Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Nově zrekonstruované Studio 1 Českého rozhlasu zažilo důstojný křest hudbou

Nově zrekonstruované Studio 1 Českého rozhlasu zažilo důstojný křest hudbou

26.8.2020 Hudba

Český rozhlas Ostrava v úterý slavnostně otevřel zrekonstruované Studio 1. Místo, v němž se psala historie, je jednou z hlavních tepen hudebního života celého kraje. V jeho akusticky jedinečném prostředí zahrály dvě hudební legendy. Boris Urbánek a Peter Lipa s dalšími muzikanty svým báječným koncertem potvrdili, že ostravský rozhlas je jedním z uzlových bodů české kultury.

Zvětšit obrázek

Boris Urbánek a Peter Lipa během slavnostního koncertu.
Foto: František Tichý

Pravidelné regionální vysílání z Ostravy bylo zahájeno 1. července 1929. Tehdy ještě jako pobočka Radiojournálu byla rozhlasová stanice umístěna v prostorách požární zbrojnice na Denisově (dnes Smetanově) náměstí. V roce 1937 se studio přestěhovalo na dnešní ulici Dr. Šmerala a ve dvoře bylo postaveno velké hudební studio s režií.

A psala se historie. Bezpočet osobností, které v proslulé „esjedničce“ nahrávaly či vystupovaly, by vydal na dlouhý seznam. V úterý v jeho nádherně zrenovovaném prostředí zahráli umělci několika generací. Někteří se zde vrátili již po několikáté, jiné zde účinkovali vůbec poprvé. Věkový rozptyl nejmladšího a nejstaršího činil neuvěřitelných 60 let, ale na pódiu se generační rozdíly jako zázrakem smazaly. A zněla muzika s velkým M.

Zleva Josef Podstata a René Zavoral. (Foto: František Tichý)

Před hudební produkcí samozřejmě musely padnout obligátní proslovy. Nechyběli důležití hosté, ředitel ostravského studia Josef Podstata, generální ředitel ČRo René Zavoral a pochopitelně ani pracovníci Českého rozhlasu Ostrava. Oba ředitelé také pronesli svižnou a vtipnou řeč, v níž zdůraznili svůj srdeční vztah k ostravskému rádiu. Na adresu Ostravy přitom zazněla i květnatá slova jako „ostravská „Abbey Road“, ale především oba pánové nezapomněli poděkovat celé řadě lidí, díky nimž je ostravský rozhlas tím, čím je. Skvěle fungující a špičkově vybavenou multižánrovou platformou pro všechny generace umělců a posluchačů.

Vstup do Studia 1. (Foto: František Tichý)

Elegantně šedý a moderně vyřešený prostor před studiem vyzdobily fotografie Martina Straky a Lucie Nohlové. Jsou na nich stylově černobílé vizuální otisky koncertů, které se v S1 odehrály. Potom se přestřihla páska a přišli páni muzikanti, které svým typicky srdečným a vřelým způsobem přivítal na pódiu vedoucí programu ostravského rozhlasu Richard Piskala. Klavírista a jazzová legenda Boris Urbánek byl v Českém rozhlase Ostrava zaměstnán v tehdejším rozhlasovém orchestru ještě před sametovou revolucí. Také na tuto svou dávnou éru Urbánek s humorem zavzpomínal: „Strávil jsem tady nekonečné minuty a hodiny, kdy se mi většinou nedařilo a z režie se vždy ozvalo: tak to dáme ještě jednou…“.

Boris Band Combination zahráli nejprve v sestavě Jan Tengler (tenorsaxofon), Michal Žáček (sopránsaxofon), Jenny Krompolc (basová kytara), Kristýna Sibinská (bicí nástroje) a Boris Urbánek (piano). Zazněly tři našlapané instrumentální kompozice, Urbánek si sundal sako a pozval další hosty.

Trumpetistu Václava Grigora s nadsázkou představil jako jednoho „z posledních žijících muzikantů, kteří v S1 zažili ty časy v dřevěné boudě“. Urbánek zavzpomínal i na tzv. komise, kde se skladby kontrolovaly na tzv. posleších. „My jsme něco nahráli, pak tam šel ideový komisař a řekl, jestli je to dobrý, nebo to není dobrý. Vašek z toho zešedivěl úplně stejně jako já,“ dodal s nadhledem Urbánek.

