Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Petra Čiklová a Petr Lysáček: V Galerii Jáma 10 jsme vystavili radikální materiálové kotrmelce

Petra Čiklová a Petr Lysáček: V Galerii Jáma 10 jsme vystavili radikální materiálové kotrmelce

15.5.2020 Obraz & Slovo

První ostravská vernisáž po dvouměsíční pandemické pauze se ve čtvrtek odehrála v Galerii Jáma 10. Výstavní síň uvedla uměleckou skupinu ČILY, kterou tvoří Petra Čiklová (1978) a Petr Lysáček (1961). Čiklová žije v Brně, Ostrava si ji ale dobře pamatuje ze spojení s uměleckou skupinou Record. S výtvarníkem Petrem Pavlánem také kurátorsky vedla Galerii Eingang (dnes Nibiru). Lysáček žije v Praze, stále je však vedoucím Ateliéru koncept, objekt, instalace na Fakultě umění Ostravské univerzity.     

Zvětšit obrázek

Petr Lysáček a Petra Čiklová v Jámě 10.
Foto: Ivan Mottýl

Skupinu ČILY jsme oslovili hodinu před čtvrteční vernisáží a nechali se provést právě vznikající instalací. A co jsme zaznamenali na diktafon, to předkládáme čtenářům. Bez dalších komentářů.

Petra Čiklová: Určitě jsme do Jámy nepřijeli s covidem, nechtěli jsme nijak reagovat na tuhle čerstvou situaci. Možná se k tomu vrátíme za rok, ale rozhodně ne teď. Hlavně už jsme se chtěli vidět s lidma, a trochu se vykašlat na všechna ta omezení.

Z výstavy skupiny ČILY. (Foto. Ivan Mottýl)

Petr Lysáček: Něco z toho vystaveného jsou úplně společné věci. Něco dělal každý sám, instalace je ale společná. Jiří Surůvka nám volal minulý týden ve středu, že čtrnáctého bude vernisáž. Bylo to všechno dost narychlo.

Čiklová: Jsme tu dva dny.

Lysáček: Přijeli jsme s určitou vizí, udělali jsme předem nějaký předvýběr. Ale především tahle výstava vzniká tak, jako když zrovna maluješ obraz. Nastěhovali jsme se do galerie a začali to tady vyplňovat. Něco jsme našli i na dvorku galerie. (Lysáček ukazuje okapovou rouru pomalovanou barvami s fosforeskujícími efekty).

Okapová roura použitá v instalaci. (Foto: Ivan Mottýl)

Lysáček: V prvé řadě se dá říct, že tady vidíme radikální materiálové kotrmelce. V tomto případě ale není důležité předávat jakousi „message“. Je to materiálový, je to obrazový. Snažili jsme se s Petrou o cestu co nejradikálnější jednoduchosti a lapidárnosti, která je zbavená narativní formální upovídanosti. To je pro spoustu umělců naprosto důležité, což je v pořádku, ale naše cesta jde úplně obráceně, protože si říkáme, že v té radikalitě a jednoduchosti je největší svoboda.

Z výstavy skupiny ČILY. (Foto. Ivan Mottýl)

Lysáček: Jak už jsem říkal, vůbec nereagujeme na pandemii ani na celou tu situaci.

Čiklová: Do svobodného výtvarného umění patří i možnost na aktuální situace vůbec nereagovat. Spíš naopak.

Lysáček: Obráceně. Vnímáme to jako očistu. Mentální, hodnotovou a vlastně i občanskou a vztahovou.

Čiklová: Pokračující. Proč se jako ohlížet, furt to plyne stejným způsobem. Reagovat na pandemii nás vůbec nenapadlo.

Lysáček: Návštěvníky nechceme nijak znásilňovat, nedáváme dílům žádné názvy.

Detail nedomalovaného obrazu. (Foto. Ivan Mottýl)

Lysáček: A tohle donesla Ilona Rozehnalová z Fiducie, že to tam leželo léta, je to obraz z roku 2000. Můj obraz, Nakonec jsem z toho udělal jakousi architektonickou zástěnu, zatemňovačku. Na plátně je kresba dřevěného suku, což je obkreslený suk, který měl malíř Standa Cigoš ve své Galerii 761. Je to jen skica, nikdy jsem to nedomaloval. Náznak.

Sadomaso – ptákovina. (Foto. Ivan Mottýl)

Lysáček: A najednou vedle „sadomaso“, ptákovina, úplný opak. Je to abstrahovaný, úmorný, možná tady v tom jen ten koronavir, ale jen neúmyslně.

Trofeje. (Foto. Ivan Mottýl)

Lysáček: Tomuhle říkáme trofeje. Jako na zámku, taková šlechtická záležitost. Zvířata, ale trochu jako psychotechno, a vedle ti pracháči. „Bastard diamonds“, nepovedené diamanty, nepovedené bohatství.

Louskáček na ořechy. (Foto. Ivan Mottýl)

Lysáček: Tady je skoro až takový surreál, dada, „readymade“, který Petra vyhrála loni v tombole, na kalbě někde pod Ještědem. Jemně to pozměnila, a vlastně nevíš, co to je. Víte, co to je?

Ivan Motýl: Jen hádám, otvírák se zaječími packami?

Čiklová: Skoro. Je to louskáček na ořechy, ale úplně roztažený.

Pidižmuk. (Foto. Ivan Mottýl)

Lysáček: A tohle je takový pidižmuk. Jako ze šachů, ale z architektury. Je to o „neobsahu“ architektury. Prázdno, ta věc tam schází. Nic. Polystyrén.

Z výstavy skupiny ČILY. (Foto. Ivan Mottýl)

Lysáček: Dělali jsem celou řadu věcí, které jsou o sexu, o intimitě, hodně erotická a vztahová sada. Tohle je jedna z těch věcí.

Umělci při instalaci díla Marilyn. (Foto. Ivan Mottýl)

Lysáček: A jsou tu vystavené i „heavy“ věci. Třeba tady od Peťky ta Marilyn.

Lysáček: Výstava má podivně záhadný název: Ry7WgPZ_wok. Ale není to nic jiného než zkratka jedné písničky z YouTube. Každý si ji může pustit. Hlavně jsme nechtěli žádný vztahový název, žádné filozofické problémy, nic takového.

*

Galerie Jáma 10. Ry7WgPZ_wok. Umělecká skupina ČILY, Petra Čiklová a Petr Lysáček. Výstava potrvá do 5. června 2020.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.