Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Kopřivnická scéna byla a je fenomén. Potvrzuje to i nová nahrávka Lidémoni od Nekoly

Kopřivnická scéna byla a je fenomén. Potvrzuje to i nová nahrávka Lidémoni od Nekoly

23.11.2020 Hudba

Démoni samoty, strachu, smutku, ale i prosvítající naděje. To jsou klíčová témata alba Lidémoni, které je druhým počinem kopřivnické formace Nekola. Nahrávka vznikla ve studiích Konferák, Kachnička Entertainment a Animan. Ke spolupráci si Nekola přizvala i zajímavé hosty, mezi nimiž nechybí klíčová osobnost (nejen) kopřivnické hudební scény Tomáš Neuwerth a další. Lidémoni vyšli v neděli digitálně, na jaře příštího roku bude následovat vinylová edice.

Zvětšit obrázek

Nekola - zleva Tomáš Kocián, Marie Jalůvková a Michal Burget.
Foto: archiv

„Nad hlavou mraky závodí, chladný vítr stromy čistí a na holých větvích svítí obrysy budoucího listí.“ Čas příznivý všem, kteří se nebojí pustit se do neznáma po stopách tajemného kopřivnického seskupení se jménem Nekola. Její dlouhé, hypnotické, snově nařasené plochy zvrásňuje poezie, která hledá v běžných věcech záblesk souvislostí: „Vzpomínám na kámen hozený do vody, co přichází odnikud, co odchází nikam. Vzpomínky ze stínů na zraněnou hladinu, na její kruhy, na její mlčení…“

Nekola své Lidémony natočila ve složení Marie Jalůvková (zpěv, basa), Tomáš Kocián (programování a syntezátory) a Michal Burget (syntezátory, klarinet, aerophon). Kromě zmíněného Tomáše Neuwertha dokreslují atmosférické písně kytary Zbyňka Machetanze a pozoun Martina Galii. Hudbu napsala i tentokrát dvojice Kocián a Burget, který je rovněž autorem velmi kvalitních textů.

V pěti navzájem propojených kompozicích kapela na ploše necelé půlhodiny rozvibrovala svou uhrančivou a mystickou hudební poetiku, která má osobitou strukturu a výrazné myšlenkové poselství. To je v hudební rovině ztvárněno elektro-akustickou syntézou tónů a zvuků, které mají ekvivalentní postavení. Znamená to, že v určitých místech jsou stejně důležité motivy kytaristy Zbyňka Machetanze i dechové nástroje Michala Burgeta a stejně tak jinde mají zásadní význam syntezátory Tomáše Kociána.

Textově jsou Lidémoni příkladem zvnitřňujícího nazírání na věci a události. Metafory jako „Vítr, co vychází odnikud, vítr, co odchází nikam“, nebo „Dvě slunce narazily do sebe a ty o ničem nevíš“ konstantně vyvolávají optické i zvukové představy a rozjitřují vědomí. Asi nejvíc fascinuje mysl posluchače přítomnost mysteriózních bytostí, které se nazývají „lidémoni“, v písni Král snů, která je nejsugestivnější skladbou alba. Spojení slov lidé a démoni je ilustrováno znepokojivou vizí, která jakoby pramenila z podvědomí. V příbězích Nekoly někdy dochází k nevysvětlitelným a surreálním jevům, které vzdáleně připomínají filmovou estetiku Davida Lynche.

Hledání smyslu života je tématem písně Ještěstí s půvabným kytarovým riffem a vitální rytmikou. Osvěžení přináší filmová vsuvka v podobě citátu básně Adolfa Heyduka o štěstí z filmu Škola základ života. Text Michala Burgeta prozíravě naznačuje, že hnacím motorem štěstí je touha: „Až tě najdu, chci tě k sobě tisknout. Nepustím tě, máš mě navěky jistou“, zpívá se v Ještěstí. Ale lze ho vůbec najít?

Závěrečný song Do duhy má relaxační, omamnou náladu. Text je podobenstvím o fenoménech, které ve svém každodenním shonu často míjíme s naprostou lhostejností. Konkrétně v této písni je to duha, která je středobodem nádherné básnické meditace: „Nad horami déšť a slunce prohly nebem duhu / Zírám z okna na tu krásu barvy do půlkruhu / Mít tak šanci aspoň jednou, to bych teda chtěla / Vystřelit se do té duhy z člověčího těla /A pak bych letěla se v těch barvách ztratit /Asi bych nechtěla do šedé se vrátit.“ Všechno dávné a prapůvodní znovu poutá senzory Nekoly.

Zpěv Marie Jalůvkové se nesnaží upoutat přehnaně rafinovanými výrazovými prostředky. Je naprosto civilní, nejlépe zní ve vyšších polohách, kde její barva získává svítivost, průraznost a osobité odstíny. Písně Nekoly mají často pulzující rytmiku, která přináší uklidnění, ale dokáže chytře vymyšlenými přechody i strhnout pozornost a stimulovat. Taneční prvky se citlivě a důvtipně spojují s instrumentálními plochami, které jsou zaplněny širokou paletou různých elektroakustických zvuků. Zkrátka v každé minutě je slyšet, že zvuková stránka byla pro výpověď této nahrávky nadmíru důležitá.

Jednu věc mají všechny songy alba Lidémoni společnou: obsahují velmi vzácnou rovnováhu dosaženou vyrovnáním přírody a lidské duše, univerzálního a individuálního, ženského i mužského elementu. Nová kolekce pěti písní Nekoly má dostatek nápaditosti, svěžesti a ambientní fantazie. Vlastně bych jí – ovšem pouze v rovině nadsázky – vytknul pouze jedinou věc: A sice, že Lidémoni nejsou aspoň o půlhodinku delší. Takové krásné muziky a textů bych uvítal klidně dvojnásobnou porci. Ale chápu, že méně v případě Nekoly rovná se mnohem víc, než přinesou jiní na dlouhohrajících albech.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.