Doufáme, že náš zpěvník udělá radost nejednomu z rodičů a dětem zvláště, říkají Lucie a Martin Kajzarovi

Kdy a u koho se vlastně zrodila myšlenka na vlastní zpěvník pro děti?

Lucie: Rádi vymýšlíme u nás i v zahraničí pestré aktivity, které rozvíjejí potenciál dětí a především je baví a naplňují, ať už to je třeba soutěž na Mezinárodním festivalu slovanské hudby, muzikoterapie pro děti s různými druhy zdravotního znevýhodnění nebo třeba hudební kurzy. Myšlenku na tvorbu zpěvníku jsem v sobě nosila dlouhou dobu, vlastně už od vysokoškolských let, ale čas dozrání přišel na hudebních dílnách, které jsme s manželem prováděli pro děti na Islandu.

Martin: Od té doby žena vymýšlí další a další projekty a mě baví, že jsme tímto směrem „střelení“ oba. Lucie většinou píše hudbu a text, já dělám aranže s možnými alternativami a nahrávám hudbu. Muzika je u nás doma zkrátka na předních příčkách…

Jak dlouho jste na projektu pracovali a co vás nejvíc motivovalo? 

Lucie: Zpěvník představoval přibližně rok intenzivní práce v oblasti psaní a korekcí, další půlrok pak probíhal nácvik s Martinovými žáky ze ZUŠ Ostrava-Poruba, samotné natáčení CD, míchačky a závěrečný mastering. Motivace je stále tatáž, dělat dětem život zajímavějším a učit je hrou, jak pravil velikán Komenský ve svém Schola ludus.

Martin: Ano, mimo neustálé „testování“ dovedností stran rozsahu, melodiky, intonace a rytmiky, tedy prvků, které jsou pro zvolené věkové spektrum částečně „limitující“, si vzpomínám na víkendy, kdy jsme k nám zvali tlupu dětí a neúnavně pracovali na nácviku písní. Velkou roli při tomto typu práce sehrává ochota rodičů, za což jim patří obrovský dík. Poděkování ale patří také vedení školy, konkrétně řediteli Jirkovi Čaňovi, který naši práci intenzivně podporoval.

Tvořili už jste někdy dříve autorskou hudbu či texty? Jaké jsou vaše předchozí zkušenosti?

Lucie: Já jsem spíš takový analytik. Velmi ráda hudbu rozebírám, ale to je věc, která mně baví už od studia na konzervatoři. Ostatně podobně to má celá řada dalších varhanic a varhaníků. Co se týče zkušeností, ty jsou především pedagogické, jedenáct let jsem vyučovala na ZUŠ a nyní se věnuji výchově a vzdělávání v mateřské škole.

Martin: Mojí zálibou jsou aranže písní, ať už pro Cimbálovou muziku Friš, jejímž jsem členem, nebo pro další tělesa a folklorní soubory. Úpravy lidových písní s oblibou učím na univerzitě v předmětech spojených s hudební folkloristikou. Je ale pravda, že pár desítek skladeb jsem jako mladý a zapálený metalista (zapálený jsem doteď, s mládím to tak veselé není) s kapelou Carpatia napsal – a dokonce jsme tehdy s deskou v rockovém časopisu Spark vyhráli soutěž v kategorii Objev roku. V současnosti finalizuji natáčení písně „Legendy Baníku“, kde se hudebně objevují mí přátelé a výteční muzikanti jako Veronika Mrázová (Lukešová), Jirka Zabystrzan, Tomáš Jochec či legendární citronovsko/limetalovský baskytarista Venca Vlasák.

Opírali jste se při práci o nějaká východiska či vzory? V oblasti edukačních zpěvníků pro děti je určitě z čeho vybírat. Jaké cíle jste si vytyčili?

Lucie: Didakticky lze většinu písní využít v celoročním výukovém procesu a směrem k východiskům tak zpěv samotný propojit s hudebně-rytmickými a hudebně-pohybovými činnostmi. Nejznatelněji se tak přirozeně děje v dětském muzikálu či operce, které zpěvník uzavírají. Naší snahou je knihu zpřístupnit co nejširšímu věkovému spektru, a proto notový zápis nabízí v interpretačně náročnějších pasážích zjednodušené verze melodií s alternativními notami v závorce. Co se týče současných materiálů, samozřejmě v našem oboru nelze opomíjet například legendární ebenovskou nebo hurníkovskou literaturu, ale svět se točí stále rychleji a my se snažíme na něj reagovat. Zpěvník je určen dětem předškolního a mladšího školního věku, prakticky ale může dobře posloužit také při výuce na základních uměleckých školách či v zájmových kolektivech s důrazem na hudební aktivity. Námětem představujeme činnosti, se kterými děti denně přicházejí do styku, ale také se snažíme podněcovat a rozvíjet dětskou fantazii a hravost, učit žáky tvůrčím aktivitám, ohleduplnosti
a fungování v kolektivu bez předsudků.

