Pořádně šťavnatá třicítka. Marxova tchýně slavila v Barráku a byla to jízda!

Dle punkových pravidel se jelo na plný plyn, tedy aspoň co to šlo… Energie nechyběla, nicméně, jak je pro tuto partu typické, punk hřál spíše v duši a na srdci, nikoliv co se týká žánrového provedení.

V playlistu figurovaly nejznámější písně, jako například Pejsek, Lesba, Sanitka, Předseda, Smolíček Pacholíček, které hlasově podporovaly také tři vokalistky. Jak se dalo očekávat, rozhodně se nejednalo o prezentaci instrumentální zdatnosti. Ale tohle ani nebylo cílem. O to více však vynikaly spontánnost a nepřehlédnutelná herecká složka, která je jedním z poznávacích rysů této zdravě potrhlé smečky. Každý člen kapely hrál nějakou roli. A každý ji hrál s grácií sobě vlastní. I když často se spoléhalo spíše na improvizaci a na kouzlo okamžiku.

Ondřej Trčálek. (Foto: Tomáš Rossi)

Při songu Magorrr se kytarista Ondra Trčálek stylizoval do vyznavače populárních Čtyř dohod od Dona Miguela Ruize, když příchozím vzkázal, aby titul písně nebrali osobně. Marxova tchýně také myslela na druhé. V rámci songu Hlava-buben totiž pozvala na pódium kamaráda Honzu, který je upoután na vozíček, přesto však mohl jako hudební fanoušek strávit část koncertu v přítomnosti muzikantů. A evidentně z toho měl radost.

Igor Vašut. (Foto: Tomáš Rossi)

Tak či onak, tohle byl spíše koncert o emocích a pocitech. Přesto tento tak nějak „řízený chaos“ dával smysl a přinesl fanouškům to, co chtěli. Zábavu, odreagování a mejdan se spoustou vzpomínek na léta dávno minulá. Asi nejvýstižněji onu maximální spokojenost vystihuje fakt, že ani po přídavku příznivci kapely nechtěli své oblíbence pustit do šatny, a proto ještě jednou Marxova tchýně zahrála vypalovačku Pejsek.

Do divočejších punkových vod se večer přenesl díky Rosťovi Petříkovi a pohrobkům Buřinek II. Patrná byla nespoutanost v každém tónu, přičemž toto seskupení přikládalo k oslavě jedno žhavé polínko za druhým. Jmenovitě například písně Děda, Maličká holčička nebo Mrtví lidi. Fanoušci se do pogového varu dostali takřka okamžitě a byl to jasný důkaz toho, jak jsou Buřinky II z pohledu těch, kterým v žilách koluje punková krev, vnímány. Prostě nejde zapomenout. Každopádně po oficiálním rozloučení o týden dříve to bylo tentokrát zřejmě opravdu, ale opravdu naposled, kdy písně Buřinek II zazněly „live“ s buřinkovskými dobrodruhy…

Rosťa Petřík. (Foto: Tomáš Rossi)

Vzhledem ke zdravotní indispozici zpěváka Tobiho se na podiu nakonec neobjevil avizovaný Robson, povedeným dramaturgickým bodem však byla punková módní přehlídka Ňů Fešn Šopa. A ta měla pořádné grády! Jakmile se dívčiny postupně objevovaly za zvuků písní Marxovy tchýně na pódiu, pánové se mnohdy neudrželi a vytahovali mobilní telefony. Tuhle show prostě chtěli mít zdokumentovánu.

Ňů fešn šopa. (Foto: Tomáš Rossi)

V tomto případě rozhodně nešlo o to okouzlit přítomné nafintěnými úsměvy, načančanými šatičkami, nacvičenými zcela nepřirozenými krokovými variacemi nebo falešnou líbezností. Děvčata, a to mnohdy v odvážných modelech, bez bázně a hany předvedla plejádu drsných póz, vyzývavých gest a směrem k publiku vyslala i několik „fakáčů“. Nicméně vše probíhalo ve jménu uvolněnosti, autentičnosti a radosti života. Příjemné zpestření.

„Byl to masakr! Nikdy jsem to nedělala. Ale pořádně jsme si to užily všechny,“ svěřila se po tomto vystoupení Tereza Vašutová Horáková, jedna z účinkujících. Dcera Igora Vašuta (zpěvák Marxovy tchýně a skupiny Klamy reklamy) se také postarala o první hudební číslo večera, když nejprve zavzpomínala na muzikálového zpěváka a svého strýce Daniela Vašuta, který se před dvaceti lety stal neviditelným, a poté mu do míst, kde se nyní nachází, poslala song Mercedes Benz od Janis Joplin.

Tereza Vašutová. (Foto: Tomáš Rossi)

Kapelní rozjezd pak proběhl pod taktovkou formace Klamy reklamy. K setu této kapely se dá uvést jediné. Věčná škoda, že tato skupina nemohla naplno rozvinout vlastní potenciál… Její netuctové skladby mohou i po dvaceti letech „spánku“ s přehledem konkurovat aktuálnímu pop-rockovému dění na české hudební scéně. A je jedno, zda se jedná o poněkud extravagantnější a nejznámější Byteček jako klícka, nebo ne tak často hranou Raketu. Ty songy zdobí příjemnost, nevšednost, líbivost a nadále jsou šarmantní a nepodbízivé. A navíc svěže působily i v koncertním provedení.

„Ahoj za příštích třicet let,“ prohlásil na závěr vystoupení Marxovy tchýně Igor Vašut. Tak uvidíme… Nicméně vzhledem k tomu, že spousta jedinců postávala před pódiem ještě několik desítek minut po skončení koncertu, jakoby stále s nadějí čekali, co bude dál, dá se předpokládat, že by si přáli další koncert mnohem dříve. Více než výmluvný obrázek toho, čeho jsme byli v sobotu svědky.

Tohle prostě byl večírek pro punkovou generaci a její následovníky. Ne pro smajlíkovou generaci, respektive pro ty, kteří dokážou svém volném čase několik hodin vysedávat s mobilem v ruce na schodech nejmenovaného obchodního centra.