Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Ke štěstí už nepotřebuji nic víc, svěřuje se pozoruhodná umělkyně, která si říká Palma

Ke štěstí už nepotřebuji nic víc, svěřuje se pozoruhodná umělkyně, která si říká Palma

22.12.2019 Hudba

Palma je umělkyně z Karvinska, konkrétně z Albrechtic, která začínala na punku a v průběhu let se přeorientovala na hravou elektroniku. Nedávno vydala album Starý duch, které jsme již na našich stránkách recenzovali. Člověk nezasvěcený, který se k desce Starý duch dostane nepolíben dřívější tvorbou Beaty Rakowské alias Palmy, by stěží očekával takto vyspělý progres od holky z Karvinska. A je to jen dobře, protože okres Karviná nutně potřebuje dýchat čerstvý umělecký vzduch, kterého je tam zoufale málo.

Zvětšit obrázek

Beata Rakowská vystupuje pod uměleckým jménem Palma.
Foto: archiv umělkyně

Palma ovšem samu sebe jako raritu nevnímá a ačkoli coby umělkyně, která může svou tvorbou oslovit lidi napříč žánry i místy, by mohla o své osobě sáhodlouze polemizovat, její projev a popis sebe samotné je spíše skromný.

„Je pravda, že jsem si sama myslela, že na Karvinsku není příliš mnoho elektronických projektů, a tvořila jsem jen pro sebe. Pak jsem si řekla, že jsem možná jen slepá, protože z důvodu pauzy bydlení na Karvinsku – bydleli jsme s partnerem v Olomouci – to nějak nestačím sledovat. Do toho jsem ještě dříve studovala v Brně a Bratislavě. I naši hudební přátelé se postupem času rozprskli do různých koutů republiky. Asi už tady nemáme vazby a faktem je, že samovolně jsem nikoho podobného mému ražení tady nenašla,“ svěřuje Palma. „Vzpomínám si ale zrovna například na projekt mých známých s názvem Out Of A Million, kde holka zpívá a kluk jí k tomu hraje na kytaru, a to vůbec není špatné,“ doplňuje.

Starý duch

Projekt Leto, jehož členem Palma dlouhodobě je, popisuje hudebnice a umělkyně jako vyústění její dlouhodobé inklinace k osmdesátým letům, přičemž tvorbu projektu Leto přirovnává k jejímu sólovému počinu. „Myslím si, že se to až tak příliš neliší. Vlastně jsem na desce Starý duch nepracovala tak, abych se od Leta odlišila, ale hudba vznikla na mém samostatném vyprofilování se do elektroniky, protože sama na kytaru nehraji. Osmdesátá léta mě ale stále fascinují stejně a jsem ráda, pokud to lze z mé tvorby slyšet,“ popisuje Palma, kterou dle jejích slov z osmdesátkových majstrštyků mrazí dodnes.

Jako téměř každého obyvatele Karvinska i Beatu v minulosti napadaly myšlenky o úplném opuštění tohoto regionu a napadají dodnes. Navzdory tomu, že zde vyrostla, v patnácti už řešila svůj život jinde. Později studovala, jak už je výše zmíněno, v Brně a Bratislavě, kvůli práci poté fungovala chvíli v Olomouci. „Asi mě to odcházení ale nikdy nevzalo tolik, abych odešla úplně. Myslím si, že pro člověka je velice pohodlné žít v prostředí, které zná a ve kterém se dokáže orientovat,“ doplňuje Beata k místu svého bydliště, které je pro mnohé neatraktivní.

Rukopis bez očividných vlivů

Palma na své desce Starý duch vytvořila kompilaci osmi zahloubaných elektronických kousků, které zaujmou jemným křehkým hlasem v kombinaci s hlubokými elektronickými pasážemi a výsledek je i přes aspiraci na alternativu velice něžný a líbivý. „Je samozřejmé, že když něco sama složím, připomíná mi to poté spoustu věcí. I tak jsem se ale snažila toto dílo vytvořit tak, aby si lidé nevzpomněli okamžitě na něco konkrétního, ale snažili si desku Starý duch zařadit pouze pod mou osobní škatulku s názvem Palma,“ popisuje umělkyně.