Martin: Vycházíme především z našich pedagogických zkušeností na různých úrovních a typech škol a z dlouhodobé reflexe dostupné pěvecké literatury v základním školství. Po mně je nezastíranou inspirací třeba spolupráce Jiřího Žáčka s Pavlem Jurkovičem na materiálech pro děti. Manželka často a s nadšením hovoří o profesorce Evě Jenčkové, která v oboru bezesporu patří k nejlepším. Bavíme se zde spíš ale o inspiraci v přístupu a pedagogickém poslání.

Z nahrávání CD ke zpěvníku. (Foto: archiv manželů Kajzarových)

Při poslechu několika skladeb jsem například pocítil jistou analogii k Petru Skoumalovi, ale těch vlivů jsem s ohledem na hudební stylové rozpětí Martina pocítil mnohem víc.

Lucie: Mně odjakživa vtipem a hraním si se slovy bavily třeba písně Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, ale konkrétně nelze říct, že bych hledala u někoho inspiraci. Jsem částečně taková dětská duše, manžel má ze mě v těchto ohledech srandu (smích).

Martin: Ale ne, naopak obdivuji, jak se Lucie dokáže vcítit do uvažování dítěte a ponořit do světa fantazie bez limitů. Už teď má napsané další dva muzikály o Trollech a nevím čem všem jiném. To je věc, kterou neumím a která zkrátka vyžaduje určitý dar. Jinak já inspiraci hledám především v tom, co mne hudebně ovlivňuje po celý život, a to jsou folklor, klasická hudba a big beat.

Jak byste charakterizovali hudbu a písně obsažené ve zpěvníku?

Lucie: Zpěvník s CD je průřezem různých hudebních žánrů a dětem představuje a přibližuje současné trendy pop music, jakými jsou hip hop, reggae, bluegrass, country, indian pop přes klasický nebo jižanský rock, blues, šanson až po jazz či swing. V rovině melodiky se písně často odklánějí od dur/moll cítění. Vyskytuje se zde pentatonika, chromatika, staré (církevní) tónové řady s dórským či frygickým modem, orientální nápěvy – vždy však v přímé vazbě na textový obsah písně a nenásilné propojení hudební asociace s daným tématem. Jako vtipný příklad za všechny uveďme píseň Čarodějnice, která začíná tzv. ďáblem v hudbě (tritónem), zároveň obsahuje textový odkaz na postavu Ježibaby z Dvořákovy Rusalky a navíc ji nazpívala spolu s dětmi světová mezzosopranistka Dagmar Pecková. Harmonie je uváděna akordickými značkami, a to vždy nad patřičnými takty (složitější harmonické funkce lze rovněž hrát v základním tvaru).

Martin: Co do hlasového rozsahu zpěvník zohledňuje stanovenou věkovou skupinu 5 až 10 let, avšak zároveň děti podněcuje při zpěvu náročnějších intervalových skoků, při práci s frázováním a použitím přirozené dechové aktivity, názorně rozvíjí různorodá rytmická cítění s odkazem nejen na 2/4 či 3/4 takt. Při pohledu na formu zde převažují jednoduché písně (strofické), ale objevují se i nápěvy s prokomponovanou formou, nabízející využití několika sólistů najednou či zpěvy duetto s elementárně vedeným druhým hlasem, nejčastěji v terciích.

Jakou formou chcete dostat váš produkt k lidem? Příliš možností současná doba nenabízí, našli jste nějaké alternativní cesty?

Lucie: Máme v plánu uspořádat křest v Městské knihovně v Bílovci, v mateřských školách z různých koutů republiky plánujeme nadále organizovat hudební dílny, avšak nově taky s tímto materiálem. V současnosti taky domlouváme spolupráci na akcích pro rodiče s dětmi s jednou populární osobností, jméno zatím nechci prozrazovat. V pátek 9. dubna jsem o zpěvníku hovořila například v televizním pořadu Sama doma.

Martin: V současnosti materiál implementuji do výuky metodiky a didaktiky na katedře sólového zpěvu Fakulty umění či do pěveckých disciplín na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Jelikož zpěvník vyšel pod hlavičkou největšího českého nakladatelství Albatros media, resp. Edika, propagace je z velké strany tvořená firmou. Je nám samozřejmě líto, že se kniha neobjevuje na pultech nyní zavřených knihkupectví, ale to se snad již brzy zlepší. Musíme být optimisté.

Snímek z nahrávání CD. (Foto: archiv)

Zpěvník obsahuje také zvukové nahrávky písní. V jakém programu jste tvořili? Kde jste natáčeli? Všimnul jsem si, že jste se obešli bez reálných nástrojů…

Lucie: Ano, zpěvník obsahuje CD, na němž jsou všechny písně jak nazpívané, tak s instrumentačně rozmanitým hudebním podkladem bez zpěvu, což může usnadnit práci učitelům ve výuce i žákům při domácím nácviku. Co se týče reálných nástrojů: hudba je hrána a natáčena na klávesy v několika stopách, a to v našem domácím nahrávacím studiu. Zpěvy jsme poté točili jak s dětmi ve věku od 5–15 let, tak s hosty v ostravském rozhlase.

