Labutí jezero na náplavce a moderní tanec pod vysokými pecemi. Očekávané baletní video je venku

Nová radnice, Komenského sady, náplavka, Dolní Vítkovice, Smetanovo náměstí, Slezskoostravský hrad…tam všude se tančilo.  Jak říká v úvodu videa člen operety a muzikálu NDM Lukáš Adam, který programem provází, mnozí tanečníci tvořili doma během karantény, a tak jsme kromě úryvků ze stávajícího repertoáru souboru měli možnost vidět také autorské choreografie či improvizaci.

Celkem se patnácti členům souboru podařilo vytvořit deset originálních, ve své podstatě site-specific kreací. V souladu s vládními nařízeními mohli vystupovat pouze sólově nebo s partnerem, se kterým sdílí domácnost nebo jsou v trvalejším kontaktu, což ale na dojmu rozhodně neubralo, spíše naopak. Někteří z účinkujících oblékli původní kostýmy, jiní vystupovali v civilním nebo tréninkovém oblečení. A právě to, že se objevili pro jednou „v civilu“ a ve zcela nedivadelním prostoru, podle mého přibližuje tanečníky divákům mnohem více, než jak by se bylo bývalo podařilo jinou formou. Mnohokrát citované heslo, že „teď jsme v tom všichni a společně to zvládneme“, které provází naši každodenní realitu posledních pár týdnů, tak nabralo opět další rozměr.

Ochutnávky z projektu BALET VENKU zveřejňoval soubor již v průběhu posledních dvou týdnů ve formě krátkých spotů a foto reportáží,  měli jsme dokonce možnost vidět i reakce kolemjdoucích (přihlížejících z dostatečně velké vzdálenosti) i nadšený potlesk „obecenstva“ vykukujícího z oken a balkónů svých bytů.

Ačkoli měl po sestřihu následovat původně avizovaný kus Itzika Galiliho O Balcão de Amor (ten se bohužel i přes snahu nakonec uvést nepodařilo a objeví se pravděpodobně v některém z dalších online vysílání), který by dal programu délku srovnatelnou s běžným představením, troufám si říct, že by si ona „venkovní část“ zasloužila mnohem více prostoru než necelých patnáct minut, ačkoli věřím, že soubor měl své důvody k odprezentování choreografií právě v této podobě.

Nicméně, vychutnat si jednotlivá vystoupení v celé délce a užít si tu zvláštní atmosféru, kdy během omezení vzniká něco, co by možná jinak nemělo možnost vzniknout a co představuje tanečníky ve velmi lidské a povzbuzující rovině (vezmeme-li navíc v úvahu, že většina tanečníků jsou cizinci, kteří momentálně nemají možnost být se svými rodinami a přesto neklesají na mysli a tvoří), by podle podle mě ocenil nejeden divák. Třeba k tomu bude příležitost při dalších přenosech.