Boris Band Combination. (Foto: Fr. Tichý)

Dechovou sekci ještě doplnil trombonista Vladimír Ševčík, který jinak hraje za Janáčkovu filharmonii Ostrava, a k mikrofonu přistoupila zpěvačka Tereza Jurová, kterou Urbánek objevil na letní jazzové dílně ve Frýdlantu v Čechách.

Ačkoli se mladé a nesmělé zpěvačce strachem z „tíhy okamžiku“ málem třásla kolena a tréma byla na jejím projevu místy znát, krásně zbarvený hlas nenechal nikoho na pochybách, že má všechno ještě před sebou. A ostravský rozhlas vždy dával příležitost i mladým talentům, které musí zkušenosti teprve nabýt…BBC se představili v parádní formě, autorské kompozice střídaly perfektně střižené covery od Amy Whinehouse, Jamiroqui apod. Hru Boris Band Combination provázela perfektní souhra, sólové předávky mezi jednotlivými muzikanty a pohoda, kterou nejštědřeji šířili Boris Urbánek a Michal Žáček.

Kromě báječné muziky mou pozornost poutal oprýskaný starý stojan na noty, který byl postaven hned zkraje pódia. „To jsem já spískal,“ vysvětloval Urbánek důvod jeho přítomnosti. „Včera jsem se ptal kluků, kde je ten pult komand, před kterým jsme se všichni trápili. Na jeho dřevěném čele stojí vyrytá věta: Zde trpěl člověk Kroczek. Maestro a otec Richarda Kroczeka, kterého znáte ze skupiny Buty,“ vysvětloval Urbánek a pokračoval ve vzpomínkách: „V těch dobách temných těch krásně světlých zítřků, se točily místy hrozné věci. Mezitím se podařila nahrát spousta krásného. Na ten pult šahali všichni muzikanti, kteří tady kdy byli: Karel Kryl, Karel Gott, Pavel Bobek… na tom pultu jsou všechny DNA.“ A Richard Piskala jeho bonmot doplnil, že DNA všech muzikantů jsou nejen na stojanu, ale v celém prostoru ostravského rozhlasu. Genius loci tohoto místa je prostě neodmyslitelný.

Posledním hostem, který přišel zazpívat, nebyl nikdo jiný než Peter Lipa. Legendární slovenský zpěvák a hudební osobnost par excellence, o jehož hudbě a životě by se mohly psát diplomové práce na různá témata. Například na téma, jak si udržet vkus, morálku a charakter i v těžkých dobách nebo jak zpívat báječně v neuvěřitelných sedmasedmdesáti letech… Ale dejme slovo Peterovi: „Musím se přiznat, že jsem se do Ostravy jako zpěvák dostal až někdy začátkem osmdesátých let. Předtím jsem tu nebyl, tedy jsem tady jen posledních čtyřicet let,“ zamyslel se v úvodu legendární zpěvák Lipa. „Ale máme před sebou dalších 40 let, neboj se“, kontroval mu Urbánek.

Zpěvák Peter Lipa. (Foto: František Tichý)

Set s Peterem Lipou měl jednu jedinou slabinu. Byl příliš krátký. I těch pár písní, které zazněly, však nenechaly nikoho na pochybách, že před lidmi stojí jedna z největších osobností slovenské, respektive československé hudební scény. Do písně o maturantkách a Balady o štyroch koňoch zapojil Lipa interaktivně i publikum, které nadšeně zpívalo a swingovalo spolu s ním. Prostě báječný zážitek, který si užívali snad úplně všichni.

Muzikanti se představili v mnoha sólových linkách a improvizacím, kterým vévodil hravý saxofon Michala Žáčka a nástroj jeho kolegy Jana Tenglera. Největší pozornost a ohlas publika si však vysloužila stále ještě neplnoletá mladičká bubenice ze Šenova jménem Kristýna Sibinská. Nevím, jestli v ostravském rádiu někdy seděla za bicíma tak mladá dívenka, každopádně tak obrovský talent se vážně jen tak nevidí a neslyší: Drajv jako proslulí rockoví matadoři, feeling jako Dave Weckel a půvab jako princezna z pohádky. Co víc si ještě přát? Snad jen, aby jí ono nadšení vydrželo a aby se vyhnula veškerým manýrám, které některé slavnější muzikanty bohužel provází.

Ostravský rozhlas pokřtil své milované Studio 1 jak se sluší a patří. Odvážně, progresivně a stylově. Popřejme mu do dalších let sílu k rozletu po četných hudebních stylech a žánrech, mnoho nadšených posluchačů a lidi, kteří budou dělat muziku vždy s láskou a od srdce.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.