Ať to trvá věčně aneb Vitální, intenzivní a podmanivá nahrávka kapely Kofe-in

Vydat EP po několika řadových deskách není úplně standardní postup, ale v případě opavské kapely má svou logiku. Důraz na kvalitu, nikoli na kvantitu a profesionální přístup Kofe-in provází od počátku jejich dráhy. Kapela na svém EP Ať to trvá věčně soustředila nové písně Cejch a Bouře, které doplnily starší Čarodějka a Víme kudy. Posledně jmenovaný song vznikl v mezičase mezi deskami před dvěma lety, ale na žádné z nich se neobjevil. Až teď.

Minimalisticky působivou grafickou podobu alba připravil Jan Gřešek. Na minialbu Kofe-in opět spolupracoval s producentem Arminem Effenbergrem, jehož nezávislý názor ovlivnil nejen celkový zvuk, ale také konkrétní detaily v jednotlivých písních. Cesta některých písní ke světlu byla poměrně strastiplná, jak vzpomenul frontman Jan Kunze k osudu Bouře: „Armin říkal, že z jeho pohledu má Bouře rádiový potenciál, ale že ještě není úplně dotažená… a poslal nás domů do Opavy.“

Čtyři skladby nového EP sjednocuje jasný interpretační názor. Úvodní Cejch s textem Miroslava Černého provází charismatická a šťavnatá rytmika, vitální refrén podpořily i působivé sborové vokály. Neotřelou výpovědní hodnotu má Černého text „Jak se stalo, že jsme ctnost změnili na lhostejnost. Koho zítra podvedem, koho pošlem na věčnost.“ Starší Čarodějka je z ranku romantických písní, má napumpovanou rytmiku, která nenechá v živém vyznění patrně nikoho v klidu.

Bouře, která vznikla již v minulém roce a vysloužila si nominaci na Cenu Jantar, je jedna z mála písniček současné populární scény, která má upřímné, uhrančivé kouzlo, přičemž se zdařile vyhýbá rozbředlému sentimentu. V hudební i textové rovině se odráží životní pravda a naděje. Promyšlená dynamika a vypravěčský zpěv Kunzeho stupňují výraz písně k obecně platnému a nadčasovému sdělení. Poslední energický song épéčka Víme kudy je dalším dokladem potenciálu této opavské kapely. Strohá a riffově vybroušená rytmika kytar a basy je podložena textem, jehož kvality jsou nezpochybnitelné.

Kunzeho přemýšlivé texty s léty získaly větší hloubku: potěší neotřelými básnickými obrazy („Krajina jara pomalu křehké světlo láme“) a myšlenkami, které se vzpírají označení laciná fráze. Prozrazují jeho vnímavý pozorovací talent, cit pro melodickou pružnost a místy aforisticky vybroušené sentence („Když hledáme, tak nalézáme“, apod.). Nelze si nepovšimnout také nenuceného apelu na morální a charakterové hodnoty, kterými zpěvák upozorňuje na fakt, že z lidských vztahů se vytrácejí pevné vazby a na jejich místo nastoupila lhostejnost. Po pěvecké stránce se mu podařilo koloběh neklidu, zklamání a neuhasínající naděje vyzpívat s velkou přesvědčivostí. Stačí se zaposlouchat do některých detailů jeho zpěvních linek (např. jeho hebká legata v Bouři) a je zřejmé, že Jan Kunze neponechal nic náhodě. Texty a písně jen neodzpíval, ale do krve prožil.

Kapela si pěkně pohrává s dynamikou, aranžmá a melodické vychytávky podporují atmosféru písní a mají svůj nikoli nepodstatný význam. Adama Matýska chválím za jeho hráčský feeling, kreativitu, s níž v písních vymýšlí nové detaily, a pádnou, rockovou ruku. Kytary pánů Martina Leciána a Petra Kunzeho zdobí příjemná zvuková elegance a minimalisticky zdobné motivy, které jsou okamžitě zapamatovatelné. Basa Mikeše Oslance má nevtíravou, ale vždy dobře rytmicky vykrojenou spolehlivost.

EP Ať to trvá věčně sdružuje čtyři písničky, které jsou evidentním důkazem značného hráčského i autorského potenciálu této kapely. Nahrávka je vitální, intenzivní, podmanivá a svědčí o důvěře ve vlastní schopnosti a cestě, která sice někdy vede přes nečekané překážky, pasti a bariéry, ale důležité je, že její aktéři vědí, „kudy jít“.