Podvědomí každého umělce však funguje bez výjimek, a i sama Beáta přiznává, že určité hudební vzory v jejím životě existují. „Určitě mě hodně fascinují Daft Punk, Michael Jackson nebo Vitalic, paradoxně právě popovější záležitosti. Myslím si, že o to jsme se snažili i v Letu, akorát tam jsme na to dva, a to je vždy komplikovanější něco vytvořit,“ dodává.

Desku vytvořila Palma prostřednictvím softwaru Gadget, což je aplikace pro tvorbu převážně elektronické hudby. „Pracovala jsem s tím převážně intuitivně a velice jednoduše. Noty například umím, ale v některých případech, třeba v tomto, je jejich používání naprosto zbytečné. Jedu převážně podle sluchu a mého hudebního cítění,“ říká Palma, která v dětství absolvovala čtyři roky klavíru a tři roky na bicí nástroje. Texty na desce Starý duch jsou pak na stejné rovině s hudbou. „Vyvěrají ze mě a samotnou by mě zajímalo, jestli někomu někoho připomenou. Nepovažuji se ani za poetu, ani textaře, spíše je to spojené se skutečností, že díky grafice tvořím i vizuální věci a pracuji s představou situace, kterou se snažím popsat,“ svěřuje se Palma.

Genius loci a čekání

„Nikdy jsem nepřemýšlela příliš ani nad tím, že bych se nechávala inspirovat konkrétním místem, pokud se dá ale nějaká inspirace nazvat a popsat jako jakýsi výhled z balkonu, tak ano,“ tvrdí s úsměvem Beata. „Konkrétně v projektu Leto je ale přímo jedna písnička, která mě napadla, jak procházím tady kolem řeky Stonávky, takže určitým genius loci je asi zasažena každá tvorba,“ přemítá Palma.

V temnějších polohách na desce Starý duch, například ve skladbě Kameny, je zachycen leitmotiv čekání. Toto textové gesto vychází ze samotné Beaty, která jej popisuje jako čekání na něco neuchopitelného, které občas postihne každého z nás. „Mám tendence neustále očekávat něco ne lepšího, ale spíše jiného, nového, dalšího. Možná by se to dalo označit v obecné rovině jako jakýsi pokrok, ale rozhodně tím nechci naznačit, že nejsem spokojená s tím, co mám. Ten text je spíše o nevyhnutelném čekání a očekávání každého z nás, které je součástí života a vývoje,“ popisuje.

Skromnost a pokora

Tím, že Beata pracuje jako grafička, pracuje také na vizuální prezentaci různých subjektů a objektů. Právě proto sama tvrdí, že jakákoli přehnaná prezentace čehokoli včetně umění se jí do jisté míry protiví a je názoru, že některé věci nepotřebují přemrštěné promo. „Nevidím jako nutnost například to, že by má deska potřebovala nějaký další obal a tak dále. V dnešní době se skrze sítě všichni už tak nějak známe a vše může fungovat jako za starých časů – že si lidé povídají a informace se dostávají k těm dalším skrze ně. Myslím si, že tak to funguje i v hudbě, a co teprve při dnešních možnostech,“ doplňuje Palma a dodává, že lidé začínají být právě kvůli zveličené a přehnané facebookové reklamě vůči takovým vjemům imunní.

Na závěr Beata dodává, že nyní v podstatě dosáhla všeho, co chtěla a nemá konkrétní velké ambice přesahující její možnosti. „Jsem opravdu spokojená. Možná by bylo fajn živit se muzikou, ale v dnešní době? Musela bych udělat spoustu kroků, které by se mi možná ne až tak líbily. Najít si producenta, manažera, jít cestou, která je pro mě zatím nemyslitelná… Vlastně i bez toho mám dnes všechno, co jsem chtěla.“

Gabriela Stašová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.