Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Nebe je polštář pod hlavou, zpívá David Stypka na skvělém epilogu Dýchej

Nebe je polštář pod hlavou, zpívá David Stypka na skvělém epilogu Dýchej

3.9.2021 Hudba

Je to tady! Osm měsíců od odchodu fenomenálního Davida Stypky vychází album Dýchej. Po ceněných deskách Čaruj a Neboj přichází umělecký epilog tohoto charismatického zpěváka, textaře a skladatele. David Stypka stačil nahrát vokály a kytary, album posléze dokončila jeho kapela Bandjeez. Nahrávka obsahuje 11 písní, které dávají spletitý, ale celistvý portrét obrovského a nenahraditelného talentu.

Zvětšit obrázek

David Stypka na jednom ze svých posledních snímků.
Foto: Radek Drbohlav

Byl to náročný úkol. Zdárně dokončit něco, když chybí ten nejdůležitější, je prekérní. Jenže David Stypka si nevybral své spoluhráče náhodou. A výteční muzikanti Matěj Drabina, Maro Zeman a Pavel Sotoniak udělali skutečně maximum. Podepřeni zkušenostmi producenta Martina Ledviny a šéfa vydavatelství SinglTon Martina Červinky dali písničkám finální podobu, citlivé aranžmá a atmosféru, která dýchá „stypkovštinou“. Navíc se museli vyrovnat s nesnadnými technickými problémy, protože nazpívané písně existovaly pouze ve formě demonahrávek. Celou misi toužebně sledovaly tisíce fanoušků, jejichž masivní podpora byla určitě pro Bandjeez jedním z hnacích motorů na trnité cestě k albu Dýchej.

Tři klíčová alba. Tři názvy, které dávají smysl. Čaruj, Neboj, Dýchej. Trilogie, která je úchvatným uměleckým svědectvím o myšlenkovém zrání Davida Stypky. První album Čaruj bylo místy až mučivě sebetrýznivé. Hýřilo originální invencí jako duha barvami a svou stylovou nezařaditelností patří mezi nestárnoucí hudební rarity. Druhé Neboj přišlo s vyšším levelem poznání. Neopájelo se už bezuzdně barvami a neholdovalo tragédiím, ale předložilo řešení. Hudebně i žánrově je vytesané jakoby z jednoho pevného monolitu. Existencialismus jako filozofický směr se v hudbě s takovou přímočarostí jako u Stypky ještě neobjevil. Čaruj je přeneseně hudební metaforou mládí s jeho vášněmi, pády, dramaty a otázkami. Neboj lze chápat jako přijetí zodpovědnosti, nalezené odpovědi a určitou dospělost.

A Dýchej? V angličtině existuje výraz, který perfektně vystihuje takzvané „poslední věci člověka“. Říká se jim „the bucket list“ a Dýchej Davida Stypky a Bandjeez posledními věcmi přetéká jako po okraj napuštěná vana. Úvodní song Dýchej otevírá epochální varhanní prolog. Specifický osminkový doprovod nese napětí i přes složitě lomenou rytmiku. Pěvecká linka je velice rafinovaná, Stypka se zde představil v plné parádě se svým darem dát každému důležitému slovu individuální význam a charakter. „Dýchej, tady se ti nic nestane, zapomeň jména strašáků a nová dej múzám,“ zpívá v refrénu a můžeme jen hádat, kde je místo, na kterém „tvá bouře ustane“.

Píseň Farmářům je oslava lásky, která je nespoutaně divoká, živočišná a okřídlená. Vyrůstá z erbovního motivu klavíru, který se převtělil i do nádherného refrénu: „Tak jsme se milovali, ve větvích stromů s větrem vláli a zváleli úrody půl farmářům.“ Za povšimnutí stojí harmonie, která na jednom akordu s terciovou příbuzností (v konkrétním případě jde o G dur) dává písni patrný znepokojivý nádech.

