Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Síla krásy, síla hudby, síla setkávání. Tak trochu neobvyklá reflexe festivalu Hradecký slunovrat

Síla krásy, síla hudby, síla setkávání. Tak trochu neobvyklá reflexe festivalu Hradecký slunovrat

27.6.2021 Hudba

Psaní je introspektivní činnost, funguje tehdy, když něčemu dříve prožitému, viděnému nebo slyšenému dáte promyšlenou formu a strukturu. Je zajímavé, že zkušenost se odjakživa předávala různě. Například staří Řekové spoléhali na svůj zrak. Protože potřebovali věci vidět na vlastní oči, stali se z nich báječní mořeplavci. Židé naopak více důvěřovali svému sluchu. Ústní tradici vděčíme za nejúchvatnější knihu, která kdy byla sepsána.

Zvětšit obrázek

Hlavní scéna festivalu Hradecký slunovrat.
Foto: Zdeněk Kamrla

Lidé, kteří píší o hudbě a další kultuře, mají do jisté míry štěstí v neštěstí. Štěstím je, že se mohou zaobírat něčím tak krásným a nadčasovým. Ovšemže se někdy musí umět vzdát svých preferencí, aby přišli věcem na kloub. To je naprosto nezbytné a kdo není tohle schopen podstoupit, asi by měl hledat jiný druh zábavy než je psaní. Neštěstí je, že z podstaty své práce berete některé věci příliš vážně. Hledáte jiné cesty, nové způsoby řešení…

Zkrátka a dobře, člověk by se měl učit chápat i věci, které nepatří do jeho osobního smyslu života. Přesně to vystihl Mark Twain, když napsal, že rozdíl mezi správným slovem a skoro správným je stejný jako rozdíl mezi bleskem a světluškou.

Když si tohle uvědomíte, budete patrně souhlasit, že nelze hledat vítěze ani poražené. Nejde prostě zmiňovat seznam kapel a interpretů, kteří mne osobně zasáhli a oslovili, protože tady vždy zůstane někdo, koho jsem nemohl slyšet a kdo by si tu zmínku zasloužil úplně stejně, ne-li ještě víc!

Beata Hlavenková na festivalu Hradecký slunovrat. (Foto: Zdeněk Kamrla)

Proto jsem se po návštěvě Hradeckého slunovratu rozhodl napsat spíš esej než obvyklou recenzi, která mi v případě tak úžasného festivalu připadá až nemístná. Nejdřív bych rád poděkoval všem organizátorům a lidem z festivalového týmu, protože se pro své publikum opravdu úplně a cele rozdali. Byli ochotní, vstřícní a laskaví. Pomáhali aktivně a zajistili bezproblémový chod celé akce.

Iva Bittová na festivalu Hradecký slunovrat. (Foto: Zdeněk Kamrla)

Velmi vítám novou spolupráci festivalu se Základní uměleckou školou Hradec nad Moravicí. Diskusní fórum Salonu Mechtilde i filmové projekce tak získaly novou, skvěle situovanou a důstojnou adresu. Do budoucna by se dalo přemýšlet nad tím, že by se do zahrady u ZUŠ přesunul i hudební program Koníren, které se ukázaly pro hudební produkci jako v zásadě akusticky nevyhovující prostor.

Diskusní scéna v amfiteátru ZUŠ. (Foto: Zdeněk Kamrla)

Dramaturgům se sluší vyslovit poděkování za přípravu, tvorbu a náplň jednotlivých hudebních i diskuzních scén. Bylo opravdu z čeho vybírat a troufám si říci, že ani v jednom případě se nesáhlo vedle. Co bych naopak uvítal, je výrazné zlepšení kvality nazvučení, která byla někdy za hranou příjemného a srozumitelného poslechu. Domnívám se, že i návštěvníci by ocenili, aby se napříště více dodržoval časový harmonogram účinkujících. Některé kapely vystoupily s časovým mankem, které nebylo vždy možné akceptovat.

Z festivalu Hradecký slunovrat. (Foto: Zdeněk Kamrla)

A teď k tomu nejdůležitějšímu – festival tvoří lidé. Na obou stranách jsou desítky, stovky i tisíce lidí, kteří mají nějaké sklony a charakteristické rysy. Někdo funguje způsobem zevnitř ven, jiný zvenku dovnitř a všichni jsme různě citliví na podněty. Každý hledáme více či méně nějaké jistoty, ale podobně důležité jsou i věci, které naše jistoty prověřují a pokud je pustíme, mohou ukázat, jak pevné a opodstatněné ony kýžené jistoty vlastně jsou.

Z koncertu kapely Mňága a Žďorp. (Foto: Zdeněk Kamrla)

Proč o tom hovořím?

V době koronavirové pandemie jsem skoro přestal věřit v lidi. Setkávání nebylo možné, a když, tak často ve stresových situacích. Díky festivalu Hradecký slunovrat jsem si uvědomil pár důležitých věcí:

Jak je důležité trávit s lidmi společný čas.

Jak je podstatné někoho oslovit, odpovědět na pozdrav, usmát se, podat ruku nebo obejmout.

Jak důležité je přiznat si jedinečnost každého člověka.

Jak je cenné podpořit toho, kdo dal svému životu nějaký dobrý smysl.

Anthony B. na festivalu Hradecký slunovrat. (Foto: Zdeněk Kamrla)

Hradecký slunovrat je čím dál lepší, protože tak nějak přirozeně, nenásilně a podvědomě učí tyto věci vnímat a radovat se z nich. To, že je u toho spousta krásné muziky a fascinujícího povídání, je vlastně úžasný bonus, za který bychom mohli dlouho děkovat. Třeba až do dalšího festivalu, který se snad v Hradci nad Moravicí odehraje na podzim.

A to bylo všechno, co jsem vám chtěl říct. Teď už společně, ale každý po svém. Mějte se pokud možno báječně!

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.