Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Pohřbené sny opět ožily, říká pořadatel Branského literárního festivalu David Bátor

Pohřbené sny opět ožily, říká pořadatel Branského literárního festivalu David Bátor

2.6.2021 Obraz & Slovo

Kulturní deník Ostravan.cz je už z pozice názvu zaměřen především na ostravské básníky. Poezie ale nevzniká jen v moravskoslezské metropoli, jak dokazuje i jednodenní Branský literární festival (19. června), který pořádá básník a rocker David Bátor. V rozhovoru s Bátorem ovšem padly i provokující otázky o kulturním dosahu poetického festivalu kdesi na slezském venkově. „Lidé si pomalu zvykli,“ věří Bátor.  

Zvětšit obrázek

Organizátor a básník David Bátor.
Foto: archiv autora

Tvorba opavské básnířky Vladany Fuchsové mě zaujala už při nedávném natáčení audiozáznamů pro opavský Poeziomat. Čím autorka oslovila vás, že jste ji nyní pozval na festival do Branky?

Tahle básnířka mě oslovila autentičností a silou osobního prožitku.

Fuchsová v jedné básni píše: „S výdechem ožijí pohřbené sny.“ Počítal jste letos během dramatické jarní vlny pandemie, že bude možno festival vůbec pořádat? Mnozí organizátoři červnové akce raději předem pohřbili.

Ano. To je přesné vyjádření. Je opravdu čas, aby pohřbené sny opět ožily. Prostě jsme věřili v lepší časy. Což se zdaleka netýká jen covidu, ale celé proměny této společnosti zevnitř. 

Na jiném místě Fuchsová přemítá: „Někde uvnitř to buchlo / a i když už vše shořelo, jak se zdá / stále exploduji dál / točím se dokola obří fatry / přikládám sirky.“ Tyhle verše mi připomínají i váš osobitý přístup k poezii. Někdy ji totiž zatracujete a všem spřáteleným autorům oznamujete, že jste s psaním skončil. Pak naštěstí znova vzplanete. Co pro vás znamená poezie?

Po pravdě nevím. Na takovou otázku asi neumím správně odpovědět. Asi je to něco, co se týká spíše duše a podvědomí. A tam náš omezený lidský rozum stěží nahlédne. Některé básně doslova přicházejí ze snů a ze stavů mezi bděním a spánkem. Je to tajemství, které nelze vyslovit. Tak bych asi definoval poezii.

Tajemství, to je dost uspokojující odpověď. Dalším z hostů festivalu bude básník Miroslav Václavek z Rýmařova na Bruntálsku, což je mladší bratr známého hudebníka a básníka Vladimíra Václavka. „Jako bych přestupoval před revolucí v Berlíně, / hvězdy se staly barvami na semaforech,“ píše Miroslav Václavek ve sbírce S rybí kostí v krku.“ Co vás vlastně vede k tomu pořádat festival poezie na vesnici? Podobné akce mají spíš příznivce ve velkých městech, i když nemusí to být hned nutně Berlín, v Ostravě je třeba doma Měsíc autorského čtení, ProtimluvFest či Inverze.

Důvody? Nějaké vnitřní sepětí s básníkem Petrem Bezručem, který v Brance žil na letním bytě u učitele Čeňka Kanlíře. Ale předtím, než si Čeněk Kanclíř postavil svou vilu na pravém břehu řeky Moravice, bydlel Bezruč v místní škole, ke které v roce 1913 položil základní kámen. Festival v podstatě vznikl na jeho počest. Co si budeme nalhávat. Slezské písně byly, jsou a budou nejživější, nejzajímavější a pro mnohé také nejkontroverznější, čímž myslím ty spory a autorství Slezských písní, básnické sbírky všech dob.

Ptám se také proto, že pro básníky je někdy docela těžké číst pro publikum, které se sejde jen proto, že s v obci něco děje. Přijdou sice ze slušnosti, ale poezie je moc nezajímá, pro obě strany je to nakonec trochu marnost. V Brance to není o moc jiné, jak jsem osobně poznal, anebo to vidím zbytečně černě?

Nezlobte se, ale opravdu to vidíte zbytečně černě. Naopak si myslím, že je to s každým ročníkem jen lepší. Lidé si na tento festival pomalu zvykli.

