Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Nedělní kácení Lesa definitivně potvrdilo uzavření kultovního klubu ve Střelniční ulici

Nedělní kácení Lesa definitivně potvrdilo uzavření kultovního klubu ve Střelniční ulici

1.6.2020 Atd.

Zavře se Les? Nezavře se Les? Od počátku letošního roku to byla pro ostravskou bohému kardinální otázka. Majitel Absintového klubu Les Přemysl Bureš během posledních měsíců několikrát ohlásil uzavření klubu, ale vzápětí připustil jeho další existenci. Od neděle 31. května jsou ale všechny dohady zbytečné, v klubu totiž zaburácely vrtačky i motorové pily. Zmizelo pódium i oba výčepy. A jedna krásná legenda, kterou se asi jen tak nepodaří nahradit.

Zvětšit obrázek

Nedělní kácení Lesa.
Foto: Ivan Mottýl

Ve sklepní scéně Absintového klubu Les se právě Michal Menšík vrtá v elektrice. Spoluzakladatel ostravské kapely Duo Juyos Complet odpojuje klimatizaci. „Musím si vzít do ruky šroubovák, aby měl snímek tu správnou pracovní atmosféru,“ říká. Ano, tady se to dnes do půlnoci musí komplet vykácet, takže všichni přítomní předvádějí stachanovské drvoštěpské výkony. V srdcích Ostraváků však tenhle prostor zůstane především vzpomínkou na jeden dlouhý a bezstarostný tah, který bez několika dnů trval sedm let, klub byl založen v červnu 2013.

Michal Menšík odpojuje klimatizaci. (Foto: Ivan Mottýl)

„Je tady tma, přítel všech milenců,“ zpívá kapela Duo Juyos Complet v jednom svém hitu. Přesně tak, klubové přítmí Lesa zažehlo řadu velkých lásek, anebo třeba jen rozsvítilo jednu divokou noc. V místech, kde Michal Menšík zrovna odpojuje klimatizaci, se nacházela takzvaná „komorní scéna klubu Les“, v níž štamgasti sehráli třeba absurdní jednoaktovku gruzínského autora Basy Džanikašviliho s názvem Nezavřené dveře. V hlavních rolích s majitelem klubu Přemyslem Burešem, hercem Národního divadla moravskoslezského Františkem Večeřou a básníkem Jakubem Chrobákem. „Tož chlapi, tady už nic nepoteče,“ říká poeta a herec Chrobák. Zrovna rozebral výčepní pult.

Básník Jakub Chrobák právě rozebral výčep. (Foto: I. Mottýl)

V napůl vykáceném Lese se teď zhmotňují zážitky z velké lesní oslavy Chrobákových čtyřicátin. I jeho verše: „Před čtyřiceti rokama / jsem se narodil. / A pořád – nikde – žádný cíl.“ Cílem je totiž i cesta a básník Chrobák tímhle klubem běžel jak o život. Jako divadelník, a především jako průvodce literárním Posedem, což byla jedna z nejlepších talk-show, které Ostrava zažívala v posledních letech, pokud šlo o prezentaci současné české a slovenské prózy i poezie. Chrobák svými Posedy navázal na stejně nezapomenutelné Paseky, které v Lese pořádal ostravský bard Petr Hruška.

Soňa Zapletalová odváží divadelní kostýmy. (Foto: Ivan Mottýl)

Vzpomínat by se dalo donekonečna. Zpěvačka a tanečnice Soňa Zapletalová nakládá kostýmy. „Tyhle jsou ze Slávka Nováka,“ opírá se o pojízdný šatník. Představení Slávek Novák aneb Příběh opravdového herce, který se opravdu stal mělo derniéru v pátek. Pět dnů poté, co mohl být klub Les opět otevřen po koronavirové pauze. Většina příznivců Lesa přitom celý týden věřila, že principál lesního divadla Přemysl Bureš klub nakonec nezavře, konec Lesa byl totiž ve vzduchu už od Vánoc. A leckdo tak bral řeči o zániku klubu už jen jako fámu. Falešnou zprávu.

„Majitel domu je svolný s pokračováním klubu,“ oznámil navíc Bureš na konci dubna v rozhovoru pro kulturní deník Ostravan.cz. Všechny naděje na záchranu ale vzaly za své v neděli 31. května, když majitel Lesa vydal povel k jeho skácení. A kácel i Petr Pěnkava, herec a inspicient Komorní scény Aréna. Majitel klubu a majitel domu se prostě nedohodli.

Petr Pěnkava rozebírá výčep. (Foto: I. Mottýl)

Další z ostravských herců Petr Sedláček stavěl před časem pódium sklepní lesní scény. A teď nemá vůbec dobré pocity, že jeviště musí i zlikvidovat. Prkna, co znamenají svět, najednou neznamenají nic. „Kdybych věděl, jak to všechno dopadne, nestavěl bych tu scénu tak poctivě,“ prohlásí, aby si nějak ulevil.

Les, to jsou pro ostravskou bohému úplné memoáry. Vzpomínky jsou nehmotné, z klubu je teď ale třeba vyvézt na rumiště i reálné hromady, třeba křesla i rozvrzané židle, na nichž seděl nejeden přední umělec. Nemá smysl je jmenovat, bylo jich hafo, tak snad alespoň z piety dvě jména těch, kteří už nejsou mezi námi. Překladatel mistra Shakespeara Jiří Josek (1950-2018) připravil pro Les speciální představení Shakespearův les. A prozaik Ivan Landsmann (1949-2017) svolil s lesní dramatizací svých hornických Pestrých vrstev.

Likvidace nábytku. (Foto: Ivan Mottýl)

Pro barmanky je to pohřeb. A Přemysl Bureš alias lesní hajný oznamuje: „Z Ing. Hajného se stává Ing. Bulhar, který se přestěhuje o pár kroků dál, kde bude celoročně provozovat Zahradu Bulharsko pod lípami s uzenými rybími specialitami, avšak žádný klub a už vůbec ne undergroundový se prozatím nechystá. Řada je na Vás.“ Les je samozřejmě neopakovatelný. O nový undergroundový klub se ale může pokusit kdokoliv.

Smutek barmanky Terezky Tomášové. (Foto: Ivan Mottýl)

Produkční klubu. tanečnice, pedagožka Slezské univerzity a věrná štamgastka Stáňa Schupplerová teď v ruce drží rekvizitu z Balabánova dramatu Bezruč?!, který byl v Lese také inscenován. Tou rekvizitou je hudební nástroj chimes čili zlatý déšť. A venku sakra prší, nálada je podobně chmurná jak v textu Kdo na moje místo, tedy v jedné z nejlepších básní Slezských písní.

Stanislava Schupplerová. (Foto: Ivan Mottýl)

I Petr Bezruč se totiž kdysi ptal: „Kdo na moje místo, / kdo zdvihne můj štít?“ A kdo teď zvedne štít undergroundu v Ostravě?

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.