Zločin a trest v Komorní scéně Aréna zdůrazňuje rozhodující sílu lidského svědomí

Režisér svěřil roli Raskolnikova Adamu Langerovi, Soňu ztvárnila Viktória Pejková. V roli Porfirije Petroviče se představil Šimon Krupa. Další postavy ztělesňují Milan Cimerák v roli Razumichina, Vladislav Georgiev jako Sonin zákazník Koch, Vojtěch Lipina v roli blázna Mikolky a Petr Pěnkava jako Strážník. Kostýmy navrhla Marta Roszkopfová a hudbu vytvořil Adam Žuchovski.

Scénu navrhnul sám režisér. Nechal se inspirovat kouzlem křivých zrcadel z bludišť, které obklopují celou scénu a ve kterých se odrážejí těla i tváře postav. Uprostřed hracího prostoru stojí dvoustupňová konstrukce, dole je skleněný kvádr připomínající obří akvárium, na kterém je ve druhém patře umístěn pokojík prostitutky Soni.

Adam Langer a Šimon Krupa. (Foto: Roman Polášek)

Po stranách je umístěna vyšetřovna policejního vyšetřovatele Porfirije Petroviče a bytový interiér Raskolnikovova kamaráda Razumichina. Významným prvkem scénograficko-režijní koncepce je promítací plátno, které se spouští a zatahuje uprostřed scény kdykoliv režie potřebuje využít projekci.

Dramaturgem inscenace je Tomáš Vůjtek, který se spolu s režisérem věnuje hlavně vyobrazení vnitřních myšlenkových procesů jednotlivých postav, tedy tomu, na co se především zaměřuje i autor dramatizace Andrzej Vajda.

Zleva Adam Langer a Šimon Krupa. (Foto: Roman Polášek)

V ději je vše podstatné soustředěno na duel Raskolnikova a Porfirije Petroviče. A je to právě Šimon Krupa, který ztělesňuje policejního vyšetřovatele způsobem strhávajícím na tuto postavu stále více a více pozornosti diváků. Výkon Šimona Krupy lze označit za vrcholný. Herec připomíná šelmu, která si hraje se svou kořistí. S odstupem a humorným nadhledem, které se stále více stávají součástí vnitřní Raskolnikovy trýzně.

Adam Langer coby Raskolnikov je režisérem veden k velmi expresívnímu hereckému projevu. To samé platí i pro uchopení Soni její představitelkou Viktórii Pejkovou. Odpovídá to Ochodlově režijní poetice, pro kterou je příznačné zacházení s dramatickými texty jako s materiálem v procesu zveřejňování vlastních emocionálních stavů.

Viktória Pejková a Adam Langer. (Foto: Roman Polášek)

Přílišná expresivita hereckého projevu vyžadovaná režií místy poněkud ubírá postavám na věrohodnosti a částečně devalvuje dramatičnost děje. Na druhé straně je však spolu s vizuální složkou inscenace základem dialogu mezi režisérem a divákem, dialogu, ve které jde hlavně o emoce. Těmi je inscenace téměř přesycena.

Na začátku představení se na projekční ploše objeví obličej Jokera z filmu Temný rytíř. Je to úvod k řadě videoprojekcí, v jejichž průběhu divák vidí obrazy plné utrpení, krve a násilí, ale také jejich protipóly ve chvílích vyobrazení povznášejících obrazů inspirovaných biblickými výjevy. Ve videoprojekcích je využitá čtveřice herců, kteří se v živé podobě na scéně neobjeví.

Šimon Krupa a Vojtěch Lipina. (Foto: Roman Polášek)

Zločin a trest v podobě, ve které toto dílo nyní nabízí Komorní scéna Aréna, nijak nevybočuje z řady inscenací světoznámého díla soustředěných především na vnitřní trýzeň člověka, který spáchal zločin a kterého vlastní svědomí nakonec dožene dříve než ti, kteří jeho zločin vyšetřují. Důraz na sílu vlastního svědomí je zde i v kontextu doby velmi potřebný.