat hudební příběh sestávající z pěti částí. Trip-hopová uhrančivá mozaika s prvky downtempa, chill-outu a ambientu má meziplanetární ambice. Pokud jednou Nekologii nalezne jiná vesmírná inteligence, bude mít přesnou i metaforicky vytříbenou představu o tom, co bylo lidstvo zač.

Zvětšit obrázek

Protagonisté kopřivnické kapely Nekola.
Foto: Archiv kapely

Nekola se zrodila v Kopřivnici v roce 2015, u zrodu kapely stáli Tomáš Kocián a Michal Burget, který byl dříve jedním z hlavních protagonistů již neexistující kapely Nierika, následováni kytaristou Radkem Francem a Ondřejem Zapletalem za mikrofonem. V této sestavě však Nekola odehrála pouze jeden koncert. Po sérii nešťastných událostí v roce 2016 se Nekola stáhla do ústraní a začala znovu budovat nový zvuk kapely. S nahráváním bicích a zpěvem pomohli osvědčený Tomáš Neuwerth ve svém studiu Animan, s pozounem a baskytarou Martin Galia a Lukáš Sedlo Sedláček. Post zpěvačky a baskytaristky statečně přijala Marie Jalůvková a celý projekt zastřešila kopřivnická značka Kachnička Entertainment.

Album Nekologie je hudební koláží na téma Lidé – Země – Vesmír. Narativní struktura příběhu připomíná kultovní sci-fi Briana Aldisse Skleník. Nekola zpívá o naší planetě jakoby z intergalatického odstupu a nadhledu. Pětidílná hudební suita probíhá v nepřerušovaném, souvislém proudu, jehož součástí jsou kromě hudby a textů fragmenty hlasů, útržky hovorů a všelijakých zvuků. Ambiciózní průnik hudebních stylů Nekole umožnil zakomponovat (kromě elektroniky) do jejich soundu různé hudební nástroje, výsledný produkt má značný dimenzionální rozptyl v ambientní, filozofické, psychologické i psychedelické škále hudebních emocí. Kosmogonní rozměr časově rozlehlých kompozic se dotýká témat změněných stavů vědomí a relativity hmotného světa.

Brána do světa Nekologie v písni Můžeme začít je uvozena citátem Jana Vodňanského „Všechno jsou jen atomy, to ostatní jsou fantomy. Ty atomy jsou prázdné, a z nich jsi složen, blázne.“ Perspektiva se nemění ani v dalších písních, které minimalisticky ale poeticky sugestivně pojmenovávají realitu: „Cestujeme kosmem, netušíme, kdo jsme.“ Text následující písně Lodivody má zjevnou metaforickou hloubku: „Na vesmírné lodi, co je plná vody, rybka štěstí nenese, jsi na špatné adrese. Na vesmírné lodi, co je plná vody, zkus rybáři pochopit, než se půjdeš utopit.“

Nekologie plyne v jakémsi bezčasí, rituálním tempu, které je souměrné, tekoucí, stírá hranice a maže rozdíly mezi realitou a fikcí. Imaginární vize putování vesmírem je okořeněna zajímavými zvukovými interakcemi, které prozrazují, že si stvořitelé alba dali opravdu záležet na tom, co se stane součástí jejich hudebního poselství. Elektronické plochy a hlas Marie Jalůvkové zabalený do vrstvy efektů zvyšují sugestivní atmosféru, která dokáže udržet pozornost cestujícího a gradovat až k poslednímu dílu:

Rytmicky těkavá koláž songu Vidí nás obsahuje nadčasový text: „Jak nás asi vidí oči jasných hvězd? Koule plná lidí – intergalaktický test! Jenže tihle lidé všechno popletou! Šíleně to koulí s malou modrou planetou! Pokouší se získat smlouvu výhodnou, posunout se z místa, stačí se rozhodnout! Jenže tihle lidé všechno popletou! Šíleně to koulí s malou modrou planetou!“

Nekola svou Nekologií vytvořila koncepční příběh, sestávající z potřeby vyslovit svůj životní pocit. Ten je nesmírně sympatický svým originálním nadhledem, upřímností a – ruku na srdce – i velmi pravdivou tezí o povaze a počínání humanoida – člověka na planetě Zemi. Nekola se dívá na člověka s pochopením pro jeho slabosti, její hudba není nikdy stísňující, znepokojivá, ani varovná. Je to pohled proteplený laskavostí, objevují se v něm hlasy minulosti i zvuky budoucnosti, čas je relativní, důležitější jsou atmosféra, textové sdělení a magická funkce, která hudbu Nekoly prostupuje.

Nahrávka Nekoly je dostupná pouze v digitálním formátu a na magnetofonových kazetách!!! To byl pro mne doslova šok a je to opět známka jakési retrospektivní lásky k ostrovům minulosti i nesmlouvavého objevování a rozpouštění ker budoucnosti. A jak nás podle Nekoly vidí oči jasných hvězd?

„Zbytečně se bát, pak se tomu smát, zkusit rovně stát nebo volný pád, odvážně si tykat, do naha se svlíkat, jemně se dotýkat, pak si to vytýkat, existovat skrytě v jiné realitě, vzájemně si překážet, pak do sebe narážet, nekonečně pátrat, v nastavení tápat, jak neumíme chápat východ ani západ, mávat nožem v ruce, začít revoluce, vyzařovat lásku, propíchnout si srdce, projevovat city, schovat do ulity, na slunci se grilovat, šíleně se milovat…“

Poslech Nekologie kopřivnické Nekoly lze bezvýhradně doporučit. Vydáte se na cestu za poznáním, které sice místy svědí, pálí a bolí, ale silné věci se rodí vždy v porodních bolestech. Kdo se obává elektronické magie Nekoly a jejího astrálního výletu, který vede přímou čarou k člověku, ten se bojí pouze sama sebe.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.