Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Kurátoři velké výstavy Střední umělecké školy v Ostravě se nebojí kritiky od úspěšných absolventů

Kurátoři velké výstavy Střední umělecké školy v Ostravě se nebojí kritiky od úspěšných absolventů

17.11.2020 Obraz & Slovo

Co je na aktuální výstavě v opavském Domě umění sympatické od prvního setkání s ní, je otevřenost, s jakou byla připravena. Podobné akce většinou čpí oficialitami a všichni se plácají po zádech. Nynější expozice se sáhodlouhým názvem „30 let Střední umělecké školy Ostrava / absolventi, pedagogové a žáci“, která zatím ze známých důvodů musí zůstat uzavřená veřejnosti, dává prostor i kritickým hlasům.

Zvětšit obrázek

Z výstavy ostravské SUŠ v opavském Domě umění.
Foto: Jaroslav Kocián

Střední uměleckou školu (SUŠ) v Ostravě absolvovalo za třicet let existence přesně 1155 studentů, byť ve výtvarném provozu se posléze prosadili jen ti nejtalentovanější. „Absolventi jsou prezentováni autorskou instalací Davida Vojtuše, což je mimochodem také absolvent naší školy a v současné době i pedagog. Jeho instalace má podobu symbolické třídy s tabulí, na které je křídou napsán text Martina Drábka: Neobauhaus. Na lavicích jsou umístěny medailony dvanácti vybraných absolventů,“ představuje tuto část výroční výstavy ředitel ostravské SUŠ Martin Mikolášek.

Prezentace absolventů. (Foto: J. Kocián)

Z úspěšných absolventů je představena třeba fotografka Michaela Karásek Čejková a typografka Petra Dočekalová. „Obě jsou finalistkami a vítězkami The Czech Grand Design, tedy výroční ceny Akademie designu České republiky,“ říká Mikolášek. „Dále jsme vybrali malíře Václava Buchtelíka anebo Danu Balážovou, členku uskupení Comunite fresca a finalistku Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2019.“ K tuctu prezentovaných patří i fotografka Polina Davydenko, animátorka Kateřina Čupová, ilustrátor Vítězslav Mecner anebo čerstvý absolvent pražské AVU Tomáš Kurečka.

Z prezentace Michaely Karásek Čejkové.

Není třeba připomínat, že čas strávený na střední škole bývá často spojen s mladickým vzdorem. K samotné instituci či k některým kantorům, tyhle pocity zažil snad každý, kdo směřoval k maturitě. Když nyní ostravská SUŠ vyzvala dvanáct absolventů, aby čtyři roky strávené ve škole nějak reflektovali, dočkala se i kritiky. Zpovědi absolventů však instituce nezcenzurovala, nýbrž je odvážně vystavila na panelech v oné třídě s nápisem Neobauhaus.

Z prezentace Vítězslava Mecnera.

Již zmíněná finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého Dana Balážová si třeba vybavuje paradoxní situaci, když jí na ostravské SUŠ niterně chyběl kontakt se současným uměním: „Zpětně hodnotím jako chybné, že jsme se až velice pozdě seznamovali se současným uměním, přitom co jiného by nás ve středoškolské tvorbě mohlo posouvat? Sama jsem se setkala s první výstavou živého umělce až na konci druhého ročníku, a to z popudu mé sestry, která si vymyslela záškolácký výlet do Vídně.“

Z prezentace Dany Balážové.

Absolventka dumá i nad „svázaností“ školy, která studenty cepuje hlavně k „bezcílnému zkoušení technik“. Školnímu režimu se sice přizpůsobila, dnes si ale rebelsky představuje, že měla být odvážnější. Byť by pak možná neodmaturovala: „Být to dnes, budu v grafické dílně číst román nebo pálit pryskyřici nad kahanem a v hodině češtiny psát na Frýdlantské mosty banální texty o tom, jak mi chybí Adam. Školu bych nejspíš nedokončila, ale věděla, že to byla opravdu má volba. Kdybych měla poradit mému tehdejšímu já, řekla bych mu, neboj se říct si o pomoc.“