Další píseň na mne působí jako hotový zázrak, takovou sílu má song O lítání. Začíná jemně, nezaměnitelnými akordy Pavla Sotoniaka a přemítáním Stypky nad důvěryhodností reality a fantazie: „A víte, moji milí, třeba právě v tuhle chvíli, kam by vaše duše letěla?“, ptá se Stypka a rozvíjí svou úchvatnou imaginaci metaforou: „Možná teď nad hlavou nám poletují davy a máváním nás nelétavé zdraví.“ Refrén přichází po nebeském chóru a jeho slova jsou prokvetlá nadějí a světlem, které si můžeme nést životem jako poklad. Rozhodně jedna z nejlepších písní alba!

Tvoje oči jsou zhuštěnou, smutnou, ale nikoli zahořklou baladou s violoncellem Krystiána Danela a doprovodnými vokály. Píseň má jednolitou gradaci, která rozbíjí tradiční formu sloky a refrénu v zachmuřené úvaze „Vždyť co my chytří víme, jaký On má s námi plán, ráno prám si postavíme, večer přijde uragán“. Po těžkých tématech přichází kýžený kontrast, který vykonala úniková folkárna Růže s mile zábavným a uličnickým refrénem: „Tak prosím Vesmír, ať mi pomůže, obstarat aspoň kilo na růže. Nebo ať ukáže mi zahradu, kterou pro tebe vykradu“. Právě včas, protože po ní přichází Marie. Další ze zásadních klenotů Stypkovy tvorby. Písničku melodicky okrášlila čarodějná příčná flétna Michala Žáčka. Stypkovo vzývání jména Marie, k neunesení dlouhé vokály a text s biblickou symbolikou mají kouzlo něčeho výjimečného. Ideálně do atmosféry písně vstoupil také hlas Kateřiny Marie Tiché, která se autorsky podílela i na silném textu, magické jsou sborové chorály. Zajímavým prvkem jsou irské melodické názvuky, které jemně probleskují už v Růži a zde jsou patrné v instrumentálních mezihrách. Dávají Stypkovým písním meditativní rozměr.

Když jsem slyšel poprvé Ještě se mi zdají sny, mimoděk se mi vybavila Stypkova píseň Helium a také Nohavicova Ještě mi scházíš. Nevím proč, ale možná mají tyto songy něco málo společného. Náladu a dokonalou práci s textem, kterou tolik obdivujeme u ostravského barda a David Stypka ji ovládal s těžko hledaným mistrovstvím. Jen považte, jak brilantně jsou zformulovány následující verše: „Ještě se mi zdají sny, co nepřežijou ránu ránem. Už dávno ne sny lítací – s lítacíma už je nejspíš ámen.“ A to ani nemluvím o refrénu, který je doslova přehlídkou Stypkovy lingvistické virtuozity. Hudba osciluje mezi napětím, tajemstvím a úlevným, hladivým poselstvím v refrénu s báječnými melodickými perličkami Pavla Sotoniaka.

Do čehos to duši dal přináší překvapivě aktuální téma, které není osobní, ale dotýká se celé planety. Enviromentální námět je možná nečekaný, ale kdo znal Davida Stypku, ten ví, že mu osud lidstva nebyl lhostejný. Proto si vzal na paškál brazilské pralesy a tající kry, které postavil do zajímavé konfrontace s prorockým dialogem: „Ptám se, Bože, kdes byl, musíš být sakra skleslý, do čehos to duši dal?“ I v této písni můžeme jasně postřehnout oldfieldovské melodické prvky, které mají keltský nádech, což v kontextu předešlých písní dokládá, že nejde o náhodu, ale vědomou linku.

Máte rádi písně jako Najzar či Slepice? Pak si v songu Pištora přijdete na své. Je to přesně onen narativ, který uměl David Stypka nejvíc, kromě něj to v českém kontextu dokázal s podobnou osobitostí snad jen Radek Pastrňák. Příběh o chlápkovi, který má dvě děti a chtěl by třetí, přerůstá z osobní roviny do nadčasové filozofické úvahy o zastaveném čase, který přináší jeden z nejsilnějších textů vůbec: „Všechno se zastaví, třeba ptáci nad řekou, ať duše má klid. A hejna ryb pod vodou, chvíli nikam neplavou, ať může jít. Ať může jít.“ Jen si zkuste tu krásu představit…Také po hudební stránce patří Pištora k nejsugestivnějším písním Stypky a Bandjeez, ať už jde o skvělé bicí Drabiny, rytmické vyšívání Zemanovy basy či orchestrální souzvuky klávesových nástrojů. Nádherné.

