Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Autor vizuálu pro Dům kultury města Ostravy Jan Bartoň: Návrh koncertní haly mne nadchl, je příjemně šokující

Autor vizuálu pro Dům kultury města Ostravy Jan Bartoň: Návrh koncertní haly mne nadchl, je příjemně šokující

3.12.2019 00:21 Atd.

Svérázný novojičínský designér Jan Bartoň efektně přepracoval vizuální identitu Domu kultury města Ostravy. Asi nejvýraznější proměnou je odvážná zkratka „Kulturak“, nově komunikující navenek. S autorem jsme si povídali nejenom o nové vizuální identitě DKMO, ale také obecněji o profesi grafického designéra.

Zvětšit obrázek

Grafický designér Jan Bartoň s přilbou s novým logem DKMO.
Foto: archiv J. Bartoně

Jak ses dostal ke grafickému designu?

Mám za sebou Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě, tam to trochu začalo. Byla to devadesátá léta, divoká a nespoutaná, a já jsem byl mladý a uchvácený sám sebou a taky daleko od domova. Po ukončení střední školy jsem přičichnul k mnoha profesím, až v roce 2006 jsem se ocitl na pozici kreativního grafika v jednom brněnském nakladatelství. Během následujících let jsem pracoval na stejné pozici v několika menších studiích a krátce i v jedné obří mezinárodní reklamní agentuře.

Považuješ tuhle disciplínu za umění?

Ne, podle mého názoru je to řemeslo, ale liší se od jiných klasických řemeslných oborů tím, že má mnoho možností, je to kreativní činnost, která ovšem, jako všechny profese, má svá pravidla a postupy, které fungují a na které by grafici při své práci neměli zapomínat. Bohužel vždy tomu tak není, když se člověk podívá kolem sebe, někdy opravdu kreativa převažuje nad rozumem.

Nedávno jsem projížděl kolem Domu kultury města Ostravy a všiml jsem si nového svěžího designu poutačů na kulturní akce. Nevíš náhodou, kdo je jejich autorem?

No jo, taky jsem si všiml! No, asi nějaký fest šikovný grafik (smích). Ne, zase taková pecka to není, dělá to spíš ten kontrast proti tomu, co tam bylo dříve. Prý měli dřívější logo v Domě kultury pronajaté, musel jsem se tlouct do hlavy, že mě nikdy nenapadlo nějaké logo pronajmout za měsíční paušálek (smích). Ale s těmi vizuály se dá ještě dost pracovat, je to proces, furt to může být sakra lepší.

Jaká byla spolupráce na této zakázce a jak se zadavatel tvářil na reduktivní zásah do označení instituce?  Pojem „Kulturak“ je poměrně odvážný a efektní. Otázkou je, jestli označení „Kulturak“ veřejnost opravdu používá. Já mám za to, že častější je „Dům kultury“, ale to samozřejmě není tak vtipné…

Dům kultury města Ostravy má nové vedení a díky němu vznikl i nový vizuál. Líbilo se mi už od začátku, že na to šli od lesa a nedělali klasické výběrové řízení ve stylu oslovení široké veřejnosti. To by totiž bylo největší diletantství. Oslovili dle svých předem stanovených možností tři nejlepší grafiky z kraje (smích), no a tím eliminovali záplavu pseudo logotypů, ale už ne ucelenou komunikaci. Než jsem na tom začal vyšívat, poslal jsem jim něco jako průzkum budoucí značky s otázkami a moodboardy (inspiracemi), abych měl představu, co by jim sedělo. No a tímto způsobem jsem se třeba dozvěděl, že lidi tomu baráku opravdu říkají kulturák, takže jsem měl oproti svým konkurentům lehce výhodu a mohl zpracovat něco originálnějšího než jen zkratku nebo celý název. Ale udělal jsem nakonec tři verze – celý název, zkratku i Kulturak, který si vybrali… Je samozřejmě možné, že „ostravská kavárna“ tomu skutečně říká dům kultury, proti gustu žádný atentát.

Nová vizuální identita Domu kultury města Ostravy.

Jedním z témat veřejných diskusí je budoucí přístavba koncertního sálu Janáčkovy filharmonie, která bude součástí Domu kultury. Co říkáš na vítězný architektonický návrh? Propracovával jsi vizuální identitu Kulturaku s ohledem na tuto budoucí dominantu?

Viděl jsem ty vizualizace a nadchlo mě, jak s tou halou přistáli přímo do baráku. Je to příjemně šokující (smích). Mně se tenhle typ drzé architektury líbí a doufám, že se to povede dotáhnout. Když jsem viděl vizualizace projektu, už byla má práce rozdělaná, vše bylo rozběhlé, nicméně jako vždy jsem volil nadčasový minimálek, aby to bylo pružné a dalo se s tím pracovat dál v klidu, přidávat a zase ubírat, jak je libo. Máme dobře nastřelený základ, tak myslím, že to sedne i k té „lodi“. Prý tomu už teď přezdívají cyklosedlo, možná tip pro další logo (smích).

