Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Hřmotiče a rachot kostlivců výtvarníka Petra Válka zabaví návštěvníky Bludného kamene i na půl dne

Hřmotiče a rachot kostlivců výtvarníka Petra Válka zabaví návštěvníky Bludného kamene i na půl dne

25.8.2020 Obraz & Slovo

Noise. Tvůrci tohoto specifického hudebního žánru jsou většinou avantgardní experimentátoři, na výstavě Petra Válka (1976) v opavské galerii Bludný kámen (Matiční dům) se však může o noise pokusit úplně každý. Dítě i penzista. A může to jen šumět, ovšem také rachotit jako fabrika.

Zvětšit obrázek

Z opavské výstavy Petra Válka.

„Musí to znít jako továrna,“ říká jeden z tuzemských tvůrců noise. Může, ale nemusí. Záleží, o co se v opavském Matičním domě pokusíte. Můžete vytvářet i jediný zvuk, nicméně tak trýznivý až mučivý, že z galerie vyženete všechny ostatní. Stačí k tomu využít třeba specifický hudební nástroj, který tvoří vidlička poháněná klikovým mechanismem. Vidlička pomalu drhne o rezonující narezlý plech, čímž vzniká něco tak drásavého, co vás při dlouhodobém poslechu zaručeně přivede do blázince.

Z výstavy Petra Válka. (Foto: Ivan Mottýl)

Chvíli je to ale velkolepá zábava. Na rozdíl od Petra Nikla, který vyrábí designově čisté experimentální hudební nástroje, Petr Válek je vytváří prakticky ze šrotu. Z pomačkaných plechovek od piva, starých prken, vyhozených předmětů denní potřeby, z klacku nalezeného v lese i odložených hraček, zkrátka ze všeho. Je to zároveň křovácké i dadaistické, ale též specifické jesenické etno (Válek žije a pracuje v Loučné nad Desnou v Hrubém Jeseníku). Je to progresivní noise, křepčí to a lomozí, je to agresivní i poetické, magické i surrealistické. Když už asi dvě minuty hraji šílenou skladbu na vidličku, vybavuje se mi přitom román surrealisty Pavla Řezníčka, v němž vidličky i masturbují.

Z výstavy Petra Válka. (Foto: Ivan Mottýl)

Petra Válka jsem dosud znal hlavně z hudebních pořadů Pavla Klusáka, jehož specifikem je objevování nezařaditelných hudebníků. „Představte si rotující či pulzující motorky a další strojky, které rozeznívají a nechávají třaskat šroťáckým způsobem funkční i vysloužilé kovové předměty z kuchyně, kuchyňské propriety,“ tak nějak uvedl kdysi Klusák jednu Válkovu skladbu na stanici Vltava. V Bludném kameni si Válkovy skladby můžete pouštět sami, a to v mnoha variantách. Záleží, kolik strojků si zapnete naráz a jaké budou zrovna dělat hluky a zvuky. Třeba se vám podaří něco takového, co Válek prezentuje na kanálu YouTube.

Na opavské výstavě si můžete také zahrát na nejrůznější experimentální klávesové nástroje. Nahrubo opracované dřevěné klapky, které jsou „okovány“ zlomenými noži či další šrotem, tlučou o konzervy či třeba o vyřazený kravský zvonec. A s tímto „pianinem“ lze skládat věru okázalé symfonie, i bez hudebního sluchu.

Plechovky od piva a staré kuchyňské nádobí dokážou ztropit pořádný kravál i na jakémsi „šroťáckém flašinetu“. Stačí zatočit klikou a Matiční dům se otřásá v základech. Na spadnutí je však galerie až ve chvíli, kdy návštěvník využije možnost zapojit některé nástroje do beden a pak si pohrát s mixážním pultem.

Z výstavy Petra Válka. (Foto: Ivan Mottýl)

V díle Petra Válka je něco atavistického. Jako by amazonský indiánský kmen, který dosud není v kontaktu s civilizací, narazil na skládku odpadu z běžných současných domácností. A poradil si s těmi předměty po svém.

„V Opavě nabízíme zejména ukázku autorových prací z poslední doby, kdy se zabývá konstruováním zvukových hřmotičů – kinetických hudebních nástrojů a video performancí, které se staly na YouTube celosvětovým fenoménem,“ láká do Bludného kamene spolukurátor výstavy Martin Klimeš.

Všechen ten šrot také připomíná lidský hřbitov. Kostnici. Hnáty přeházené bez ladu a skladu. Lebka je také na výstavě častým motivem. Především ve Válkových malbách a kresbách, které jsou v galerii také porůznu poházené.

Kosti jsou symbolem lidské konečnosti, člověk však po sobě zanechává spoustu zbytečných movitých věcí. Petr Válek je alespoň využívá k jakémusi parádnímu třeskutému tanci kostlivců. Je to tedy i jedinečný Tanec smrti, tak jak ho malovali staří mistři.

Petr Válek: Přítvory (a jiná havěť) – druhá kapitola . Galerie Bludný kámen (Matiční dům) v Opavě. Otevřeno od úterý do čtvrtka v 10.00 – 17.00 hodin. Výstava potrvá do 4. září.   

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.