Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Petra Vlčková dokumentuje ve Fiducii příběh roztroušené sklerózy ve wolkerovském básnickém konceptu

Petra Vlčková dokumentuje ve Fiducii příběh roztroušené sklerózy ve wolkerovském básnickém konceptu

17.6.2020 Obraz & Slovo

Aktuální výstava ve Fotografické galerii Fiducia mě zasáhla s obdobnou silou, jako když jsem před lety znovuobjevil básníka Jiřího Wolkera (1900-1924) a jeho text U rentgenu. „To není Faustova jizba a duše zde nevchází v prokletí, / to je Roentgenův přístroj s magickou krásou XX. století,“ začíná Wolkerův text. Fotografka Petra Vlčková (1985) nyní ve Fiducii obdobně sugestivně vypráví o magnetické rezonanci. S wolkerovskou nadějí.   

Zvětšit obrázek

Z výstavy Petry Vlčkové ve Fiducii.
Foto: Ivan Mottýl

Expozice zahájená v úterý dostala název RS. Současná doktorandka Institutu Tvůrčí Fotografie na Slezské Univerzitě v Opavě Petra Vlčková ji totiž pojala jako konceptuální projekt dokumentující vlastní nemoc, pro kterou se používá citovaná zkratka. Už téměř dvacet let zápasí s roztroušenou sklerózou. RS. „První sadu atak jsem prodělala v roce 2001 během letních prázdnin, parného léta, narozenin mé babičky a teroristických útoků na Ameriku. Tyto události jsem paralelně prožívala se svými děsivými stavy, které mi způsobovaly točení hlavy, slabost a pocit, že nemůžu vydržet ve svém těle, protože se mé tělo rozpouštělo, případně se stávalo hmotou podobnou kaši a já nevěděla, co mám dělat, protože nemyslet na ten pocit zkrátka nešlo a jediné, co jsem si přála, bylo usnout a utéct tak z reality,“ vypráví Vlčková.

Petra Vlčková před vernisáží. (Foto: Ivan Mottýl)

Hned u vstupu do galerie narazí návštěvník na velký snímek přístroje, jenž je svým způsobem vyšší formou rentgenu, o kterém psal zmiňovaný básník Wolker. A Petra Vlčková se musí vyšetření na magnetické rezonanci podrobovat pravidelně. Některé postřehy teď ze svých deníků přepsala přímo na stěny galerie. Psacím písmem. „Vyšetření probíhá v tunelu, ve kterém ležím na zádech. Z tunelu nemám strach,“ líčí. Vnímavá duše si samozřejmě všímá i absurdních detailů: „Ve starém tunelu měli přímo nad polohou hlavy nalepenou fotku dlouhosrstého jezevčíka, který na mě koukal červenýma očima, protože ho někdo vyfotil s bleskem. Vždy mě zajímalo kdo. A tahle fotka, že mě má uklidnit?“

Aktuální výstava ve Fiducii. (Foto: Ivan Mottýl)

V tunelu si musí nasazovat zvukotěsná sluchátka, i pak ale slyší jakési ťukání. Sama říká: „Ťukání v pravidelných měnících se intervalech.“ A tak si představuje, že tančí do rytmu těchto zvuků. Rozhodně je to prý lepší, než aby se dívala do červených očí jezevčíka. Fotografka Petra Vlčková přináší z „tunelu“ autentické svědectví. Znova si proto dovolím citovat stejně vnímavého Wolkera. Geniálního autora, který pomohl stvořit československou avantgardu dvacátých let minulého století, brněnský literární časopis Host i uměleckou skupinu Devětsil. A ač zemřel v nedožitých čtyřiadvaceti letech na tuberkulózu, zanechal nesmrtelné dílo. A tako Wolker viděl přes sto lety tehdejší výkřik lékařské techniky. Rentgen.

Ultrafialové paprsky pronikají tu maso, svaly a blány,
lidské tělo se zde otvírá jak dopis zašifrovaný,
neboť dnes tělo je duše a na něm psáno jest,
zda člověk se narodil pro štěstí anebo pro bolest.

Z díla Petry Vlčkové. (Foto: Ivan Mottýl)

Tématem letošního výstavního programu ve Fotografické galerii Fiducia je tělesnost. Autor kurátorského textu v katalogu Tomáš Pospěch podotýká, že Petra Vlčková téma naplňuje bezezbytku. „Obrací fotoaparát rovnou na sebe, ale mimo to jsou její fotografie také výkřiky a hledáním pevné opory. Je zbytečné se ptát, zda jsou to autoportréty, arteterapie, zpráva o vlastní nemoci, vizuální deník. Průběžně fotografuje, píše, vybírá a domalovává, volně pracuje s vlastními fotografiemi i se snímky z rodinného alba pořízenými jejími příbuznými i s fotografiemi lékařů.“

Ze zápisků Petry Vlčkové. (Foto: Ivan Mottýl)

Coby básník, který příležitostně referuje o výtvarném umění, tuto působivou instalaci vnímám i jako poetický koncept. Kolážovitý rytmus výstavy souzní například s dílem básníka a surrealistického výtvarníka Jiřího Koláře. A všudypřítomná bolest výstavy, zvukově navíc podtržená autentickým záznamem „bzučení“ magnetické rezonance, zase upomíná na verše Vladimíra Holana. Ale hlavně je to svědectví pacienta.

Pane doktore, tak těžko mi je,
jako bych v prsou olovo měl a zmije.¨
Otevřte tělo mé paprsky zářivými
a povězte, co vidět mezi nimi!

Tolik Wolker. A teď Vlčková: „V tunelu pociťuji silný spirituální zážitek.“

Co dodat? Snad slova kurátora Pospěcha, jenž v katalogu napsal: „Fotografie, koláže a textové výpovědi i životní trable Petry Vlčkové představené v instalaci jsou natolik sugestivní, že mi nezbývá co dodávat, a upřímně pochybuji, zda by je měl jakýkoliv text provázet.“

*

Petra Vlčková: RS. Fotografická galerie Fiducia v Ostravě. Výstava potrvá do 14. července 2020.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.