Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Nejteplejší ráno za posledních několik set tisíc let, píše básník Tomáš Koudela o Hirošimě

Nejteplejší ráno za posledních několik set tisíc let, píše básník Tomáš Koudela o Hirošimě

17.6.2021 10:53 Obraz & Slovo

Narodil se 6. srpna 1967 v Karviné, přesně dvaadvacet let po svržení atomové bomby na Hirošimu. Tomáš Koudela alias Jan Vrak. Dnes už téměř legendární „motor“ nakladatelství Votobia, které vydalo i kultovní sborník ostravské umělecké scény V srdci Černého pavouka (2000). Koudela se v nepravidelné rubrice Chvilka poezie vrací k Hirošimě jako k osudovému předělu, který změnil svět.

Zvětšit obrázek

Básník Tomáš Koudela alias Jan Vrak.
Foto: archiv

V tíživém čase světové pandemie obrátil Tomáš Koudela pozornost k jiné katastrofě s globálním dopadem. K výbuchům dvou atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki, které v srpnu 1945 svrhli Američané na Japonsko, aby věrného spojence Hitlerovy říše donutili ke kapitulaci. Bylo to ale tak drastické řešení, že k smrti vylekalo celou planetu.

Ta bomba bezprostředně vyděsila i české básníky, nejvíce asi Františka Hrubína, který na pekelnou atomovou apokalypsu v Japonsku reagoval asi nejchmurnější sbírkou ve své tvorbě, které dal výmluvný název Hirošima. A v době únorového komunistického převratu v roce 1948 ji stačil vydat ještě pod hlavičkou soukromého nakladatelství Františka Borového.

Byla to sbírka, kterou komunisté nemohli zkousnout už jen kvůli úvodní básni s biblickými odkazy: „Chci na vás, hvězdy, zpívat oslavu / a zespod jiné výjevy se derou / do šumění mé cesty nebeské, / výjevy člověčiny dotažené / vteřinou pohromy / až před první verš Genese.“ A stejná vteřina pohromy je i ústředním motivem nové knihy Tomáše Koudely s japonským názvem OYO, přičemž autor svolil, že kulturní deník Ostravan.cz může z této sbírky sestavit Chvilku poezie.

ENOLA GAY

toto je vůně čerstvě namletého pepře
právě vykopaného kořene libečku

tohoto srpnového rána
nejteplejšího za posledních
několik set tisíc let   

Autor poznámek vsunutých mezi Koudelovy verše se také narodil v roce 1967. Společně jsme tedy na základní škole prožívali až hysterickou režimní propagandu proti atomovým zbraním Západu. A každý půlrok jsme absolvovali cvičení v plynových maskách a takzvaném „atombordelu“, který nás měl ochránit před „vypařením“ v případě amerického jaderného útoku na Ostravsko.

Učitelé nás strašili směsicí hrůzy a propagandy. Báli jsme se, ale zároveň jsme to protiamerické štvaní podvědomě odmítali. A hlavně jsme chtěli o atomové bombě vědět více, než nám řekli kantoři. Jsem proto přesvědčen, že stejně jako já byl i Tomáš Koudela uhranut knihou západoněmeckého autora Roberta Jungka Jasnější než tisíc sluncí. Ta vyšla i v Československu a emotivně líčila, jak pilot stroje Enola Gay spustil na Hirošimu atomovou bombu Little Boy.

LITTLE BOY

narodil se v ráji
dvacet dva let a čtyři měsíce bez dvou dní
od konce války 

v karviné

devatenáct let a šest měsíců
po vítězném únoru v československu

v den svržení atomové pumy
na hirošimu

je to už padesát tři let s minulostí
která tak zásadním způsobem
změnila vše
v čem se odehrával život
rodin jejich matky i otce 

je načase
abychom dál šli každý svou cestou

je těžké přestat být dítětem            

K tomu, aby se naše generace zbavila nánosu režimní propagandy, který na příběh atomové bomby uvízl, nám v osmdesátých letech pomohl i hit Enola Gay britské kapely Orchestral Manoeuvres in the Dark: „Enola Gay, it shouldn’t ever have to end this way / Aha, Enola Gay, it shouldn’t fade in our dreams away / It’s 8:15, and that’s the time that it’s always been.“ Byla to éra takzvané „nová vlny“, dobové hudební revoluce, a alespoň na chvíli se při téhle písni dalo zapomenout na heslo, které viselo na budově školy: „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.“

TYRANOSOJUZ

hrozný sen
sem
tam
sem
rex 

Tomáš Koudela se šestasedmdesát let po atomovém útoku na Japonsko vyrovnává s jeho následky. Je to i jistý druh očisty od tíhy, kterou v sobě „atomová generace“ stále nese. Pole Wikipedie výbuch v Hirošimě okamžitě zabil asi 70 tisíc lidí a počet dalších úmrtí do konce roku 1945 v důsledku popálenin, ozáření a dalších onemocnění se odhaduje až na 140 tisíc. Jedno z amerických letadel nad Hirošimou se jmenovalo The Great Artiste.

THE GREAT ARTISTE

až přijde čas
povzdechl si metr ořezané kulatiny smrku
po jehož hrdle stékají krůpěje
té nejaromatičtější pryskyřice

porozumí
ptám se

Bylo svržení atomových náloží na Hirošimu a Nagasaki nutným zlem (Necessary Evil), anebo existoval i jiný postup, jak donutit Japonce ke kapitulaci? To je spíš otázka pro historiky a politology, básník zůstane navždy zasažen peklem atomového výbuchu. Jasnějším než tisíc sluncí!

NECESSARY EVIL

jediné co zůstává
jsou verše

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.