Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Střípky Šalamouna: Unikátní naučná stezka je zdařilou uměleckou intervencí do prostoru sídliště

Střípky Šalamouna: Unikátní naučná stezka je zdařilou uměleckou intervencí do prostoru sídliště

17.12.2019 Atd.

Namísto šampaňského bublaly na sídlišti Šalamouna a v jeho okolí dobové básně o Ostravě. Právě takto proběhl křest projektu s tajemným názvem Střípky Šalamouna, za kterým se skrývá unikátní naučná stezka. Bez naučných cedulí, zato s betonovými uměleckými „stélami“. Tuhle uměleckou intervenci mají na svědomí architekt a designer Ondřej Turoň, výtvarník Jan Lörincz a památkářka Martina Mlčochová.

Zvětšit obrázek

Nová umělecké stezka na Šalamouně.
Foto: Ivan Mottýl

Je to „site specific art“. Nenápadná intervence, která si zaslouží potlesk. Nejde totiž o typickou naučnou trasu s cedulemi a populárně naučnými texty, které ne vždy „sednou“ do městského intravilánu. Turoň, Lörincz a Mlčochová jednotlivá zastavení na stezce citlivě označili nenápadnými patníky. Či spíše stélami.

Zastavení upozorňuje na sgrafita v Gajdošově ulici. (Foto: Ivan Mottýl)

Materiálem pro stély se stal beton, umělci vsadili na experimentální výrobní proces, když pracovali s takzvaným vymývaným betonem. Zdálky objekty připomínají zkamenělé linoryty, zblízka překvapí nečekaný štěrkový povrch. A samotné obrazce zaujmou poetickou hrou se symboly, které odkazují na zajímavosti i bizarnosti jednotlivých míst. Historické či umělecko-historické podrobnosti si však poutník po Šalamouně musí najít v internetovém odkazu (stripkysalamouna.cz). Ve virtuální éře ale začíná platit, že než „špinit“ veřejný prostor zbytečnými slovy, je lepší odkázat do sítí.

Originální zastavení na Šalamouně. (Foto: Ivan Mottýl)

Nerušivé, citlivé k prostoru. „Pochopili to i zdejší psi, kteří si kamenná zastavení okamžitě zamilovali a pravidelně u nich čůrají,“ vypráví Ondřej Turoň při nedělním křtu Střípků Šalamouna. Projekt původně vznikal pro letošní ročník Landscape festivalu, slavnostně se ale otevřel až v neděli 15. prosince. Účast na křtu je sice komorní (přišel například architekt Radim Václavík nebo umělec Libor Novotný), ale na pouť po betonových zastaveních se postupem času jistě vydají stovky Ostraváků.

Ondřej Turoň na stezce Střípky Šalamouna. (Foto: Ivan Mottýl)

Nedělní křest začíná v Gajdošově ulici, kde bytové domy z druhé půle padesátých let zdobí sgrafita Věry Tošenovské. Tohle je dotek klasické sorely, čeká nás ale i kutilství zahrádkářů ve vnitroblocích, normalizační paneláky, prvorepublikové vily i současná architektura. Domy, dějiny i děje. Tohle je z mnoha důvodů mimořádně zajímavá ostravská čtvrť, jen tady narazíte na téměř patafyzický jev, kdy se Havířská ulice kříží s ulicí Hornickou. A jen o kus dále se zjeví ulice Hornických učňů!

Sgrafito Věry Tošenovské. (Foto: I. Mottýl)

„Zdánlivá nezajímavost při spojení do celku s dalšími zdánlivými nezajímavostmi získává na překvapivé zajímavosti,“ říkají tvůrci stezky. A to již u sgrafit Věry Tošenovské z budovatelských padesátek (matky porevolučního ostravského primátora Evžena Tošenovského) zní obdobně budovatelské verše Jaromíra Nohavici (redaktora vítkovického časopisu Den budovatelů a otce zpěváka Jaromíra): „Každý chce lépe žít, / mít ženu rád a děti mít / a nový hezký byt, / ne u starého stolu psát. / Vím, že se píše rok / devatenáct set devětapadesát.“

Třešňový sad. (Foto: Ivan Mottýl)

