Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Mroš byl skvělý muzikant, hudební vizionář a guru. Umělci reagují na náhlý odchod svého kolegy

Mroš byl skvělý muzikant, hudební vizionář a guru. Umělci reagují na náhlý odchod svého kolegy

19.3.2021 Hudba

Radim Vaněk alias Mroš odešel náhle ve čtvrtek 18. března 2021 do hudebního nebe, a to krátce před završením věku 53 let. Na skvělého zvukového mistra, režiséra, producenta a muzikanta vzpomínají vybraní umělci, kteří s ním spolupracovali. Svou neomylnou hudební a zvukovou intuicí se Mroš podepsal pod desítky nahrávek, z nichž mnohé patří k nezapomenutelným.

Zvětšit obrázek

Radim Vaněk alias Mroš na archivním snímku.
Foto: Tomáš Rossi

Dawe Straka (multiinstrumentalista): Mroš byl odhodlaný svému řemeslu. Měl velmi otevřený přístup ke všem hudebním stylům. Já s ním točil dlouho a různé věci, nemuseli jsme si ani nic říkat, taková telepatie fungovala s Mrošem. Vlastně nevím, co napsat a špatně se mi nacházejí slova. Byl to nejbližší přítel.

Veronica Hurt (Up!Great): Každé setkání pro mě znamenalo přiřítit se do úplně jiného světa. S Mrošem jsem se zastavila v čase, dotýkala se umělecké práce…ale jaké! Naprosto čisté, přirozené, bezprostřední, snadné a nekomplikované, nesmírně talentované, upřímné a přitom nezraňující, tiché a zároveň divoké – protože takový prostě byl. A když jsme potom seděli nad společnou tvorbou, ta klidná radost se zhmotňovala a já věděla, že v tom tichu proudí obrovské štěstí. Děkuju. Rest in peace.

Robert Hejduk (Kazachstán): Včera i předtím si stěžoval na bolesti zad, jako už delší dobu, a tak jsme si dávali poslední dobou panáka rumu. Vždycky jsme si dali pivo, než jsme šli nahrávat, a pokecali jsme o muzice a o životě. S Kazachstánem jsme během patnácti let teď nahrávali čtvrtou desku. V kapele se vžil pojem, že to Mroš zmrošovatí. Což znamenalo, že z našich nepřijatelných stop udělá celkem super muziku. V poslední době jsem s Mrošem nazpíval svůj první pěvecký pokus a snad s nikým jiným bych to nedokázal. Zažil jsem s ním asi největší studiovou intuici. Než jsem něco vyslovil, tak už to měl dávno udělané, a proto jsme vůbec nikdy nepochybovali o výběru nahrávacího studia. Ale to je všechno podružné, protože mi zůstane v paměti jako člověk, se kterým jsem si mohl popovídat o čemkoliv v kuchyni u stolu, při balení jeho cigarety a u piva… Už tu desku nedotočíme, znovu se mi do toho nechce, bez Mroše.

Milan Bátor (Nekuř toho tygra, Nisos): Mroš vytvořil cestu, po které doputovalo k cíli mnoho muzikantů. Byl to zvukový vizionář a guru, měl neuvěřitelný cit a pochopení pro jakoukoli hudbu, která se nějak vymaňovala všední, eklektické produkci. S pověstným klidem a filozofickým nadhledem pomáhal vnímat oživující funkci experimentu a svým kreativním myšlením ovlivnil v dobrém slova smyslu atmosféru i celkový výsledek nahrávek. Nelze zapomenout. Zůstávám s vděkem a pokorou!

Jan Gajdica (Jeseter): Jít do studia, to je pro skupinu svátek, něco jako štědrovečerní večeře. A Mroš byl ten člověk, který vám onen svátek vždy umožnil zrealizovat a pomohl k tomu, abychom od „stolu“ odešli s pocitem dobře vykonaného díla. Byl pověstnou klidnou duší, která se otiskla ve veškeré muzice, na níž se podílel a která mohla v jeho studiu vzniknout. Dobrá nálada, tvůrčí atmosféra a profesionálně odvedené práce, to je to, co vždy mohl poskytnout, a to není málo. Vzpomínám na něj v oněch časech nahrávání jako na člena skupiny a na členy se nezapomíná. Zároveň ale s ním odešla určitá stopa ostravské hudební scény. Asi určitě se bude i nadále natáčet a vytvářet další muzika a vznikat nová díla, vše ale už bude jiné. On miloval svoji práci a bylo to na výsledku znát. Mroš znal všechny a všichni znali jeho. Bude tady chybět.

