Vymyslet dobrou srandu je taky umění. Jiří Krhut na albu Čapkárna úročí svůj bavičský talent

Milan Bátor
Jeden z nejaktivnějších ostravských muzikantů současnosti Jiří Krhut vydal sólový debut Čapkárna. Známý hudebník, textař a bavič na něm zůstává věrný svým múzám: humoru, legraci a nadsázce. Album přináší 14 písniček, jejichž cílem je především pobavit. Některé znáte z Kabaretu Bo a z Varieté Krhut. Rozhodně však nejde o provinční či jednopolohou záležitost, o čemž svědčí stylová i tematická pestrost nahrávky. Čapkárna je album naplněné příjemným nadhledem, důvtipem, vynalézavostí a obyčejnou radostí ze hry se slovy a života v nezávislé kreativitě.
Jiří Krhut během letošního koncertu v Českém rozhlasu Ostrava..
Foto: archiv J. Krhuta

Krhutovo sólové album se nejčastěji pohybuje v rovině nekomplikovaného folku. Většina písní je složena v malé dvojdílné písňové formě s refrénem a slokou. Přitom si nelze nevšimnout, že sloky jsou poměrně rozsáhlé a ukazují vypravěčskou imaginaci písničkáře. Refrény jsou naopak často realizovány formou jednoduchého, krátkého a výstižného popěvku, sloganu a hesla (Čap, čap, Čapkárna…Aj, Jugoslávia, Aj Jugoslávia, Aj, tam sa zabíjá…Nenačítá…Ajajaj, no to je zápas, Ajajaj, zas taky trapas…apod.).

Krhut je autorem naprosté většiny písní (pouze u úvodní Čapkárny je spoluautorem hudby Jaromír Nohavica a textu Jakub Klein a song Nenačítá je coververzí šlágru Felicità). Textově se pohybuje ve své nejtypičtější rovině: reflexe známých ostravských destinací (Čapkárna, Franta na Stodolní, Jugoslávská, Aneta z Přívozu, Ostravo něžná) a lidových postaviček jsou vtipné a odlehčené.

Svěží vítr písničkám přinesly žánrové výlety a pestrá rytmika, která svědčí o Krhutově bubenické praxi a výborném rytmickém feelingu. Píseň Na Bali různými hudebními a zvukovými prostředky ilustruje atmosféru exotické země, Paříž má latinko-americkou rytmiku ve stylu bossa nova, nálada však písničce i díky elegantnímu sólu akordeonu svědčí.

Čapkárna je hravé i dravé album, na každém textovém či hudebním předělu na posluchače číhá nějaká vychytávka, nečekaný hudební či textový komentář k jejím příběhům. Jiří Krhut zpívá a hraje na své nejtypičtější nástroje (kytara a perkuse). Jeho hlas je příjemný, projev bezprostřední a citlivý, své příběhy dokáže vyprávět s jedinečným výrazem a hereckým gestem i chlapskou něhou.

Výrazný je instrumentální vklad hostů, kteří vkusně rozšiřují a obohacují rytmicko-melodický potenciál skladeb. Pavel Sotoniak (klavír, akordeon, melodika), Milan Straka (klarinet, píšťalka), Mario Šeparovič v netradiční roli hlasu z Jugoslávie, Tomáš Rossi (udu) a Marek Hoblík (kytary), který je podepsán také pod zvukem nahrávky. Album se nahrávalo v Českém rozhlase Ostrava a disponuje skutečně znamenitými akustickými a dynamickými poměry. Vytříbený zvuk dokládá, že mezi muzikanty, autorem a zvukařem panovala během natáčení i následného masteringu pohodová a inspirativní atmosféra.

Jiří Krhut na své Čapkárně potvrzuje své kvality písničkáře, který je dobrým skřítkem, cirkusovým zrcadlem i lakmusovým papírkem svého rodného města. Dokáže být neposedným, trefným i břitkým komentátorem ostravské mentality, ale jeho tematický rejstřík obsahuje také něžně i drsně romantické songy Koupil jsem mojí milé, Přišla zima a Zamknu tě, lásko. Jeho texty vyrůstají z reálných humorných či prekérních životních situací a Krhut jim dopřává autentické ztvárnění. V hlasových linkách, které ilustrují různé situační děje, se doslova vyřádil a ukázal také svůj imitační a parodický talent.

Nezanedbatelná je také grafická a výtvarná kvalita obalu a bukletu, kterou vytvořil Jan Kulich. Ten každé písničce vymyslel konkrétní ilustraci v podobě přiléhavých koláží.

Jiří Krhut natočil album, které dokáže oslovit všechny možné generace. Z textů čiší radost z rytmu i potěšení z dobře odtušených a přirozeně frázovaných rýmů a vtipných asociací. Častým stylistickým prostředkem je Krhutovi nadsázka a satira, která cílí na povahové vlastnosti a konkrétní rázovité zážitky. Ze svých životních událostí a vnímání světa si Krhut vybírá polohy, ve kterých je silný a dokáže pobavit.

Zkušenost z jeho kapelní tvorby (např. skvělá debutová deska Nedivoč) dokládá, že však umí obsáhnout také vážnější a osobní témata. Nyní na své Čapkárně nabízí především zábavu bez věkových hranic a pořádnou porci písničkářského kumštu v moderním zvukovém hávu. To je nabídka, která se neodmítá, protože dobrou srandu vymyslet je taky umění. Ta neleží nikdy jen tak na silnici. Ta se prostě musí umět!