Polsko je středověká konzerva, protestují umělci ve výlohách bývalého ostravského Bauhausu

Městská galerie PLATO v Ostravě se přidala k demonstracím žen, které aktuálně hýbají Polskem. Výstavou za výlohami s výmluvným názvem Piekło kobiet (Peklo žen). „PLATO se politickým tématům nikdy nevyhýbalo a ani nebude, ale otevírá je v kontextu umění, umělecké praxe a odpovědnosti instituce vůči společenskému vývoji,“ řekl kulturnímu deníku Ostravan.cz ředitel PLATO Marek Pokorný již v roce 2018.

A ředitel drží slovo. Když se těsně za hranicemi Ostravy upírá právo ženám, aby mohly svobodně rozhodovat o svém těle, měly by cítit podporu i od sousedů. Pro připomenutí: Polský ústavní soud v druhé půli října rozhodl, že přerušení těhotenství z důvodu poškození plodu odporuje ústavě, drtivou většinu soudců však nominovala vládnoucí strana PiS Jarosława Kaczyńského. Podle statistik dosud připadalo 98 % ze všech legálních potratů právě na tyto případy (celkově Polsko vykazuje zhruba 1100 legálních potratů za rok), i ty ale nyní ústavní soud zakázal. Povoleny mají zůstat jen interrupce v případě ohrožení života matky, anebo pokud je těhotenství důsledkem znásilnění či incestu.

Protestní výstava ve výlohách PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Polské ženy (s velkou podporou mužů) žádají nejen zrušení rozhodnutí ústavního soudu, ale také zavedení podobně liberálního interrupčního zákona, jaký platí v České republice. A vadí jim i propojení vládní strany PiS s polským katolickým klérem, který potraty zakazuje v duchu tmářství minulých staletí. V tomto smyslu se vůči konzervativní Varšavě vymezují ve výlohách PLATO dva významní absolventi pražské AVU Ladislava Gažiová a Alexey Kluyukov. Gažiová je ověnčena Cenou kritiky za mladou malbu, Kluyukov Cenou Jindřicha Chalupeckého.

Detail díla Ladislavy Gažiové a Alexeye Kluyukova.

Ve společném satirickém díle se oba trefují do polské vlády jako do zpátečnické konzervativní autokracie. Tak ostré karikatury Jarosława Kaczyńského i jeho strany PiS by přitom nyní nemohly být vystaveny v žádné polské státní galerii, neboť všechny erární kulturní instituce dnes podléhají ideologickému dohledu PiS. A kdyby karikatury umístila do výlohy nějaká soukromá galerie, zanedlouho by se asi ulice otřásla zvukem řinčících střepů.

I přes hromadu výhrad k současné politické garnituře v České republice je výstava v PLATO i určitým úlevným ujištěním, že oproti Polsku jsme pořád svobodnou zemí. Byť je třeba bedlivě hlídat hlavně svobodu veřejnoprávních médií, o kterou už Poláci úplně přišli.

Detail díla Ladislavy Gažiové a Alexeye Kluyukova.

Symbolem odporu polských žen se stal červený blesk. A blesk v karikatuře Gažiové a Kluyukova symbolicky otvírá „středověkou konzervu“, která v demokratické Evropě jednadvacátého století nemá místo. „Přála bych si, aby také v Polsku jednou platil stejný interrupční zákon, jaký máte v České republice,“ svěřila se autorovi tohoto textu jedna z protestujících polských žen, 28letá Justyna Nowak. Matka dvou malých dětí z Prudniku, což je dvacetitisícové městečko na hranicích s okresem Bruntál.

„Každá žena musí dostat právo na svobodné rozhodnutí. A nejde jen o poškozený plod, chceme právo na interrupci i ze sociálních a dalších důvodů, prostě tak jako u vás. Ženy se také na důvody nesmí nikdo ptát,“ vzhlíží Nowak k potratové politice u jižních sousedů. Interrupce v České republice jsou legální až do 12. týdne těhotenství a matka nemusí uvádět důvod, proč o zákrok požádala. S lékařským doporučením lze těhotenství přerušit až do 24. týdne těhotenství, v případě závažných problémů s plodem pak kdykoliv.

„Ženy v Polsku nejsou svobodné. Proč jsme mohly chodit na potraty za komunistů, ale v demokratickém Polsku nemůžeme? Dnešní vláda a církev táhnou zemi někam do středověku,“ rozčiluje se Justyna Nowaková. A jsme opět u té „středověké konzervy“.

Dílo Kateřiny Olivové a Aloise Stratila. (Foto: Ivan Mottýl)

Také další z vystavujících umělců v PLATO hlasitě protestují proti pošlapávání ženských práv v Polsku, byť třeba v symboličtější rovině. Nejpůsobivější je asi dílo Kateřiny Olivové a Aloise Stratila, jejichž odvážné performance už Ostrava poznala například na festivalu Malamut. Oba používají svá těla například jako zrcadla nastavená čecháčkovskému maloměšťáctví, prudérnosti či puritánství, v tomto případě se pozornost jen aktuálně soustředí na sousední Polsko.

Z výstavy ve výlohách PLATO.

„O svém těle si rozhoduji výhradně sama,“ jako by z velkoformátové fotografie hlásala Kateřina Olivová. „Otázka práva na rozhodování o vlastním těle je principiální a těžko ji v evropském kontextu lze považovat za něco, co se týká jen konkrétních politických kroků vlády v konkrétní zemi. Týká se nás všech,“ říká spoluautor konceptu v PLATO Marek Pokorný (společně s Jakubem Adamcem a Edith Jeřábkovou). A dodává: „Rozhodování o tom, jak naložím se svým tělem, je komplikovaný proces, který nelze ideologicky zjednodušit, podřídit jedné perspektivě a mocensky ho vynucovat.“

Zbývá než zopakovat, co už bylo řečeno v perexu tohoto textu. Z ostravské čtvrti Antošovice je to do Polska jen 800 metrů. A linka číslo 68 Dopravního podniku Ostrava má jednu z točen přímo na polské hranici, na křížení ulic Długa a Rakowiec v Chałupkách. Dost na to, aby se Ostrava solidárně připojila k protestům polských žen, které se nemohou svobodně rozhodnout pro interrupci.

*

Piekło kobiet. PLATO. Vystavují: Agnieszka Brzeżańska (PL), Anna Daučíková (SK), Ladislava Gažiová & Alexey Kluyukov (CZ), Eva Koťátková & Dominik Lang (CZ), Jan Możdżyński (PL), Kateřina Olivová & Alois Stratil (CZ), Dominika Olszowy & Tomasz Mróz (PL). Výstava ve výlohách PLATO potrvá do 3. ledna 2021.