Paralelní světy Martina Chodúra na překvapivě vyzrálém konceptuálním albu Tisíc a jedna noc

Nové autorské album Martina Chodúra dostalo název Tisíc a jedna noc a od počátku do konce jde o album konceptuální. Texty písní obsahují odkazy na stejnojmennou ikonickou sbírku i na další zásadní literární díla, ale také přinášejí podobně pestrý kaleidoskop témat a motivů jako zmíněný středověký soubor arabských pohádek a vyprávění. Dalším spojujícím prvkem, který se prolíná texty písní, je láska jako věčné a nevyčerpatelné téma. Láska, která dokáže člověka posunout do jiné dimenze existence, což je další rovina Chodúrova konceptu.

Album otevírá instrumentální introdukce s jiskřivým klavírním motivem, jenž plní zároveň funkci předehry první písně Tajemství, která je asi posluchačsky nejpřístupnějším soustem na albu. Ovšem jde trošku o klamání tělem. Skutečná tajemství totiž čekají až v dalších písních, kde však již zůstávají skrytá a vyžadují od posluchače velkou dávku hledačství.

Hned třetí položka, titulní píseň Tisíc a jedna noc, je jednou z nejsilnějších kompozic alba, která v sobě zároveň nese řadu literárních odkazů i hudebních vtípků. Martin v písni zpívá o palindromu, který lze vnímat jako metaforu vztahu mezi dvěma partnery. Jak známo, palindrom je výraz (slovo, zvuk, melodie), který zní stejně v obou směrech. Schéma palindromu zde má i melodie písně. Hlavní motiv, a to jak instrumentální, tak zpívaný, je složen ze série sedmi tónů, které mají stejnou posloupnost i v případě, že si je zahrajete pozpátku. Podobnými hudební hříčkami je prošpikováno celé album, které při každém dalším poslechu odkrývá před posluchačem nové světy.

Kromě Martina Chodúra, který na album nahrál velkou část kytarových doprovodů a také party klarinetu, saxofonu a příčné flétny, se na výsledné podobě zvukové nahrávky nejvýrazněji podepsal zejména jeho dvorní klávesista Vlastimil Šmída, dobrou práci odvedli také kytarista Mario Šeparović, bubeník Patrik Benek a baskytarista Marek Dufek, jejichž hra je zde v dokonalé symbióze.

Pozoruhodné je, že jednotlivé písně nabízejí  výlety do různých žánrů, a přesto album ve svém celku zní neobyčejně kompaktně a nemá slabá místa, což je při zpětném ohlédnutí za Chodúrovými dřívějšími nahrávkami potěšující zpráva. Kupříkladu píseň Blíženci je mimořádně citlivou romantickou baladou s klenutou melodií a jemně vygradovaným závěrem,  Beskydy v mlze pulsují v rytmu bossanovy, aby pak v jejich závěru zaznělo Chodúrovo kytarové sólo jak ze staré rockové školy,.

Skladba Malý kousek nebe se zase odvíjí v rychlém tanečním tempu dávajícím vzpomenout na staré časy, kdy světu vládl charleston. A Amor, tedy singl, který celému albu předcházel? Zde se pro změnu nacházíme na počátku šedesátých let, tedy v době, kdy hudební svět válcovala ještě před příchodem The Beatles britská kapela Shadows.

Zvláštním způsobem z alba trochu vyčnívá píseň Malí lidé, která asi bude pro posluchače největším oříškem. Koho Martin Chodúr označuje za malé lidi?  Míní snad osoby myšlenkově pokleslé, nebo jde o děti? Tuto domněnku podporuje i nahrávka hlasu Martinova syna, která je do nahrávky zakomponována.

Anebo je to jinak a jde o zakamuflovaný odkaz na „Little People“, tedy obávané tvory z románu 1Q84 japonského spisovatele Harukiho Murakamiho? Tento výklad může podporovat i mírně zlověstný hudební podkres s nu-jazzovou příchutí i zneklidňující sedmiosminový takt, ve kterém se píseň odvíjí. Zmiňovaný román popisuje střet reálného světa s jinou dimenzí, představovanou tajemnými „Little People“. A právě motiv paralelních světů je pro album typický i některých jiných písních. Ostatně na přebalu cédéčka je Martin Chodúr vyobrazen jako silueta před otevřenými dveřmi, za kterým se nachází jiná dimenze nebo, chcete-li, Tajemství, které čeká na své odhalení.

Hledání těchto tajemství tak Chodúr nechává na posluchači a je pouze na jeho imaginaci, jak bude interpretovat odkazy, kterými je album prošpikované, ať už jde o zmiňovaný Malý kousek nebe, v němž se potkávají Dona Juan, Shakespeare, Don Quichote či Bob Dylan, nebo třeba píseň Chopin ve Valdemosse, kde si „básník klavíru“ symbolicky podává ruku s hluchým Ludwigem von Beethovenem.

Samostatnou kapitolou je melodická stránka alba. Martin zde zúročil svůj skladatelský potenciál, který na dřívějších nahrávkách jen opatrně probublával, a v tomto ohledu na albu není slabá píseň. Za některé skladby by se nemusel stydět ani velký melodik Karel Svoboda (mimochodem v písni Romantika? je inspirace tímto skladatelem, konkrétně písní Do věží z muzikálu Noc na Karlštejně, více než zřejmá. Že by další, i když asi nikoliv záměrný odkaz na jinou dimenzi?).

Jsem přesvědčen, že Martin Chodúr vydal vynikající album, na kterém mu lze věřit každé slovo a každý tón. Jde o kolekci, která vysoce převyšuje laťku, kterou Chodúr nastavil svými dřívějšími alby. Zda to dokáže docenit tuzemská hudební kritika, která k takovému typu interpretů, jakým Chodúr je, někdy přistupuje s předsudky a někdy až s určitou dávkou despektu, je otázka.

V každém případě jsem přesvědčen, že nahrávka má potenciál oslovit i širší posluchačskou základnu, než si Martin Chodúr doposud vybudoval. Písně, které na albu jsou, a především pak album jako celek si skutečně zaslouží pozornost.

Martin Chodúr: Tisíc a jedna noc. Celkový čas 49:53. CoCo Música, vydáno 1. října 2021.

ROZHOVOR S MARTINEM CHODÚREM ODVYSÍLÁ V PONDĚLÍ 4. ŘÍJNA 2021 OD 18.00 HODIN ŽIVĚ INTERNETOVÉ RÁDIO OSTRAVAN. ROZHOVOR BUDE MODEROVAT TOBI TOBIASZ.