Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. První dopis primátorovi jsem napsal ve třinácti letech, říká Dominik Raška, bojovník za komín Strakáč

První dopis primátorovi jsem napsal ve třinácti letech, říká Dominik Raška, bojovník za komín Strakáč

15.7.2019 Atd.

Dominik Raška miluje ostravské industriální kulturní památky. „Nechápu, že tolika Ostravanům se komín nelíbí a viděli by ho raději na zemi,“ říká v rozhovoru pro Ostravan.cz v předvečer další demonstrace za záchranu jedinečného vítkovického komínu, kterému se přezdívá Strakáč.

Zvětšit obrázek

Dominik Raška už déle než rok bojuje o komín Strakáč.
Foto: Aleš Honus

Narodil jste se v roce 1997, jaký byl váš první ostravský kulturní zážitek, na který si vzpomínáte? Byla to návštěva loutkového divadla, koncert či něco úplně jiného?

Od tří let sice nosím brýle na dálku a nablízko, ale přiznám se, že tak hluboko v paměti nevidím. Ale když o tom mluvíte, teď si vybavuji akci na Prokešově náměstí, když Nová radnice slavila výročí dostavby, bylo to 28. října. Zda je to první zážitek, to ale nevím.

Tak to byl zřejmě rok 2000 a sedmdesáté výročí postavení radnice. S věkem kulturních zážitků asi přibývalo, v jakém slova smyslu?

Doufejme, že v tom pozitivním.

Kdy jste si uvědomil, že hodnota kulturního dědictví Ostravy nespočívá ve středověkých uličkách, ale její krásu dělá průmyslová architektura?

Uvědomil jsem si to v době, kdy se většina z nás seznamovala s cigaretou. Ostravě se věnuji delší dobu. Není to jen o kauze Strakáč, zajímám se o dění kolem sebe zhruba od svých třinácti let. V té době jsem napsal první dopis primátorovi města a v pět hodin ráno jsem si pravidelně chodíval do trafiky pro čerstvé regionální noviny. A to i přes to, že mi brzké vstávání činí problém. Spousta lidí si mě tak spojuje s politikou, ale nevím teda…

Co předcházelo záchraně Strakáče?

Aktivistou jsem chtěl být již v minulosti. Zajímal jsem se o budovu městských jatek, o obchodní dům Ostravica – Textilia. Jatka, to měla být první má záchranná akce, teď už není potřeba. Měl jsem ideu, že by se jatka mohla poměnit v krásnou industriální lázeňskou budovu či hotel, z Dolu Jeremenko se do Ostravice totiž vypouští silně mineralizovaná voda – solanka, a je velká škoda, že pro ni město doposud nenašlo využití. Tyhle prameny by městu mohly hodně dát, vidím v nich velký potenciál. Podobný, jako když bylo kdysi v Ostravě objeveno uhlí. Snad zastupitelé někdy zmoudří, na plánech na využití solanky se přitom pracuje od devadesátých let, jednou z variant bylo postavení lázní v lokalitě Karoliny.

To by byla paráda, máme tam ale jen „Fukušimu“ s balenou minerálkou. Komín Strakáč jste prý objevil jako nadšený stoupenec hnutí Urbex? Co všechno jste ještě jako urbexer našel zajímavého v Ostravě? Viděl jste toho určitě mnohem více než běžný Ostravák, urbexer nehledí na zákazy vstupu a další omezení.

Nevím, zda více. V Ostravě je staveb takového charakteru opravdu hodně. Minulost mě v rámci urbexu spojila kromě Strakáče i s dnes již bohužel neexistujícím Přednádražím, s Dolem Petr Bezruč a dalšími objekty.

Co vás přimělo k rozpoutání záchranné kampaně za komín Strakáč?

