Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo V nouzovém stavu zůstávají v Ostravě otevřeny jen tři galerie. Výstava IN VITRO je generačním střetem

V nouzovém stavu zůstávají v Ostravě otevřeny jen tři galerie. Výstava IN VITRO je generačním střetem

29.12.2020 Obraz & Slovo

Pouhé tři galerie v moravskoslezské metropoli nabízejí regulérní výstavy i v pátém stupni nouzového stavu, všechny totiž fungují podobným způsobem jako „výdejní okénka“ restaurací. O výstavě ve vitrínách v Galerii Dukla a městské galerii PLATO už kulturní deník Ostravan.cz referoval, nyní přijměte pozvánku do expozice IN VITRO ve vitrínách zdevastovaného obchodního domu Ostravica-Textilia. Potkáte tam Jana Drobisze, Natálii Teperovou, Petra Szyrokého i další absolventy Střední umělecké školy v Ostravě. I pedagogy Katarínu Szanyi či Josefa Mladějovského.

Zvětšit obrázek

Výstava ve výlohách zdevastovaného obchodního domu.
Foto: Ivan Mottýl

Galerijní život v Ostravě se kvůli nejvyššímu pátému stupni protiepidemického systému PES opět vrátil k undergroundu. Není to sice „podzemí“ z éry komunismu, kdy neoficiální umělci vystavovali na haldách anebo v rámci bytových akcí, ale všechno souvisí se vším. Výstavní síně jsou sice aktuálně uzavřeny kvůli pandemii, někdy v blízké či vzdálenější budoucnosti se ovšem může snadno stát, že nezávislé umění bude opět vystrnaděno z oficiálních galerií na ulici.

Ve státních institucích v Polsku a Maďarsku už je to běžná praxe a výtvarní umělci vyhraňující se proti tamním vládám musí hledat alternativní výstavní prostory. Třeba výlohy opuštěných obchodů, což je dějinami prověřené řešení. Když třeba v listopadu 1989 padl socialismus, ostravské státní galerie (například Dílo) nebyly ihned ochotné vystavovat umělce třeba z okruhu nezávislé umělecké skupiny Přirození. A kurátoři Vladislav Holec i někteří další proto vsadili i na dočasné galerie právě ve výkladních skříních.

Z výstavy Rafanů v Galerii Dula. (Foto: Ivan Mottýl)

Galerie Dukla ve stejnojmenné porubské pasáži je výhradně „výkladní“ výstavní síní, a až do 10. ledna nabízí projekt umělecké skupiny Rafani. „Otevřená výstava promlouvá o uzavřených podnicích. Jak příznačné v dnešních dnech,“ zvou na výstavu Rafanů její kurátoři.

Referovali jsme už také o výstavě Piekło kobiet za výlohami městské galerie PLATO, která je spontánní podporou demonstrujících polských žen. Nutno navíc ocenit, že jde zřejmě o jediný projekt ostravských galerií, který vznikl přímo v reakci na pandemii, PLATO totiž běžně za výklady nevystavuje.

Z výstavy ve výlohách PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Kreativitu galerií typu Jáma 10, Sokolská 26, Magna či mnohých dalších asi pandemie až příliš utlumila. I kurátoři z těchto síní přece mohli pružně vyjednat výstavu za výklady některého z opuštěných ostravských obchodů či přijít s jiným neotřelým nápadem, jak prezentovat vizuální umění v souladu s epidemiologickými nařízeními. Výstavní síň Sokolská 26 je dokonce součástí městské příspěvkové organizace Centrum kultury a vzdělávání, proto si lze představit, že aktuální expozice Libora Novotného mohla s pomocí města najít i jiné působiště než v uzavřené vile.

Z výstavy ke 30. výročí SUŠ v Ostravě. (Foto: Ivan Mottýl)

Kromě Dukly a PLATO mohou milovníci výtvarného umění navštívit už jen výstavu IN VITRO ve vitrínách chátrajícího obchodního domu Ostravica-Textilia, tedy v bývalé 1_7 gallery. I tohle je ale dlouhodobý pokus o non-stop výstavní síň, nikoliv přímá reakce výtvarné komunity na nouzový stav. Aktuální projekt IN VITRO je jedním z příspěvků k letošním třicátinám Střední umělecké školy v Ostravě (SUŠ) a kurátor Martin Mikolášek ho pojal jako generační střet pedagogů a studentů.