Album Dýchej má dost sil i v samotném závěru. Píseň Domů jsem slýchával na koncertech jako první ochutnávku z nového alba a už tehdy zněla s intenzivním žárem jako spalující, žádostivé přání. „A tak stěžuju si stromům, trestám kytky přes ploty, že necháváš mě bloudit, že mi čmáráš do mapy.“ Takové chlapské básnické vyznání je prostě neodolatelné a provždy vzácné, protože obecně v populární muzice odjakživa převažují přeslazené floskule. Hudba zní jednoduše, ale ve skutečnosti je její harmonie velice rafinovaně a umně vymyšlená. A Davidův zpěv v refrénu je neodolatelný. Jeden z dalších vrcholů alba.

Závěr desky doslova a do písmene mňamka. A rozhodně poloha, kterou byste nečekali. Najdete v ní Davidův svébytný humor, důvtip, nadhled, jemnou sebeironii… a pak přijde nebeský refrén, který vám ohne koutky do úsměvu. Píseň Mňam je Davidův poslední bucket list: „Můžeš tu být vším, čím jsi vždycky chtěla být. Vodou, párou, duhou. Tady můžeš cokoli, tady chyby nebolí. Můžeš tu být tím vším.“

Od počátku do konce jsme svědky něčeho, co v tuzemském kontextu ještě nikdo s takovou přesvědčivostí nedokázal. David Stypka tušil, že se jeho pozemská pouť uzavírá a hudebně i textově vyslovil naprosto vše. Bez bázně, zoufalství i patosu. Chytře a přesně. A přitom není jediné slovo zbytečné. Jeho dílo, rozprostřené na volné trilogii Čaruj, Neboj a Dýchej, zní s definitivní platností: David své i obecné strachy a lásky pojmenoval tak, že je vlastně nelze vyslovit přesvědčivěji. Jeho texty se vyrovnají nejlepším básním, obsahují tolik původních myšlenek a moudrosti, že v nich lze číst jako v nejlepší knize.

Na Dýchej se jedno slovo objevuje s určitostí nejčastěji. Je to duše. David dobře věděl, že tělo je nespolehlivá a vratká schránka, ale jeho zápas o tělo skončil vítězstvím duše. A to je nejvíc. Je nesmysl ptát se, která z desek je lepší, všechny mají svůj smysl a dohromady dávají to nejcennější: upřímnou snahu pochopit své místo na tomto světě a prožít život, jak nejlépe je možné. Také jsem si znovu uvědomil, jak fantastický zpěvák David byl, jeho způsob frázování je prostě nedostižný!

Co napsat závěrem? Snad jen s pokorou a úctou poděkovat za tak nádherný, neopakovatelný zemitě lidský příval emocí. Poděkovat hlavně Bandjeez za to, co pro svého kamaráda a spoluhráče udělali. Rodině za bezmeznou podporu. Poděkovat pánům Kulichovi a Stojkovovi, kteří jsou zodpovědní za skvělou grafiku a cover design. Poděkovat hostům Kateřině Marii Tiché, Dorotě Barové, Krystiánu Danelovi, Michalu Žáčkovi a Svaťovi Tulejovi za výraznou stopu.

Největší dík náleží samozřejmě geniálnímu Davidovi Stypkovi, který to do poslední chvíle nevzdal a unesl svůj kříž až do konce. Děkujeme, Davide!

Stejně si myslím, že  byl jedním z „andělů“ na Zemi, který se jako kometa zjevil, zazářil a zmizel. Komety se periodicky vrací a Davidovo dílo tady s určitostí bude svítit dlouho. Ale jistější je, že se za ním jednou my nelétaví vydáme… Na to setkání se těším!

David Stypka & Bandjeez: Dýchej. SinglTon/Universal Music 2021. Celkový čas: 35:36

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.