Láska k Ostravě i Ostrava samotná. Nechápu, že tolika Ostravanům se komín nelíbí a viděli by ho raději na zemi. Vždyť je to nejmohutnější tuzemský cihlový komín vůbec! Poslední cihlový tovární komín u nás se postavil v areálu domažlického pivovaru v roce 1984. Strakáč byl součástí takzvané Aglomerace, tedy provozu na úpravu a spékání železné rudy. Pokud tedy ve Vítkovicích nezachováme nějaký trvalý a důstojný prvek z Aglomerace, návštěvník Dolní oblasti nedostane ucelenou informaci o dějinách a technologii hutního provozu. Bohužel, dnes vám ani průvodci po vysokých pecích o Aglomeraci téměř nic neřeknou. Aktuálně snad v jediné větě, že jsou tady snahy zachránit Strakáč. Nechci, aby rodiče říkali svým dětem a vnoučatům: „Tady stál komín.“ Raději bych, abychom se ho všichni pokusili zachránit. Osud to zatím nechal na mně, asi proto, že jsme jako malý kluk kolem Strakáče jezdil každý den do oční školky v Hrabůvce.

Jak už jste naznačil, v okolí Strakáče se nacházely nádherné průmyslové stavby vítkovické Aglomerace z devatenáctého století, ty už nešlo zachránit?

Přiznám se, že jsem si dříve pohrával s myšlenkou zachránit i některé stavby tulící se ke komínu. Nakonec jsem se o to nepokusil.

Proč se komín nepodařilo vyhlásit za kulturní památku?

Bohužel, prozatím ne. Nicméně, nábojů jsme k tomu měli dost. A myslím, že argumentačně jich pořád máme plné kapsy. Podali jsme už čtyři návrhy na prohlášení objektu za památku. Je tam spousta problémových a prapodivných situací. Například oslovené památkové odbory Moravskoslezského kraje i Magistrátu města Ostravy nedoporučily stavbu prohlásit za památku a argumentovaly tím, že lokalita je kontaminovaná. Jenže tyhle odbory tohle přece nemohou posoudit, a pravděpodobně si ani nevyžádaly názory odborníků. Takzvaná Analýza rizik Dolních Vítkovic je starý dokument, tuším z roku 2001, čili nikdo už mnoho let nezná přesnou míru této kontaminace. Vlastník přitom nechal od uzavření provozu v roce 1998 komín přirozeně větrat, kdy se tahem vzduchu blíže nespecifikované množství usazených prachových kontaminovaných částic uvolnilo do ovzduší.

Proti návrhu vyhlášení za památku padl i argument, že komín je údajně ve špatném technickém stavu.

O nedobré statice se mluví již jedenáct let, komín ale stále stojí. Když se bavím s odborníky, tak komíny jsou obecně velice bytelné stavby.  A i když mají nějaké praskliny, vše lze spravit. V nejhorším případě se komín o pár metrů sníží, ale ze světa není znám případ, že by komín sám od sebe špatnou stabilitou spadl, jak to v souvislosti se Strakáčem tvrdí Vítkovice. Kolem komína bylo vyhlášeno stopadesátimetrové ochranné pásmo, do kterého teď nikdo nesmí, pracovníci ani technika. Je to bizarní, protože mnoho měsíců se kolem komína pracovalo a budovy v bezprostředním okolí se demolovaly. Jenže pak se monitorováním s pomocí dronu přišlo na to, že komín je údajně v havarijním stavu. A to čtyři dny po odborné veřejné debatě, která se vyslovila pro záchranu komína, zástupci Vítkovic ale na debatu i přes pozvání nedorazili. Oficiální statický posudek přitom neexistuje, nikdo neudělal rozbor zdiva, nebyl vevnitř.

Proč se nelze dohodnout s majitelem Vítkovic Janem Světlíkem na zachování komína? Vždyť právě Světlík nakonec zachránil Dolní oblast, i když chtěl napřed vysoké pece nechat sešrotovat.