Z výstavy IN VITRO. (Foto: Ivan Mottýl)

Sedm pedagogů SUŠ – Katarína Szanyi (malba), Gabriela Maňáková (keramika), Josef Mladějovský (malba), Jaroslav Kocián (fotografie), David Vojtuš (ilustrace), Hana Furmančíková (grafický design) a Jakub Šmerda (produktový design) se pokusilo splnit nikoli jednoduchý kurátorský úkol. Vybrat si studenta či absolventa školy a společně s ním připravit instalaci ve výloze. „Pedagogové si vybrali jak současné studenty (Anna Pelikánová, Zuzana Sekerová), tak její absolventy (Jiří Bosák, Jan Drobisz, Natálie Teperová, Petr Szyroki, Markéta Blažková). Každá dvojice přitom pojednala vymezený prostor svým vlastním osobitým způsobem,“ vysvětluje kurátor Mikolášek.

Dílo Jana Drobisze.

Mnohem barvitěji tento generační střet popisují samotní kurátoři. „Páchnoucím obvazem omotané zápěstí, dech nasáklý pivem a v koutcích se tvořící pěna po nekonečné smršti slov. Nemáte se kam schovat a čeká vás zážitek, který chcete znovu a znovu prožít. Jan otevře bránu své fantazie a jako brčkem vás nasaje do svých myšlenek,“ vypráví až s poetickým nátiskem kurátor David Vojtuš o své konfrontaci s nedávným absolventem oboru ilustrace Janem Drobiszem (*1993).

Dílo Natálie Paterové. (Foto: Ivan Mottýl)

Vynikající malířka a pedagožka Katarína Szanyi si vybrala Natálie Teperovou (*1997), absolventku SUŠ z roku 2016. Nyní studentku FAVU v Brně v ateliérech malby Luďka Rathouského a Petra Kvíčaly. „Do své práce vkládá obrovskou dávku energie a nasazení a měla jsem vždy pocit, že se s ní potřebuje ztotožnit, propojit, dostat se k samotné prapodstatě malby. Její nový cyklus nazvaný Kabátohábity je toho pro mě důkazem. Vzdává se klasického tahu štětcem a mění se v jakousi alchymistku. Plátna polévá barvou, nechává napospas větru dešti, znovu maluje, propíjí,“ zaujatě Szanyi popisuje současné práce někdejší žákyně.

Vitrína Petra Szyrokého a Gabriely Maňákové. (Foto: Ivan Mottýl)

Pedagožka a sochařka Gabriela Maňáková vsadila na absolventa SUŠ Petra Szyrokého (*1991). „Konceptem naší vitríny je hold hmotě obecně i hmotě jako takové – surovinám, které tvoří součást keramické hlíny. Tedy horninám, nerostům a zároveň základním principům plastického vnímání,“ líčí Maňáková setkání s někdejším studentem ve společné výloze.

Podnětný kurátorský nápad pokusit se spojit pedagogy s jejich bývalými (i současnými) žáky ve společné instalaci a zažehnout tak jiskry k předpokládaným generačním střetům je vynikající. Škoda, že podobně kreativně nepřistoupila škola k samotné hlavní výstavě, která aktuálně připomíná 30. výročí SUŠ v opavském Domě umění (otevřena bude opět až ve třetím stupni systému PES).

Opavská výstava je totiž  při srovnání s ostravskou expozicí ve výlohách pouhou akademicky ukázněnou prezentací školy, která nechce provokovat zřizovatele ústavu. A je velká škoda,  že výrazněji neukazuje, v čem je SUŠ skutečně silná. Třeba právě ve vzájemné a mnohdy až intimní generační konfrontaci učitelů a žáků, která je v důsledku přínosem pro obě strany. Tak už to ale občas bývá, že nejlepší nápady bývají realizovány skoro potajmu a s marginálním ohlasem. A kde se takzvaně tlačí na pilu a očekává úspěch, dosáhne se pouhého průměru.

*

IN VITRO, výstava ke 30. výročí SUŠ Ostrava. Vitríny někdejšího obchodního domu Ostravica-Textilie. Otevřeno nonstop do konce února.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.