Bezelstné a upřímné čtení. K poučení současných studentů školy, jejich rodičů i pedagogů. Kdy se ovšem do expozice dostane veřejnost, to ředitel SUŠ Martin Mikolášek pouze ironicky odhaduje: „Nezáleží teď na mě, ani na opavském Domě umění, ale na psovi. Tak doufám, že se někam nezaběhne.“ A prozatím expozici představuje alespoň prostřednictvím kulturního deníku Ostravan.cz., přičemž slibuje, že v příštích dnech snad bude spuštěna i on-line prohlídka.

Z prezentace Tomáše Kurečky.

„Cesta tam a zase zpátky, to by mohl být podtitul celé výstavy,“ přemítá Mikolášek. „Každopádně je toto sousloví jakýmsi symbolickým scénářem, který rámuje jednotlivé části naší výstavy. Návštěvník fakticky i symbolicky, klikatě a směrem vzhůru a zase dolů projde jednotlivými místy – krajinami, v nichž zanechali své tvůrčí stopy absolventi školy, žáci i učitelé,“ vypráví. V tomto smyslu chtěl promluvit i při zahájení vernisáže, které z epidemiologických důvodů odpadlo. „Návštěvník projde kolem žákovských prací jednotlivých oborů vzdělání: keramiky, grafiky, animace, ilustrace, malby, designu a fotografie. Uvidí kresby, grafické listy, návrhy na různé prvky vizuálního stylu, malby, designerské návrhy, keramické artefakty, fotografie i animované filmy.“

Jakub Špaňhel: Americká banka

Velkoformátovými obrazy je na výroční výstavě zastoupen i zřejmě nejznámější absolvent této ostravské střední školy malíř Jakub Špaňhel. „Vůbec poprvé pohromadě vystavil své obrazy národních bank a kurátorsky výstavu připravil Jan Kudrna,“ informuje Mikolášek. Špaňhel dostal nejkrásnější prostor v Domě umění, odsvěcený monumentální kostel sv. Václava. Církev a bankovní domy, to není protimluv, spíš historická souvislost. „V autorově podání nejsou banky jen domy nebo úřady. Jsou osobní a nesmírně autentickou výpovědí o jistým způsobem nové víře a starých pořádcích,“ přemýšlí o sérii Národní banky kurátor Jan Kudrna.

Jakub Špaňhel: Česká národní banka

V Domě umění vystavují i někteří pedagogové školy. „Tuto část připravil malíř a učitel Aleš Hudeček, kromě jeho obrazu jsou k vidění práce Kataríny Szanyi, Jaroslava Malíka, Jaroslava Kociána, Terezy Smetanové, Davida Vojtuše, Josefa Mladějovského, Jiřího Bosáka, Gábiny Maňákové i dalších,“ říká Mikulášek. A věří, že cesta, kterou návštěvník absolvuje „tam a zase zpátky“,  odhalí i to, co je na ní nejdůležitější. „Tím je nikoli cíl vzdalující se stále konstantně s každými novými žáky a odcházejícími absolventy podobně jako horizont v krajině, ale přesvědčení všech: žáků, učitelů, absolventů, rodičů i příznivců školy, kteří po té cestě společně kráčí, že právě takto to celé dává smysl.“

A nakonec ještě jeden Mikoláškův osobní pohled: „Když vidím takto na jednom místě zastoupeny ukázky žáků, absolventů a učitelů, kterými jsme hravě zaplnili všechny prostory domu umění, jsem na všechny hrdý. Hrdý proto, že za množstvím vystavených prací je vidět ohromné množství práce, té pedagogické, i té tvůrčí. A vidět to, co dává smysl a nese ovoce, je pro mě vždycky obohacující.“

*

30 let Střední umělecké školy Ostrava / absolventi, pedagogové a žáci. Dům umění v Opavě. Výstava měla být otevřena 13. listopadu a uzavřena 3. ledna. Jak to dopadne, ví jen zmiňovaný PES.

 

 

    

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.