Záznam ostravského nastudování Janáčkovy opery Osud evokuje příjemné vzpomínky na vydařenou inscenaci

Čtvrtá opera Leoše Janáčka Osud (1907) měla v Ostravě premiéru v říjnu 2018 a jednalo se o nastudování velmi úspěšné. Osud v režii Jiřího Nekvasila a hudebním nastudování Jakuba Kleckera se dočkal několika ocenění: na Festivalu hudebního divadla OPERA 2020 se stal favoritem diváků a tenorista Martin Šrejma získal za roli skladatele Živného Cenu poroty. V září 2019 pořídila záznam opery Česká televize, která jej odvysílala na stanici ČT art. Na nahrávce zpívají Veronika Rovná Holbová, Petra Alvarez Šimková, Martin Šrejma a další. Spoluúčinkuje sbor a orchestr opery NDM pod taktovkou dirigenta Jakuba Kleckera.

Janáček do díla zakomponoval dvě své osudové události: Přišel o jedinou dceru a krátce nato potkal v Luhačovicích další ze svých múz – Kamilu Urválkovou Choutkovou. Opera se odehrává právě v tomto lázeňském městě a v závěru i na konzervatoři. Vypráví tragický příběh lásky skladatele Živného k Míle Válkové. Syžet příběhu načrtnul Janáček sám, listy scénáře pak posílal dvacetileté brněnské učitelce Fedoře Bartošové, která měla vypracovat veršované libreto. Je zřejmé, že padesátiletý mistr vložil do postavy Živného autobiografické rysy. Ačkoli bylo dílo neprozíravou kritikou pranýřováno za nedokonalé libreto, dnes jej lze vnímat nejen jako zajímavý experiment, ale především coby naprosto organický kauzální článek Janáčkova operního vývoje. Po hudební stránce jde o dílo geniální, které přináší nové pojetí dramatu.

Janáčkův Osud je pro Národní divadlo moravskoslezské operou zlomovou. Jejím uvedením se NDM stalo celosvětově teprve druhým divadlem (po Brně), kde bylo uvedeno kompletní operní dílo hukvaldského génia. Při vší úctě je tato bilance poměrně smutným zjištěním zteřelé dramaturgické kondice většiny českých operních divadel: nejúspěšnější a nejslavnější český operní skladatel všech dob by měl mít otevřené dveře do všech profesionálních institucí.

Z inscenace opery Osud. (Foto: Martin Popelář)

Současně má tato Janáčkova opera pro ostravské divadlo i osobní motivaci. Osud zde zazněl poprvé v režii Miloslava Nekvasila, otce současného ředitele Jiřího Nekvasila, a to již v roce 1978. Doyenem ostravské operní režie, panem Nekvasilem starším, bylo tehdy dílo příznačně uvedeno v podobě napsané Janáčkem bez dodatečných zásahů a úprav (brněnská premiéra se přidržela verze Václava Noska).

V bookletu se o celé historii poutavě rozepisuje Jiří Nekvasil, který je podepsán pod režií aktuální nahrávky a nastudování, jež se událo v roce 2018. Tak by mělo průvodní slovo vypadat. Erudované, ale osobně adresované, žádná omáčka, ale skutečné pohnutky, důvody a objasnění koncepce a rozhodnutí.

Zvukový záznam Osudu byl pořízen živě 21. listopadu 2018 v Divadle Antonína Dvořáka. Hudební nastudování opery připravil tehdejší umělecký ředitel opery Jakub Klecker, který pokračoval v progresivní linii zřídka uváděných, pozoruhodných operních klenotů minulých staletí. Album poskytuje pouze parciální možnost vychutnat Janáčkovu operu. Podobně jako každý zvukový záznam opery bez účasti vizuální složky nemůže poskytnout komplexní divadelní zážitek. Je však svým způsobem časosběrným uměleckým dokumentem o hudebním nastudování.

Z inscenace opery Osud. (Foto: Martin Popelář)

Nahrávka zachytila následující obsazení: Skladatele Živného tehdy ztělesnil Martin Šrejma, který náročnou roli zvládnu s nadhledem a přesvědčivostí. Jeho jevištní partnerku ztvárnila ostravská operní stálice Veronika Rovná Holbová. Její Míla Válková oplývala nepřehnanou dramatičností a jak je slyšet na konkrétním albu, rovněž i spolehlivou technickou brilancí a artikulační zřetelností. Z dalších výkonů na nahrávce upoutá pozornost Petra Alvarez Šimková, Jakub Kettner a zejména výtečná mladá posila operního umění – barytonista Lukáš Bařák. V obsazení lze číst jména mladých umělců, kteří se s větší i menší pravidelností objevují i v sólových partech (Dominika Škrabalová, Monika Jägerová, Rudolf Medňanský atd.). Po pěvecké stránce nezůstala většina protagonistů interpretačně nesmírně obtížné Janáčkově opeře nic dlužna a prokázala dobrou přípravu i osobní interes.

Tradičně vysokou úroveň mají na nahrávce sborové oddíly, operní sbor NDM patří k největším oporám v celostátním kontextu a jeho Janáček vyrůstá z dokonale pochopeného výrazu a vzorového frázování. Nejproblematičtějším bodem alba je svým způsobem hudební složka. Srovnání s dalšími nahrávkami této opery (například v pojetí České filharmonie) sice ukazuje, že Kleckerovo nastudování „pochopilo“ dramatický potenciál Janáčkovy hudby, ale některá místa jsou z pohledu posluchače intonačně i tektonicky méně přesvědčivá. Totéž se bohužel musí konstatovat i o souhře. Přesto převažují kvalitní výkony, jde o živý záznam a k tomu musí posluchač občas také přihlédnout.

Z inscenace opery Osud. (Foto: Martin Popelář)

Album Národního divadla moravskoslezského má působivý grafický design. Buklet i obálku ilustrují dobře zvolené fotografie ostravské inscenace, které umožňují alespoň částečně nahlédnout do vizuální a scénografické koncepce nastudování. Aktuální obsazení, jednotlivé tracky a stopáže jsou uvedeny včetně obsahu opery a biografických profilů pěveckých sólistů v hlavních rolích.

Nahrávka disponuje kvalitním zvukem, jehož záznam ohlídali zkušení matadoři hudební režisér František Mixa a mistr zvuku Lubomír Výrek. Trochu zamrzí, že součástí bilingvního bukletu není i libreto, které by umožnilo spolehlivější orientaci v jednotlivých áriích. Na druhou stranu lze pochválit krabičkovou výpravu alba, která pokračuje v sjednocené typografické linii operních nahrávek reprezentovaných například Dvořákovou Armidou (vydána v roce 2015).

Vzhledem k četnosti nahrávek opery Osud na CD či DVD se celkem hodí, mít tohle zánovní nastudování doma a po ruce.