Vizuální nálepka různých produktů, včetně efektní fotografie, je dnes dominantním nástrojem prodeje. Dříve se například více prodávala kvalita spojená se značkou, než současný „cool look“. Jaký máš k této problematice postoj? Vybíráš si například produkty, nebo instituce, kterým sám věříš, že fungují nebo mají kvalitní dopad do společnosti?

Reklama je pořád stejná, využívá současných trendů na poli technologií i uměleckých směrů, ale produktů, služeb a všeho je moc a stále něco přibývá. Já to nestíhám, nevybírám si, nemůžu, takový frajer fakt nejsem, mám děti a hypotéku, takže jsem rád, že se mohu sem tam zapojit a pomocí někomu pokrýt některé z mnoha komunikačních kanálů a poté mít pocit, že je díky mé práci jiný, že trochu vystupuje z řady. To je pro mne zadostiučinění, nebo jak se to říká (smích). Co fakt nedělám, jsou klasické tištěné bannery, které zdobí všelijaké ploty, domy, výlohy atd. Veřejný prostor oslovuji sem tam pouze formou plakátů. No, naštěstí pro lidi se ten reklamní balast pomalu více přesouvá do světa internetu a trend razí rčení, že méně znamená více. To je fajn. Do budoucna snad už ty reklamy zmizí z outdooru úplně (smích).

Jak probíhá proces hledání podstaty nějakého zadání? Děláš desítky variant a pak vybíráš, nebo to necháváš v hlavě patřičně uzrát a definitivní tvar se zrodí jen jeden?

Záleží na zadání a typu práce, většinou mám jasno a udělám jen jedno řešení hned po schůzce nebo přečtení zadání, nicméně klientům se to pak musí hezky naservírovat, na zlatém podnosu a se stříbrnými příbory, aby viděli, jaké to bude, a měli představu, co všechno s tím bude možné dělat. Ale už jsem odpověděl dříve, že u takových projektů, jako je například vizuální styl Domu kultury města Ostravy, se snažím jít tzv. štěstíčku naproti a než se pustím do konkrétní činnosti, posílám jim takové sofistikované dotazy a moodbordy, abychom vyloučili slepé cesty, no a pak se to dělá samo (smích).

Používáš ještě pro hledání tvaru kresbu tužkou, nebo je už tvá představivost utopená v softwaru?

Tak to pozor! Tužka je pro mne posvátná, ať už je to cokoliv, všechno na startu skicuji. Mám na stole i mimo něj nahromaděné různé čmáranice. Něco je mi líto vyhodit, jenže se dělím se synem o pracovnu, on je to vlastně jakože jeho pokoj (smích), takže to pak různě stěhuju a ukrývám na různých místech…

Stává se ti, že zadavatel má tendenci zasahovat do již hotové práce, nebo ji nedejbože sám dopracovávat? Existují případy, kdy jste se vůbec nedohodli?

Teď už ne, ale když jsem začínal a neměl tolik skillů, tak sem tam jo, hodně se zvětšovala loga. Ale jo, co je špatně, je například přístup radnice ze Štramberku, kde mají manuál a kontakt na mne, ale stejně ten vizuál ryjí, jak se jim zachce, a nenadělám nic.

Návrh pro město Štramberk.

Vnímáš při navrhování log nebo nápisů ve veřejném prostoru kontexty architektury, urbanismu a navazujícího vizuálního prostředí?

Jasně, mělo by to ladit, já to vím (úsměv)… Když tohle můžu ovlivnit, snažím se, někdy ale nemám tušení, co s tím budou dělat…

Jaký máš názor na komerční nebo deskriptivní vizuální situaci veřejného prostoru v českých městech? Často se v této otázce nadužívá pojem vizuální smog…

Tohle už jsem trochu nastínil v předchozí odpovědi. Někde se prostě stále jede „devadesátkový“ styl s křiklavými barvami a fontem Impact nebo podobné obludnosti, celopolep s hrozivou grafikou přes výlohy, několikrát se opakující nepotřebné informace vytištěné na A4 domácí tiskárně apod. Určitě souhlasím, aby pro tohle byly stanoveny ve veřejném prostoru mantinely a lidi si nemohli dělat, co chtějí. Nějaký ten manuálek by to mít mělo. Estetickou policii na ně! (smích)... No, myslím, že to v Česku bude ještě nějaký čas trvat.

Žiješ v Novém Jičíně, tam je centrum města snad regulováno ochranou v rámci městské památkové rezervace a na rozdíl od jiných měst se zde možná můžeme setkat s klidnější situací. Je ale něco, co bys obecněji v Novém Jičíně v rámci grafického řešení změnil?

(smích)… Všechno! Nicméně, v Novém Jičíně máme na náměstí výhodu, a to podloubí po všech stranách náměstí, které tu kreativu částečně zastíní… (smích).

Existuje zakázka, na kterou jsi opravdu pyšný?

To asi ne. Jsem k sobě příliš kritický (smích), možná bych vypíchl nějaký ten plakát nebo tak, určitě ale ne žádná komerce. Jo, vlastně ano, Rolling papers Libella, na ty jsem pyšný, konečně něco praktického (smích).

Máš nějakou vysněnou metu grafického designera?

Grafického designéra asi ne, ale momentálně hledám optimální koníček, a tak pošilhávám po herecké kariéře… (smích).

Jaroslav Michna | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.