Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Skvělá nahrávka Tria barokní hudby vzdává hold neprávem opomíjeným mistrům

Skvělá nahrávka Tria barokní hudby vzdává hold neprávem opomíjeným mistrům

28.12.2020 Hudba

Staří čeští mistři za hranicemi země. Tak se jmenuje nové album Tria barokní hudby, které spojuje hobojistu Dušana Foltýna, trumpetistu Pavla Hromádku a varhaníka Tomáše Thona. Jejich nová nahrávka přináší skladby barokní a klasicistní epochy z odkazu pozapomenutých i známějších českých skladatelů, kteří část svého života prožili v jiných zemích. Ať už byly příčinou jejich emigrace důvody politické, náboženské, sociální, provinciální či ryze umělecké, jisté je, že se v hudbě úspěšně etablovali také v zcela novém prostředí. A je velmi zajímavé, seznámit se s autory, kteří dosáhli během svého života značných úspěchů.

Zvětšit obrázek

Trio barokní hudby.
Foto: archiv

Trio barokní hudby novým albem navázalo na svou dramaturgickou linii, s níž přináší do současnosti hudbu minulých staletí v zajímavé nástrojové kombinaci hoboj, trubka a varhany. Z toho vyplývá i specifická hudební barva a zvuková škála, jejímž nejpřirozenějším ozvučným prostorem je kostel nebo chrám. Konkrétně nová nahrávka byla pořízena v kostele sv. Valentina v Příboře za hudební a zvukové režie osvědčeného tandemu František Mixa a Lubomír Výrek.

Na titulní straně obálky můžeme vidět vzácnou barokní fresku andělů s hudebními nástroji z kostela sv. Tomáše v Praze, která je dílem barokního mistra Václava Vavřince Rainera. Podrobné informace o jednotlivých skladbách a jejich tvůrcích jsou doprovázeny fundovanou úvahou na téma české hudební emigrace a přirozeně též uměleckými medailony členů Tria barokní hudby, jehož symetrálou je Ostrava jako město jejich studií a umělecko-pedagogického působení. V bookletu nechybí zevrubný soupis dispozic varhan, ani informace o značce nástrojů, na které oba interpreti dechových nástrojů hrají.

Úvodní Sonáta Bohumíra Fingera nezastírá svůj prazáklad v chrámové hudbě. Její vážný ušlechtilý „tón“ a kultivovaná imitační technika procházejí v kontrastních tempech všemi třemi větami. Žák Černohorského Jan Zach ve svých dvou varhanních fugách dostál své pověsti pravého barokního mystika. Fuga a moll je ukázkou mistrného kontrapunktu s meditativním nádechem. Následující fuga g moll má velkolepou stavbu a vznešenou velebnost, která se prostírá do stále vyšších varhanních poloh.

Skvělým odlehčením po této polyfonní smršti představuje melodicky lahodná a harmonicky půvabná Sonáta G Dur Jiřího Čarta, který bývá řazen do okruhu mannheimské školy. Čart byl výtečný houslista, ovšem jeho hobojová sonáta s continuem varhan je jasným svědectvím svěží, doslova mazlivé invence a fantazie. V tomto ohledu vyniká zejména třetí věta Tempo giusto, jež evokuje třídobou stylizaci valčíku či menuetu.

Jestliže Čart zůstává dodnes poněkud neprávem opomíjeným autorem, jméno Jan Křtitel Vaňhal je dobře známé nejen v českém kontextu, ale zejména ve Vídni, kde patřil k nejuznávanějším skladatelům přelomu 18. a 19. století. Z Vaňhalova bohatého hudebního odkazu jsou známé především symfonie a komorní tvorba, jeho fugy proto jsou značným překvapením. Lze konstatovat, že i v této hudební oblasti se rodákovi z Nechanic dařilo přesvědčivě skloubit virtuózní techniku se sugestivním výrazem, který nepostrádá místy až romantický kolorit.

Václav Vodička byl český houslista, který zastával post koncertního mistra mnichovské dvorní kapely. Z jeho díla je na nahrávce uvedena Sonáta F dur, která byla vydána v Paříži roku 1742. Třívěté dílo začíná netypicky italskou reminiscencí siciliany. Zajímavě exponovaný sólový part trubky přináší netradiční melodické postupy, které svědčí o vynalézavosti a neortodoxním přístupu autora.

Po anonymní fuze, jež bývá připisována Janu Zachovi, následuje další fuga a moll, tentokrát ovšem z pera Františka Vondráčka, který v Paříži získal takový věhlas, že o jeho pedagogické vedení projevila zájem samotná francouzská královna Marie Antoinetta. Nahrávka je v závěru dramaturgickým mostem propojena s úvodním autorem Bohumírem Fingerem. Z jeho díla Trio barokní hudby zařadilo ještě Sonátu B dur pro trubku, hoboj a varhany. V této kompozici se podobně jako na počátku alba sešel celý soubor a nahrávka dospěla po 60 minutách hudby ke svému konci.

Je s podivem, jak současně promlouvá hudba našich předků, kteří se z různých důvodů rozhodli či byli nuceni strávit svůj život za hranicemi své vlasti. Ať už se jedná skladby prostoupené pestrou polyfonií či názvuky nového homofonního myšlení, vždy jde o díla, která stojí za poslech. Jsou melodicky atraktivní, přístupná a srozumitelná, ale i mysteriózní a spirituálně prohloubená.

Důvodem k radosti je nejen vysoká umělecká hodnota všech kompozic, začleněných na nahrávku, ale též vytříbená hra všech tří umělců. Pánové Dušan Foltýn, Pavel Hromádka a Tomáš Thon spolu i v sólových úlohách představili sofistikované, citlivé a prozíravé interpretační pojetí, jež spolehlivě obstojí ve srovnání s respektovanou mezinárodní hudební produkcí. Je povznášející vědět, že tato nahrávka má své zázemí a kořeny právě v Ostravě, která není považována za tradiční adresu provozu hudby předešlých staletí.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.