Martin Bilos Bílek (Malignant Tumour): Mroše jsem poznal velmi dávno jako kytaristu havířovských Hector a je dost možné, že to bylo na mém úplně prvním koncertě, který jsem kdy navštívil.  Ale dobře si ho pamatuji až jako nenápadného týpka v legendárním studiu Barbarella. Už tehdy mně udivovalo jaký má sluch a přístup k nahrávání. Byl prostě jiný zvukař než ostatní a v posledních letech, už v jeho vlastním studiu, jsem s ním nejednou spolupracoval. Byl to on, který mi dal šanci produkovat některé nahrávky a hodně mne toho o nahrávání naučil. Na naše sezení ve studiu nebo pod studiem v hospodě u Hobita nikdy nezapomenu. Skvělý kytarista, milovník „divné“ muziky, který vždy podal pomocnou ruku, nenahraditelné uši studia Mroš, srdcař a hlavně skvělý přítel, to byl pro mne Mroš! Říká se, že každý je nahraditelný, ale tady to opravdu neplatí! Mroš bude chybět nejen celé ostravské scéně, ale všem, co ho znali. S ním odešlo i kus mne. Klaním se jeho památce a jdu si nalít gruziňáka, kterého Mroš měl tak rád. Pořád tomu nemůžu uvěřit, že tady není. Ještě v úterý jsme se spolu viděli a kuli plány… život je kurva! Odpočívej v pokoji, kamaráde.

Jitka Andrašková (Filip M.): Večer mi psal Honza Uvira šokovaný zprávou o odchodu Mroše na mém facebookovém profilu. A vzpomínali jsme, že se vlastně známe právě ze studia Mroš, kde jsme se potkali u natáčení Stypkova prvního alba Čaruj. A mně se spustil příval vzpomínek, co všechno jsem s Radimem zažila pracovně i mimo studio. Duperele skupiny Buty, Čaruj Davida Stypky, naše album Tečky čárky (Filip M.) a taky spoustu setkání jen tak u piva. S Honzou jsme se shodli, že ve studiu vždy byla taková zvláštně euforická a příjemná nálada, klid, který Mroš vyzařoval do okolí. Milovala jsem posezení s ním, povídání o hudbě a poslechovky. Překvapoval mě svými producentskými fígly, kterými nenápadně osvěžoval alba, která se u něj natáčela. Na desku sem tam vmísil nějakou „lumpárnu“, zvuk, rozbití hlasu, efekt, kterých si posluchač skoro nevšimne, ale jsou tam nakonec moc důležité. Stýská se mi po těch časech. Po té kreativní náladě, kterou Mroš rozjel vždy už jen svou přítomností. A bude se mi stýskat i po něm. Dnes bych mu přála k 52. narozeninám a místo toho zapálím svíčku a zamávám mu na cestu. Absurdní a kruté. Další člověk, který „tady po sobě zbyl“.

Jakub Novák (Šamanovo zboží): Martin (náš kytarista) strávil jednou dvě hodiny s Mrošem diskuzí o nahrávání na páskový magnetofon. Při masteringu našeho posledního alba Čtvrtá polnice jsme ho proto poprosili, ať nám celou desku prožene páskou. V hlasitých pasážích jsme pak více než muziku vnímali poskakující ručičky ciferníků. V lednu nám Mroš předal, aniž bychom to všichni věděli, naše společné poslední dílo, které ještě čeká na uvedení. Při něm věnuji Mrošovi tichou vzpomínku a uznání.

Tomáš Rossi (Nisos, Tamala, Úspěch): Mroš byl ostravský Steve Albini, taky pořád dělal různé propočty a ke zvuku přistupoval podobně. Bez příkras, bez balastu, tak jako na zkušebně (Shellac jsme měli oba moc rádi).

Toma Rybola (Up Great, Filip M., eR, TTRec.): Mroše znám čtvrt století. V roce 1996 jsem nakráčel do studia Barbarella s tranzistorovým kombem a Ibanezou Floyd Rose a chtěl po Radimovi zvuk, jaký má John Frusciante na Mother´s Milk… na to nikdy nezapomenu (úsměv). Natočili jsme spolu spoustu nahrávek. To je hromada zážitků a vzpomínek. Nahrávání, přespávání ve studiu, poslouchání muziky, experimenty všeho druhu v rámci nejen hudební produkce, debaty o hudbě, produkci nebo nástrojích. Žil hudbou a pomohl na svět velkému množství nahrávek různých žánrů, které vždy obohatil svými kreativními producentskými nápady. Byl skvělý muzikant, kytarista a producent. Děkuji za vše, co jsme spolu stihli. Je mi moc líto, že to pivo už nestihneme.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.