Upřímně, problém je asi v jeho povaze. Co vím, je to typ člověka, který má svoji hlavu a těžce snese rozdílný názor. Nechci mu být přítěží, snažím se s lidmi vycházet dobře, ale Vítkovice veřejnost nepřesvědčily o nutnosti demolice Strakáče. Nevidím k tomu ani jediný důvod. Světlík ale loni médiím sdělil, že kdyby byl komín hodnotný, zachoval by ho. Projekt NAKI Ministerstva kultury Strakáč v rámci 3400 zkoumaných továrních cihelných českých komínů zařadil do první stovky těch nejvýznamnějších. A ostravští památkáři oproti minulosti učinili obrovskou změnu a nyní komín doporučili prohlásit za památku. Tak se tedy pana Světlíka ptám, kde je problém?

V květnu jste dostal nepříjemnou zprávu. „Báňský úřad povoluje společnosti Vítkovice, a. s., trhací práce za účelem demolice komína,“ stálo v ní. Jaké jsou nyní šance na záchranu komína?

Je tomu tak, je to ovšem nepravomocné rozhodnutí. Okamžitě jsme se odvolali, společně i další dva účastníci řízení. Šance jsou vždy, a pevně věřím ve změnu rozhodnutí.

V úterý 16. července kvůli Strakáči pořádáte demonstraci, jaký bude mít průběh? A může ještě vůbec zvrátit demolici komína?

Začínáme v 17 hodin na centrálním ostravském Masarykově náměstí, kde vystoupí spousta exkluzivních hostů. A následně se vyjde přes centrum a Novou Karolinu k Dolní oblasti a pak až na Mírové náměstí. Snad nám vyjde počasí a účastníky neodradí docela dlouhá cesta. Strakáč v záchranných akcích už ušel také kus cesty, bojujeme rok a čtvrt. To je krásná symbolika. A k těm hostům, přijede například renomovaný výtvarník, skladatel, držitel šesti cen Alfréda Radoka a bývalý prezidentský kandidát Vladimír Franz. Ke komínu má osobní vztah od svého dětství, kdy jezdil pravidelně do Ostravy za svými prarodiči. Jeho dědeček, první český inženýr ve Vítkovických železárnách, mu Strakáče dokonce vyrobil jako metr dvacet vysokou maketu!

Vaši aktivitu podporuje i řada ostravských kulturních osobností. Můžete některé jmenovat, případně odcitovat nějaký zajímavý argument, kterým se pokouší změnit ortel nad komínem?

Je jich okolo dvacítky, třeba Jindřich Štreit, Viktor Kolář či Eva Dřízgová – Jirušová a mnozí další. Všem děkuji za důležitou podporu. Třeba paní Dřízgová vzpomíná, jak spolek Svatý Václav pomáhal se záchranou aleje v Komenského sadech či se záchranou kostela svatého Václava. A připomíná, že dříve se vedly řeči, jak jsou staré stromy v parku nebezpečné, dle novinových článků až smrtící. A kostel, že už údajně nejde zachránit. Navzdory těmto řečem kostel dále stojí a alej roste.

Kdyby se podařilo komín zachránit, prý byste se stal kavárníkem v podniku, který by vznikl u jeho paty?

To slyším poprvé.

Když komín přece spadne, v Ostravě je dost dalších ohrožených industriálních památek, které je třeba zachránit. Kam obrátíte pozornost?

Takto napřemýšlím. Dělám tu iniciativu proto, že prostě vyhrajeme. Musíme! Ostrava už toho ztratila hodně. A industriál, to je její tvář. Jinak mi hlavou proběhl třeba mrakodrap Jindřiška, což je také výrazná stavba v panoramatu města. A byla by škoda o ten věžák přijít. Lituji také likvidace vodojemu v Přívoze na Přednádraží. Nedávno byla z vodojemu na žádost jeho majitele sejmuta památková ochrana. Dle informací, které se ke mně dostaly, tuhle budovu nebylo třeba bourat, vodojem byl tak dobře postaven, že by údajně odolal i bombě. Možná někoho překvapím, ale Ostrava má čtyři stovky památkově chráněných budov. V porovnání se srovnatelně velkým Brnem je to však o tisíc památek méně! Ostrava už ztratila příliš, proto musíme zachránit Strakáč.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.