Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Bar, barbar, bard. Jediný žijící český lettrista Eduard Ovčáček vystavuje na Slezské

Bar, barbar, bard. Jediný žijící český lettrista Eduard Ovčáček vystavuje na Slezské

19.6.2019 Obraz & Slovo

Jiřího Koláře už nepotkáte. Ani Josefa Hilšara, Václava Havla nebo Ladislava Nováka. Ti všichni v šedesátých letech načas propadli vizuální poezii. Lettrismu. Prostě se nadchli využitím písma a písmových znaků ve výtvarném umění. Žije už jen šestaosmdesátiletý Eduard Ovčáček, který se navíc lettrismu věnuje intenzivně celý tvůrčí život. A od úterý vystavuje ve Slezskoostravské galerii v budově radnice Slezské Ostravy. Výstava se jmenuje Média vizuální poezie.

Zvětšit obrázek

Eduard Ovčáček na vernisáži ve Slezskoostravské galerii.
Foto: Ivan Mottýl

Setkání s Eduardem Ovčáčkem, to je vždycky ponor do „zlatých šedesátek“, tahle doba přitom až tak zlatá nebyla. Ale i do žhavé současnosti, protože vitální umělec stále tvoří a grafémy prohání počítačem. A také komunikuje s mladými výtvarníky. Vlastně je to úžasné spojení, srdcem je „Eda“ třicátník, stačí mu však položit dotaz a spustí třeba o svých prvních kontaktech s vizuální a experimentální poezií. Vzpomínky staré skoro šedesát let.

Z vernisáže E. Ovčáčka. (Foto: Ivan Mottýl)

„V tomto kontextu musím připomenout osobnosti, jakými byli třeba Jiří Kolář, Josef Hiršal a Bohumila Grögerová, Ladislav Novák a další, vzájemně jsme si vyměňovali své práce ve formě samizdatů, já jsem do toho vstoupil v roce 1962. A v roce 1964 jsem navázal kontakt s francouzským básníkem Garnierem, který vydával časopis Les Lettres, v němž jsem v následujícím roce poprvé publikoval své vizuální básně. Bylo toho ale mnohem více…“

Z vernisáže Eduarda Ovčáčka. (Foto: Ivan Mottýl)

Neuvěřitelné. Dějiny literatury a výtvarného umění dvacátého století v přímém přenosu. Škoda, že na úterní vernisáž přišli hlavně výtvarníci, literáty vidět nebylo. Vizuální poezie je experiment. A ten z logiky věci nemá široké publikum. Lettrismus nezaujal příliš básníků, stejně jako nebyl sympatický většině výtvarných umělců. Ti první měli pocit, že báseň patří výhradně do knížky, malířům zase přišlo nepatřičné, proč by měly obrazy rušit grafémy. Tedy písmena, číslice, znaky či interpunkční znaménka.

Z vernisáže Eduarda Ovčáčka. (Foto: Ivan Mottýl)

Experimenty mají úspěch jen výjimečně, svět je v každé době zahrnut především šedivým průměrem. Lettrismu se tak v Československu věnovala poměrné úzká skupina tvůrců, zato pořádných osobností. Stačí vzpomenout třeba Antikódy Václava Havla, tedy jeho jedinečnou sbírku vizuální poezie z roku 1964. Kaligramy vzniklé s pomocí psacího stroje. Obrazy z písmen. Básně v obrazech. A obdobná díla představuje i Eduard Ovčáček v první výstavní místnosti Slezskoostravské galerie. Práce ze šedesátek. Třeba kyprou ženu se silnými hýžděmi z písmen B, H, f a dalších.

Kyprá žena z písmen.

Třineckého rodáka, který akademii studoval v Bratislavě (tamní Vysokou školu výtvarných umění), ale doma byl celý život především v Ostravě, skvěle charakterizuje i vystavená báseň pohrávající si slovy bar, barbar, barbara, barkarola, barman či bard. V levé části „obrazu“ jsou slova ještě jakžtakž úhledně seřazena, vpravo se rozsypou v naprostou změť a chaos. Je to sugestivní zpráva o životě ostravské bohémy v šedesátých letech. O nějaké vášnivé diskusi v nočním baru, která skončila pijatikou, z níž si nikdo mnoho nepamatoval…

Bar, barbar, baryton, barel, barometr….

Báseň pohrávající si s mámivou předponou „nej“ je zase dobře mířeným sarkasmem k umělcům, kteří si myslí, že jsou prostě nejlepší. Každá doba jich vyplivne celé hordy, šedesátky i současnost. Eduard Ovčáček si ale mnohá „nej“ opravdu zaslouží. „Fakticky je jediným českým autorem, který se lettrrismem, touto velmi specifickou disciplínou vizuálního umění, zabývá systematicky od počátku šedesátých let do současnosti,“ zdůraznil při uvedení výstavy její kurátor Martin Mikolášek. Na první, výše popisovaný sál, totiž navazují další tři výstavní místnosti, které Mikoláškova slova potvrzují. Nejnovější Ovčáčkovy lettristické práce vznikly jen před pár měsíci.

Lehký výsměch nejlepším.

Sláva Mistru Ovčáčkovi! A nemyslíme to nijak ironicky, je to NEJvětší žijící legenda výtvarného umění v Ostravě. Navzdory tomu, že Mistr kdysi předponu „NEJ“ podrobil tvrdé kritice. Ve středu 3. července se Eduard Ovčáček představí společně s Kurtem Gebauerem na ostravském Měsíci autorského čtení. Oba jsou totiž i spisovateli.

*

Eduard Ovčáček: Média vizuální poezie. Slezskoostravská galerie, výstava potrvá do 2. srpna 2019. 

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.