Druhá stéla v pořadí nese symboly třešňového sadu. Mezi bytovkami se „skví se jara květ“, tedy teď v prosinci jen nadité pupeny sakur, které za příznivé zimy vykvétají již v lednu. Místo vůně sakur se vzduchem nese báseň ostravského kunsthistorika Petra Holého. Při výstavbách sídlišť sice vznikala nová stromořadí, domům ale musely ustupovat století velikáni: „Viděl jsem kdysi vykácený sad, / bylo to z jara na kraji města, / kam se měl zítra rozlézt panelákový mor. / Jeden vedle druhého ležely tu stromy, / tož třešně s jabloněmi, / a všechny kvetly v jediném růžově bílém běsnění, / mrtvé ležely a kvetly zoufale v poraženém sboru.“

Novostavba ve vnitrobloku. (Foto: Ivan Mottýl)

Třetí patník upozorňuje na novostavbu, která vyrostla mezi bloky. „Je nová, i není. Místní byli zvyklí, že zde stála, byla jiná, z jiného materiálu, k jinému účelu. Teď je nová, soudobá, v detailu propracovaná a s puncem současné architektonické tvorby,“ dočte se poutník na internetových stránkách Střípků Šalamouna. A také jména architektů této dřevostavby, která prostor mezi bloky zútulňuje něčím jako „horským závanem“.

Během nedělního křtu dochází u této novostavby i na jiné spojení. Objekt slouží jako Poradna pro pěstounskou péči, přičemž hornická a hutnická Ostrava v minulosti vygenerovala spoustu sirotků. Tak jako v bezručovské vánoční baladě M. Kurta z roku 1908, která teď zní u bran „sirotčince“ na Šalamouně: „Táta se v modlitbě křižuje, / v peci cos bouchlo tu v ráz. — / Uhni! — Však marno, už zasáhnul / chudáka ohnivý plaz. // Půlnoční zvony dál zvonily; / mrtvolu nesou již ven. / Sirotka doma tam ve spánku / objímá radostný sen: / stromek že v světýlkách plápolá, / táta že k němu ho ved, / a máma taková bělounká — / na klín že hned si jí sed.“

Stéla připomínající zaniklou šachtu. (Foto: Ivan Mottýl)

U sochy školačky zní poezie Jiřího Veselského, známého brněnského ctitele mladých „dívenek“, který v padesátých letech pracoval v ostravské knihovně. Podstatná je zastávka v místě, kde stála Šalamounská kolonie zaniklého Dolu Šalamoun. I u nedávno dostavěného skeletu monstrózní budovy, která měla původně sloužit jako krajský výbor Komunistické strany Československa. A právě tady přednáší Libor Novotný a připomíná, jak umělci tuto ruinu mnohokrát využili k výtvarným intervencím.

Libor Novotný před dostavěným skeletem. (Foto: Ivan Mottýl)

Stezka Střípky Šalamouna má toho času devět zastavení a v porovnání s četnými naučnými chodníky je to rarita. Nemá totiž jen informačně vzdělávací cíl, ale je to i umělecké dílo. A to dokonce s četnými „druhými plány“, teď prozradíme alespoň tento: Zakreslete si tvary takzvaných zubů čili vykrojení na jednotlivých betonových stélách, načež tyhle fragmenty poskládejte v jediný obrazec. Budete překvapeni. A ještě jeden tip. Zkuste u betonových stél najít souvislost s legendárním snímkem Stanleyho Kubricka Vesmírná odysea.

Vnitrobloky na Šalamouně. (Foto: Ivan Mottýl)

Šalamouna (či Šalamoun) je kusem venkova ve velkoměstě, alespoň v některých vnitroblocích. Havíři z Dolu Šalamoun, hutníci z Vítkovic a koksaři z Karoliny kdysi v kolonii a okolní zástavbě chovali vepře, králíky a slepice, dnes se tady spíše zahradničí. A popíjí v zahradních altáncích. „Cílem projektu je upoutání pozornosti na jednotlivé drobnosti. Střípky, které se nachází v oblasti,“ vytyčili si tvůrci stezky. Povedlo se jim na to výbornou.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.