Martin: Český rozhlas Ostrava byl jasná volba hned z několika důvodů. Je takovým kmenovým stanovištěm, kde jsem jako hudebník a zpěvák participoval na přibližně dvou desítkách nosičů. Mistra zvuku Radka Roubala dobře znám, vím, jakým způsobem pracuje, a myslím, že nám to společně sedí profesně i lidsky. Rád mám také Radkova otce Iva, se kterým jsme mj. sousedé a spolu jsme natáčeli v rozhlase ještě na analog, ale to už se díváme skoro pětadvacet let nazpět.

Na knize se hudebně podílely také dvě z předních českých zpěvaček. Proč vaše volba padla na dámy Dagmar Peckovou a Hanu Fialovou?

Lucie: Obě jsou inspirativní ženy s odlišným zaměřením a přednostmi, což mi přirozeně imponuje. Paní Hanu Fialovou má ráda nejen celá Ostrava žijící muzikálem, ale i já osobně. Umí být uvěřitelná, je výborná zpěvačka i herečka a ze spolupráce ve studiu vyzařovala radost z nás i dětí.

Martin: Dagmar Pecková na Mezinárodním festivalu slovanské hudby vystupovala spolu s Miroslavem Sekerou a tehdy jsem Lucii říkal, že to je jasná volba – na jednu stranu půvabná a na druhou stranu neskutečně energická – ta by se přesně pro zmiňovanou píseň „Čarodějnice“ hodila. Když jsem ji s tímto oslovil, ozval se hurónský smích, ale paní Dáša vtip samozřejmě pochopila a role se ráda ujala. Osobně si ji vážím a vnímám nejen jako pěvkyni světového formátu, ale ochotného člověka s jasně vyhraněným a neohybatelným názorem.

Zpěvník obsahuje půvabné ilustrace Evy Nytrové, která vytvořila opravdu kouzelný výtvarný doprovod. Konzultovali jste výslednou podobu, nebo měla spíše volnou ruku?

Lucie: S Evou spolupracujeme dlouhodobě, je designovým mozkem materiálů našeho festivalu, ilustrovala moji poslední knihu Klárka a korálek a nově například vytvořila animovaný videoklip k písni Slon a tričko, který je již nyní k vidění na Youtube. Řekla bych, že jde o něco jako spolupráci na principech symbiózy.

Martin: Ano, Eva je výborná výtvarnice, taková další duše s dětským myšlením. S Lucií si velmi dobře rozumí a svědčí jim to.

Kniha je věnována všem nedonošeným dětem. To je velmi milé, ale zní to i osobně…

Lucie: Čtete mezi řádky správně, i náš malý Richard se narodil o pár týdnů dřív. První rok života dítěte je pro rodiče psychicky nesmírně náročná doba. Mnoho nedonošených dětí si musí své místo na tomto světě vybojovat. Vnitřně cítím, že není správné tuto problematiku simplifikovat. Tolik spíš z pohledu matky, ale profesně jsme pro oddělení dětské neonatologie uspořádali například koncert s Veronikou Rovnou Holbovou, Soňou Jungovou a Michalem Bártou.

Martin: Lucie tak nějak vše řekla. Za mě je Richard to nejlepší, co nás kdy potkalo, těším se, až spolu vyrazíme zase na fotbal.

Lucie a Martin Kajzarovi se synem. (Foto: archiv manželů Kajzarových)

Jako rodiče vychováváte malého syna. Přiznejte se, nestal se prvním zpěváčkem a „pokusným králíčkem“ vašeho zpěvníku?

Lucie: Pouze částečně (smích)… Když ty písně slýchával stále dokola a byl účasten všech těch návštěv zpívajících dětí u nás doma, sám se chtěl do procesu nácviku zapojovat. Nakonec si jako čerstvě tříletý zazpíval úvod k jedné z písní a měl z toho náležitou radost.

Martin: Hudbu u nás slyší a vstřebává každý den, ať už jde o operu nebo třeba black metal. Bezpečně rozpozná ouverturu Parsifala a ujíždí na Nixonovi v Číně, ale líbí se mu také sólo pro trubku u kapely Kryštof. Sám si časem najde svůj směr, třeba to ani nebude muzika.

Máte možnost napsat čtenářům osobní vzkaz či přání. Jak bude znít?

Lucie: Všem v první řadě přejeme v této době pevné zdraví. Jsem ze srdce ráda, že děti umí hudba provázet přirozeně a nenásilnou formou, a tajně doufám, že i tento zpěvník udělá radost nejednomu rodiči a dětem zvláště.

Martin: Na manželčina slova bych rád navázal. Věřím, že i učitelům a budoucím učitelům by mohl zpěvník přinést inspiraci při jejich náročné, nyní o to náročnější práci. Držme se, přátelé!