Zvyknout se dá na všechno, ale nemyslím to negativně, festivalu fandím. Spíš obecně přemítám o současné vlně autorských čtení. Na Branském literárním festivalu tradičně mixujete poezii z různých „básnických lig“, pokud takto mohu použít fotbalovou terminologii. Není to přitom obvyklé, zavedené literární festivaly jdou spíše po těch nejlepších. Antonín Szkandera z Frýdku-Místku, jenž také letos vystoupí v Brance, je třeba typický regionální autor, který píše nenáročnou oddechovou četbu o rybách. Vít Kremlička, jehož jste také pozval, ovšem začal básnickou kariéru Cenou Jiřího Ortena a dnes patří k předním českým literátům. Co vás vede k takovým kombinacím?

Proč dělat něco stejně jako jiní? Proč nedat příležitost i regionálním literátům?

Všiml jsem si, že Vladana Fuchsová studovala malbu na Fakultě umění Ostravské univerzity. Vy kromě psaní také malujete, byť jste autodidakt. Zastávám názor, že podobné „sezení na dvou židlích“ v důsledku oslabuje obě tvůrčí činnosti, tedy literární i výtvarný projev, i když slavných výjimek samozřejmě existuje dost. Spíš mám na mysli umělce typu Daniel Balabán, Petr Pazdera Payne, Vít Ondráček a další, Václav Buchtelík se mi nedávno mezi řečí přiznal, že s poezií už skončil a věnuje se výhradně malířství. Co si myslíte o podobném „sezení na dvou židlích“?

Jsou to hlouposti. Spousta lidí tvoří v mnoha oborech a nikdo je za to neodsuzuje. Já maluji proto, že mi to pomáhá zbavovat se bolestí. I když, už jsem měl i dvě výstavy v Hradci nad Moravicí a v Holasovicích. Ale tam mě pozvali sami. Nesnažil jsem se nikdy prosazovat. Nemám to zapotřebí. Pokud vás někdo osloví, tak to přijde vždy tak nějak samo. A stalo se.

To je fajn, kdo třeba? 

Nedávno mě oslovil kolega a kamarád Jirka Nohel z kapely Listověj, že budou zhudebňovat básně katolického básníka Jana Zahradníčka. A jestli bych nevytvořil obálku nového CD. A jelikož mám básníka Jana Zahradníčka opravdu velmi rád, tak se to prostě muselo povést, protože jsem to maloval srdcem. A moje ilustrace skutečně bude na obálce připravovaného CD kapely Listověj, které by mělo vyjít ještě v tomto roce.

V Brance vystoupí i zajímavý ostravsko-bohumínský básník a nedávný debutant z Protimluvu Petr Ligocký, mimochodem i on maluje a vystavuje. Vybíral jste do Branky záměrně umělce takříkajíc multižánrové? Také další účastník Marek Pražák je výtvarník, básník a zároveň hudebník. Přitahují vás takto široce rozkročení autoři?  

Zřejmě ano. To prolnutí v umění mě vždy fascinovalo. Asi je to o nějaké energii, která z těchto lidí srší. A to mi imponuje a taky mi to svým způsobem dává energii. Obdivuji básně i obrazy obou výše zmíněných umělců.

Jenže zatímco loňská sbírka Petra Ligockého Diagnóza by podle mě jednoznačně zasloužila Cenu Jantar v literární kategorii, jeho obrazy bych na Cenu Jindřicha Chalupeckého či Cenu kritiky nedoporučil ani náhodou. Podle mě bývá příliš široké umělecké „sršení“ spíš na škodu. Obraťme ale list. „Takové prachy takové hrachy co tu byly / vytekly odněkud ze Slezské, / vyvřely odněkud z ďury,“ píše Marek Pražák. Jak se vlastně daří Branský literární festival zajistit finančně? 

Poprvé v historii festivalu výborně a bez nějakých stresů. Letos jsme získali grant ze Státního fondu Kultury České republiky na pět letních festivalů. A plně nás podpořila také Obec Branka. Děkujeme.

Co byste ještě chtěl dodat k festivalu? Novinář svými otázkami často nepostihne, co má zpovídaný nejvíce na srdci…

Snad jen to, abychom konečně našli sami sebe a začali opět žít kulturou, protože to osmiměsíční vězení bez festivalů, koncertů, divadel a jiných akcí je opravdu moc. 

Provokativně dodám, že to byl i skvělý čas na zastavení, skoro bych řekl, že to byl „čas osvobození“ od věčného tlaku v něčem stále stejného „kulturního provozu“. Mimořádná zkušenost, rozhodně to nebylo žádné vězení, ale to je věc názoru. 

*

Branský literární festival. 19. června od 16.00 v Brance u Opavy. Mimo jiné vystoupí: Vladana Fuchsová, Petr Ligocký, Antonín Szkandera, Ivana Kašpárková, Miroslav Václavek, Marek Pražák, Milan Bátor a skupina Dobrozdání.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.