Inspirace Petrem Hruškou, nebo plagiátorství? Nová sbírka Ondřeje Hložka vyvolává otazníky

Redakce tedy předkládá tři básně Petra Hrušky ze sbírky Auta vjíždějí do lodí, kterou v roce 2007 vydalo nakladatelství Host v Brně. Kniha je mimo jiné dostupná i v on-line verzi digitální knihovny Městské knihovny v Praze.

Ke každé z těchto tří básní přidáváme pro srovnání podobné texty Ondřeje Hložka z jeho letošní sbírky Mirčevovy oči, kterou vydalo nakladatelství Pavla Kotrly Klenov v Bystřičce. V poznámce pod básněmi ještě přinášíme příklady několika dalších podobností z těchto dvou sbírek.

Zároveň upozorňujeme, že Ondřej Hložek se v nové knize k případné inspiraci Petrem Hruškou nijak nevyjadřuje (např. v doslovu), texty mu nededikuje ani neuvádí žádnou souvislost se čtrnáct let starou Hruškovou sbírkou Auta vjíždějí do lodí. Čtenářská veřejnost tedy jeho novinku považuje za čistě autorskou záležitost. Nuže, posuďte sami.

PETR HRUŠKA
PTÁČCI

Takové ty džbány s jeřabinami.
Celý den
domy narvané k prasknutí
odhodláním být spolu.
Navečer v živém plotu u pošty
neznámí ptáčci tak malí,
že nemohou nic změnit.

ONDŘEJ HLOŽEK

–
Stál pod okny baráků,
nacpaných k prasknutí lidmi.
Tak obrovsky toužili být bez sebe,
odhodlaní žít zády.
Každé ráno v rozbíhavém směru bot,
každý večer ve snaze být pro druhé.
A jejich děti ještě tak malé,
že nemohou nic změnit. 

*

PETR HRUŠKA
PĚT

Známe ty stoly přes celé odpoledne.
V pět hodin je potřeba někde zjistit
jak dál.
Lidé pijí nesvlečení,
už jdou,
jenom zjistí jak dál.
Hledí do lesku desky,
vlasy jim lezou přes límec,
pak se najednou zvednou
vycházejí ven
a jejich záda
jsou temná jak nikdy.

ONDŘEJ HLOŽEK

–
Minul den sedmý, lidé stále pijí.
Bez hnutí a nesvlečení.
Stále někam jdou, stále nevím, kam vlastně.
Utírají nastokrát propocené desky pivních stolů.
A pak se to stane.
Do jednoho se zvednou, vyjdou do rána a jejich vlasy,
plandající zpod límců, se neslyšitelně třepotají větrem.
A jejich oči jsou prázdné, jak dosud nebývaly.

*

PETR HRUŠKA
PO NEŠTĚSTÍ

Zatím si dáte věci sem.
Kdosi udělal místo na polici,
v šuplíku nebo ve skříni.
A kdosi po neštěstí
sem pokládá svoje osobní věci,
ubohé a hrdé.

Jedno, co se přihodilo.
Jedno, v kterém sirotčinci to jsme.
Vše couvá před strašnou krásou
toho prozatím,
v němž někdo rovná zbývající věci.

ONDŘEJ HLOŽEK

Srdce světa slábne.
Cítil to.
Někdo mu udělal místo,
pro těch pár kusů
osobních věcí, tak hrdých,
tak ubohých,
tak sirotčích.
Jsme prozatím, ale odcházíme.
Mirčev vidí tu strašnou krásu.
Vidí všechny zbývající věci.

*

Poznámky: Sbírka Petra Hrušky Auta vjíždějí do lodí z roku 2007 obsahuje 47 textů, sbírka Ondřeje Hložka Mirčevovy oči z roku 2021 jen 15 básní. Úvod ke třetímu oddílu sbírky Auta vjíždějí do lodí (část Ruce v krmítku) opatřil Petr Hruška tímto mottem: „Opuštěný člověk vždycky zná cestu k velikému jezeru.“ Ondřej Hložek použil podobný verš v sedmém textu své nové sbírky, kterým svoji báseň ukončil: „I opuštěný člověk zná vždy cestu.“

Hruškův text Ostrava-Mariánské Hory, což je smutná momentka o sociální nespravedlnosti ve čtvrti s chemičkou, koksovnou a hornickými koloniemi, vrcholí povzdechem „že skvrny na některých kamenech znamenají život“. I Hložkova pátá báseň v jeho nové sbírce je umístěna snad někam k chemičce („nad domy chemikálie snících“) a končí: „Černý kašel, temný hrkot v hrudi. / A to vše prý znamená život.“

Hruškův úvod ke sbírce Auta vjíždějí do lodí (s názvem Neznámé usilování lidí), který je něčím jako poklonou a zároveň zděšením z věčného pinožení lidstva, končí větou: „…na tom, jak si člověk nevšimne vlastního neštěstí a zapíná knoflík košile, na tom mohu oči nechat.“ Obsahově obdobná báseň, kterou Hložek vydal jako třetí v pořadí ve sbírce Mirčevovy oči, končí veršem: „Nevšímají si ničeho, / co se jen trochu podobá štěstí.  / Ale Mirčev, ten na tom může oči nechat.“

Dalších podobností je mezi texty obou sbírek ještě více, upozorňujeme jen na ty nejvýraznější (z pohledu stálého přispěvatele Ostravanu Ivana Motýla). Zda jde o Hložkovu inspiraci velkým vzorem, anebo lze texty vnímat jako plagiát, nechť rozhodnou literární kritici a vědci.