Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Své bustě jsem přidal krvavé skvrny pod oči, říká před vernisáží malíř autodidakt Michal Moučka

Své bustě jsem přidal krvavé skvrny pod oči, říká před vernisáží malíř autodidakt Michal Moučka

18.12.2019 Obraz & Slovo

Někdejší herecká hvězda Komorní scény Aréna a nyní malíř Michal Moučka připravil v přívozské Galerii Nibiru další výstavu svých obrazů. Nazval ji Symboly Mandaly. „Vycházím z transcendentna. To znamená z toho, co nás přesahuje,“ říká Moučka v rozhovoru pro kulturní deník Ostravan.cz.

Zvětšit obrázek

Michal Moučka u obrazu Duhový kříž.
Foto: Ivan Mottýl

Když vstoupím do Galerie Nibiru, upoutá mě především obraz Davidova hvězda. Má tohle plátno nějaký vztah s Přívozem, v němž před válkou žila a podnikala spousta Židů?

Samozřejmě, hvězdu jsem namaloval přesně z těchto důvodů. I tenhle barák, v němž sídlí Galerie Nibiru, a který byl postaven v roce 1904, patřil právě přívozským Židům, kteří museli do transportů. Vždyť vůbec první evropský transport se Židy vyjel tady kousek odsud, z ostravského hlavního nádraží. Na přímý popud Adolfa Eichmanna, který v Ostravě zkoušel, jak by mohlo vypadat „konečné řešení“. A už v říjnu 1939 poslal několik transportů ostravských Židů do východního Polska, do Niska nad Sanem.

Hvězda (výřez z obrazu).

Proč je Davidova hvězda růžová či možná až červená?

Vlastně jsem nad barvou nepřemýšlel. Pak mi herec František Večeřa řekl, že růžovým trojúhelníkem byli v koncentračních táborech označování homosexuálové.

A červeným trojúhelníkem zas byli označování političtí vězni.

To jsem také nevěděl. Obraz jsem ale prvotně namaloval z úcty k židovským obětem. V souvislosti s těmi růžovými trojúhelníky mě teď děsí, že v sousedním Polsku mají nový symbol, přeškrtnutou duhovou vlajku. Nenávist k homosexuálům se tam stupňuje.

Peace.

Bohužel, tolerance k menšinám je na ústupu v celém středoevropském prostoru. S dlouhými šedivými vlasy jsem nedávno v Polsku vzbudil několik nenávistných reakcí, ale zároveň i jiných povzbuzujících. Prostě i starý hipík je tam najednou exot, ctěný i nenáviděný. Na jednom z obrazů tady také vidím hippies znak. Co vy a hippies?

V Opavě na letošní výstavě Pel-Mel tenhle obraz otiskli v katalogu naopak, takže si říkám, že už ani hnutí hippies dneska skoro nikoho nezajímá. Svoboda? Tak samozřejmě, to je skvělá věc. Ale já se teď snažím přemýšlet i jinak. A po sedmi letech se vracím zpátky k divadlu.

Připomínám čtenářům, že jste býval jedním z nejlepších herců Komorní scény Aréna.

A teď mě do Arény vzali zpátky.

Tak to je skvělé.

Jako šatnáře. Rekvizitář mi nevyšel, ale i toho šatnáře vnímám jako odměnu. Tam, kde jsem nebyl úplně stoprocentním hercem, se teď mohu snažit být stoprocentním šatnářem. Bohužel, nejsem až tak frekventován, jak bych si představoval, musím se ve službách střídat s asi třemi dalšími šatnáři.

Výstava se jmenuje Symboly Mandaly. Jakou roli hrají symboly ve vašem životě?

Vycházím z transcendentna. To znamená z toho, co nás přesahuje. A začal jsem u jednoduchých symbolů. Všechny ty obrazy vycházejí ze symbolů, které jsem se pokoušel namalovat jako mandaly, i když někdy hodně stylizovaně. Proto se také výstava jmenuje Symboly Mandaly.

Duhový kříž.

Co tady ten duhový kříž

Vznikl, když jsem se dozvěděl o smrti kamaráda, který byl schizofrenik. V poslední době se začal převlékat za ženu, a když mi jiný kamarád volal, co se stalo, tak na ten popud jsem to namaloval. Celý vystavený cyklus obrazů vychází z jednoduchých věcí. A tohle je zkrátka křesťanský kříž, kolem kterého jsem namaloval duhu.

Duhu jako symbol ženských šatů?

Možná, ale to už bychom zahýbali do nějakého sylogismu. Po zprávě o smrti kamaráda ze mě tenhle obraz prostě vytrysknul.

Zároveň v obrazech cítím i vaše předchozí výstavy, o nichž jsem v minulých letech psal na Ostravanu. I za touhle výstavou vidím cyklus planet i cyklus madon, pořád jste pro mě ponořen v onom transcendentnu. Navazují jednotlivé výstavy nějak cíleně na sebe?

Možná, ale já bych se teď od všech těch obrazů chtěl spíše oddělit. Napřesrok bych totiž chtěl začít studovat výtvarné umění na Fakultě umění Ostravské univerzity. Vedoucí jednoho z ateliérů malíř Daniel Balabán není proti, pan děkan František Kowolowski mně ale doporučil, abych se během příštího roku napřed učil kreslit. Beru to vážně, chci se opravdu naučit řemeslo, tedy i kreslit. A během studií se také vzdělávat v dějinách umění, protože na DAMU jsem se vzdělával jen v dějinách divadla. Nikdy jsem nebyl kreslíř, teď chci zvládnout i portrét.

Moučkova busta od Petra Szyrokého. (Foto: I. Mottýl)

Stoji tu i vaše busta, kterou před lety udělal sochař Petr Szyroki. Jak souvisí se symboly?

Bustu jsem barevně dotvořil.

Co symbolizuje ta krev pod očima? Krvavé slzy Panny Marie?

Spíš moje krvavé slzy.

Sakra, vybila se mi baterie ve foťáku. Takže další obrazy už nevyfotím. Ani vás, to je na nic, bez vašeho portrétu mi rozhovor do Ostravanu nevezmou. Víte co, dám baterii na patnáct minut na topení… (Po patnácti minutách). Modlete se k nějakému obrazu, aby se baterie na chvíli chytla.

V tomto případě to bude obraz Jing a Jang.

M. Moučka u obrazu Jing a Jang. (Foto: I. Mottýl)

Výborně, baterka se vzpamatovala. Chvála vašemu obrazu. A co třeba tady ty symboly radioaktivity?

Obraz Jaderný odpad, také tyhle symboly jsem hodil do mandaly.

Ale vlastně nedokážu úplně posoudit, zda jádro může být čistší než uhlí. To se dozví až příští generace, co s námi a planetou udělá jaderný odpad.

Jaderný odpad. (Foto: I. Mottýl)

A tento portrét?

To je čistě doplněk výstavy, můj portrét od vynikající malířky Nicole Fialové.

Michal Moučka na obraze Nicole Fialové.

A obraz Circless?

Kruhy. Pro mě je to všeplynoucí energie.

A pro mě pěkná tečka za rozhovorem.

Circless.

*

Michal Moučka: Symboly Mandaly. Galerie Nibiru v Ostravě-Přívoze. Vernisáž 19. prosince 2019 v 18 hodin. Uvede Václav Rodek. Dále otevřeno po domluvě na čísle 777 026 375.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.