Kumštýři Divadla Mír své diváky nezklamou a jsou dalším důkazem vysokých kvalit zdejších herců

Štěpán Kozub a Albert Čuba vepsali do scénáře několik hlavních postav. První z nich je do sebe zahleděný, vulgární a arogantní divadelní ředitel, který tají před manželkou homosexuální vztah s jedním z herců. Jeho postavu hraje Vladimír Polák. Herecká společnost je složena z hypochondrického neurotika (Albert Čuba), hazardního hráče (Robin Ferro), homosexuála zamilovaného do svého ředitele (Štěpán Kozub), a přihlouplých hereček předstírajících spřátelené kolegyně, ve skutečnosti však jedna nesnáší druhou (Beáta Hrnčiříková a Lada Bělašková). Manželku ředitele hraje Markéta Matulová.

Už z výčtu nastíněných charakterů je zřejmé, že autoři nevybočují z celkem banálního vztahového klišé. Banální jsou i zmínky o divadelně filmovém pragocentrismu v samém závěru téměř hodinového filmu. Téma divadlo totiž nabízí i méně otřelá a originálnější dílčí témata.

Na druhou stranu je zapotřebí uznat, že možnosti projevit míru hereckých schopností dávají ve svém scénáři absolutní prioritu. Tento přístup je částečně opodstatněný: všichni výše zmínění jsou skutečně špičkovými herci. Sympatický je i fakt, že si tu Divadlo Mír tak trochu dělá legraci samo ze sebe.

V úvodním dialogu dvou divadelních principálů přichází na řadu patálie s covidem a náhradní činnost divadel placených z veřejných prostředků vyžadovaná úředníky ze zřizovatelských organizací. Následně se děj přesune přímo do divadelní zkušebny, kde ředitel pořádá schůzku svého celého týmu, na které mají všichni předvést vlastní hereckou nebo pohybovou etudu připravenou doma. Zde se naplno projevuje herecké mistrovství všech zúčastněných.

Stará známá zkušenost říká, že autorství, režírování a hraní dohromady autorům, hercům a režisérům v jedné osobě podráží nohy. V tomto případě to však není zcela pravda. Štěpán Kozub a Albert Čuba odvádějí vrcholné herecké výkony. V případě Kozuba o to cennější, že na rozdíl od větší plochy, kterou má k dispozici Čuba, jemu stačí velmi krátký čas na vskutku vynikající hereckou kreaci. A co se režie týká, celek má spád i překvapivé momenty.

Podobně to platí i v případě Robina Ferra. Vladimír Polák má ze všech nejvíce textu a ve shodě s charakterem ředitelovy postavy umně zobrazuje širokou škálu projevů takových osobností. Beáta Hrnčiříková a Lada Bělašková předvádějí výborně, jak stojí přímo ve scénáři, dvě hloupé ovce. Markéta Matulová má ze všech nejméně prostoru, nejméně textu, ale stačí sledovat její mimiku a hru očí a hned je zřejmé, že divák má před očima herečku mimořádně vysokých kvalit.

Kumštýři nevybočují nijak z dramaturgie ani z poetiky Divadla Mír. V něčem jsou ale o něco dál, než některé předchozí projekty: vulgarita je zde funkční a ne samoúčelná. A jsou zde i okamžiky, kdy jde člověku mráz po zádech a útlocitnější divák může zažít žaludeční nevolnost – ale všechno s tím spojené je tu namístě.

A humoru, i když toho míráckého (zdůrazňuji míráckého, nikoliv šmíráckého) je zde dostatek.

Filmovou inscenaci Kumštýři: Ostruhy nekonečna lze zhlédnout na portálu Mirplay.cz.